KÖNIGGRÄTZ

Boemia mia v Hradci Králové

13. listopadu 2013 v 18:11 | Tlampač, foto: web ČT
Právě jsem se vrátil z Hradu... ale houby, právě jsem se vrátil z knihovny Velryby u nás v Hradci Králové (jo, to je ta bejvalá Vertexka přestavěná Davidem Vávrou).
Vrátil jsem knížky, jiné půjčil a na chodbě zjistil, kolik toho ještě nevím o své zemi, o lidech v ní.


Tak například jsem neměl tušení, že se po Království Českém během První světové války nekontrolovaně pohyboval Vladimír Uljanov zvaný Lenin a v Novém Kníně pletl holkám hlavy. A to tak moc, až se naštval pan farář zvaný don a vyobcoval ty narudlé chudačky z kostela...
Taky mi pořád nedocházelo, proč některé české holky jsou tak krásné a navíc snědé a bujné jako Italky. Nenapadlo mě, že zemí Českou táhli nejen Švédi, Napoleon a Car, ale i italští kluci a páni do války a taky tu v týlu to, to, doléčovali svá zranění v lazaretech...

Prostě v hradecké Velrybí knihovně je nyní fotografická výstava o vysídlencích z Itálie v době bojů Světové války a je tu k vidění mnoho nádherných fotek dokládajících, že za císařpána se Čechové dobře chovali k uprchlíkům či spíše vyhnancům před válečným běsem a smrtí. Mnoho dnešních obyvatel Itálie tedy žije díky pomoci Čechů kdysi.




Čtvrtek 7.11.2013 v 18 hodin patřil slavnostní vernisáži česko-italské výstavy historických fotografií BOEMIA MIA, na kterou Vás pozvala Společnost přátel Itálie Hradec Králové a Spolek přátel Ledra. Vernisáž se konala v nově otevřených prostorách Knihovny města Hradec Králové ve Wonkově ulici a výstava bude volně ke zhlédnutí až do 28. listopadu 2013, pondělí - pátek od 8 do 18 hodin, v sobotu od 8 - 12 hodin.

PS Fotografie, kopie písemností, informace, to vše na mě mohutně zapůsobilo a došlo mi, že musím fotit a fotit a fotit. protože po stu letech může můj obrázek doložit budoucím, jak se nám žilo a co vše jsme činili.

Hradecké "Nahamba"

21. října 2013 v 22:06 | Foto: Tlampač Univerzál








 

Hradec Kralove 2 1991

15. srpna 2012 v 13:23 | jsem01 / YouTube

Hradec Kralove 1 1991

15. srpna 2012 v 13:15 | jsem01 / YouTube

HLEDÁ SE HOTEL KOLEČKO! aneb jak vypadal Hradec Králové?

15. května 2012 v 4:24 | TU, skeny historických pohlednic: http://galerie.promenahradce.cz/index.php a http://www.kbruzek.estranky.cz
Tlampač Univerzál vznikl z čistého entuziasmu, z nejasného zaměření mé pozornosti (a pozornosti mých přátel) na podstatné a důležité věci. Naštěstí nejsem sám, kdo má plno entuziasmu a když jsem projížděl web ve snaze najít na něm (na netu je přeci všecko...) byť jen pidimalou fotografii hotelu Kolečko, nenašel jsem ji. O to víc se nyní vztekám, že jsem už odmala dostatečně nefotil věci kolem sebe svou enderáckou Beirettou VSN na Fomapan 21 (a nyní na digitál), to vše s podvědomým argumentem, že beztak to už někdo nafotil a líp jak já, nehledě na to, že výsledné banální snímky by dlouho čekaly na své zhistoričnění (pane, to je slovo!).
Chci tedy moc poděkovat tvůrci webu http://galerie.promenahradce.cz/index.php za tu úžasnou práci při skenování starých a jistě mnohdy velmi cenných historických pohlednic a i když jsem ani na nich hotel Kolečko nenašel, uvědomil jsem si, jak svoje město miluju (a současně hluboce nenávidím) a jak bych si přál, aby tu teď byly moje babičky a dědové a společně jsme si povzdechli, že čas nejde zastavit a oni jsou teď tam a já tady.
Hotel Kolečko byl kiosek ve formě kempingového přívěsu, ve kterém se prodávala uzenina (a asi kdeco ostatního) a kde jedna z mých babiček často nakupovala. Název hotel Kolečko dost možná stvořila právě babička, ale spíše byla jeho autorem hradecká lidová slovesnost.
Stával ten hotel Kolečko na tržnici u kostela Božského srdce Páně, dnes je to Náměstí 28. října u obchodního domu Tesco. V rodinném albu není ani jedna jeho fotka, jako na potvoru, takže budu muset využít svých konexí a jít za kýmsi do muzejního archivu nebo kam vlastně.
Docela bych si přál, aby Hradcem neprocházel II. silniční okruh a aby se vrátily ty staré krámky, kvelby, putyky, kiosky a kandelábry... Jsem totiž nenapravitelný staromilec a konzervativní rebel.

Podívejte se na místa, kudy možná denně chodíte a komentujte vše zde i na webu http://galerie.promenahradce.cz/index.php.

http://galerie.promenahradce.cz/index.php


PS pro Bogana:

145.let od Vojny 1866

6. července 2011 v 1:40 | Tlampač a Tomáš Máša, videos: Youtube
Byl jsem se devětadvacátého června projít kolem Všestar, zavzpomínat na nevinné.
Prošel jsem Rosnicemi nahoru k Žižkově stolu a myslel na chlapy bojující v této "pramáti" obou válek světových, hlavně na ty mladé kluky, co tu ztratili to nejcennější, svůj mladý život.
Představa krajiny po bitvě, s bolestí řvoucími ale i tiše sténajícími muži, někteří se třásli chladem nadcházející oblačné noci a doufali v obvázání svých ran a v brzkou pomoc, mě děsila. Smrt byla prý úplně všude kolem. Někdo volal mámu, jiný myslel na své děvče, další se modlil k Bohu. Odměna pro ty nejslabší: hromadný hrob, hnusná vlhká šachta plná stovek lidských těl a navrch nehašené vápno. Někteří ranění stále žili, kdo by se však staral o nějakou diagnózu, pohřbeni zaživa, byli vhozeni na ty pod sebou.
Kolik Východočechů má asi předky někde v Německu či Rakousku, naším krajem prošlo skoro půl milionu vojáků z obou stran a české holky vždy měli bujné vnady a veselá ústa. Randění mezi tím puchem z mrtvých koní si představit nedovedu, jen píšu, co se mi cestou honilo hlavou.
Mezi těmi Němci a Němci bylo tolik Čechů a Moravanů, koho zajímalo, že se jich ten spor o Německý spolek netýká, tady máš mundúr a flintu Lorenzku a koukej šlapat za Franz Josefa!
Mám v sobě hannoverské geny, též sudetoněmecké a samosebou hlavně české a moravské, proto rozumím všem důvodům pro i proti té zkurvené a zbytečné válce. Tenkrát se na polích u Hradce rozhodovalo o podobě dnešní Evropy a stále ještě nemůžeme být spokojeni.
Špatné velení, špatná politická rozhodnutí, podobně jako mnohem později, v osmatřicátém. O nás bez nás. Přitom agilní Prusko nám jakous takous naději na samostatné bytí ve své vlastní zemi dávalo, čekalo se však až na rodáka z Hodonína, Slováka, Moravana a Němce! Tomáše Masaryka, v té době mu táhlo na šestnáct.
No a Prusy nezbývá než obdivovat, jak si šli za svým, za ideou svého státu, kde bude všechno alles gute. Technicky měli navrch, vždyť pozorovatelé z okruhu pruského vojenského velení se učili v americké občanské válce a zkostnatělost katolického Rakouska prostě nemohla konkurovat jejich protestantské dravosti a touze mít vše dokonalé a vymakané. Johann Nikolaus von Dreyse byl chytrý a podnikavý muž, jeho puška se stala prababičkou těch dnešních automatických smrtících kos, Prajzská Pickelhaubna tvarově inspirovala slavnou vojenskou přilbu vz.1916 a pak i 38, 40 a nakonec americká balistická přilba je její vnučkou, rovněž ono známé Gott mit Uns už se tenkrát u Hradce skvělo na sponách opasků německy hovořících vojáků. Prostě naši pradědové byli svědky revoluce ve vojenském vybavení a vzhledu uniforem.
Tolik na mě ta procházka mezi poli bojiště války 1866 zapůsobila, že jsem se tam byl projít i včera. Vzal jsem své děti a vedl je na hroby těch nevinných vojáků. Vystoupili jsme v Dvorech Dlouhých a přes Střezetice, Probluz a Břízu sešli až do Königgrätz. Cestou jsme se smáli, povídali si a házeli po sobě bodláky.
My jsme naživu a možná máme ještě lecos hezkého před sebou.

Dne 6. července 1866 zastavila pruská hlídka v Jaroměři v Hostinci U Koláčků, kde byla překvapena rakouskou hlídkou z josefovské pevnosti. Polák v pruské uniformě padl po výstřelu u sochy sv. Jana. V jeho kapse se nacházel dopis s datem 4.7. 1866: "Milý tatínku! My všichni Ti píšeme, abys věděl, že jsme hodný a že se ve škole učíme. ... atéž se za Tebe modlíme, aby Ti dal Pán Bůh zdraví a abys co nejdříve přišel domů, neb maminka jest stále smutná a často pláče... Ondřej, Katruše, Tomáš, Marie, Vojtěch. "




U nás v Česku jsme velmi hákliví na tuhle "Starou ošklivou melodii"(také se tak jmenuje skvělá, populárně naučná historická kniha od F. Seibta):
Dlužno podotknouti, že je ta melodie velmi chytlavá a za nic z dějinných událostí nemůže. Je to jen muzika!




OBLIGÁTNÍ TLAMPAČOVSKÉ POST SCRIPTUM:

Sedím na noční šichtě s panem Tomášem Mášou, členem klubu vojenské historie. Povídáme si o válkách a válčení, zejména však o velké válce roku 1866, od které v těchto dnech uplyne 145 let.

Tlampač: Jak se Vám Tomáši líbily letošní oslavy bitvy Na Chlumu?
T. Máša: Oslavy byly super, jen mě moc mrzelo, že díky svému zdravotnímu stavu jsem nemohl býti u všeho. Kamarádi už od středy bojovali proti Prajzům a já u toho nemohl být.
Tlampač: A u čeho jste tedy byl?
T. Máša: V pátek jsem se ubytoval v táboře na Chlumu, a už se jelo do Hradce pochodovat do ulic a oslavit výročí bitvy na tamější Malé náměstí.
Tlampač: Tam jsem Vás také viděl. Pochodoval jste v čele rakouských pěšáků, moc vám to v té uniformě seklo! Co bylo proti minulým ročníkům oslav nového?
T. Máša: Nejvíce mě letos zaujala replika rakouského raketometu, kterou dali dohromady a předvedli kamarádi dělostřelci z Jaroměře. Také se mi líbilo ocenění dlouholeté činnosti členů klubů voj. historie formou vyznamenání. Samozřejmě atmosféra, kamarádský duch a vše co k tomu patří.
Tlampač: Prý jste do ležení na Chlumu propašoval i našeho reportéra Vilgyho? Nezlobil moc?
T. Máša: Vilgy se choval způsobně a zlobil pouze přiměřeně. Např.: pořád koukal po ženských v dobových kostýmech, syčák!
Tlampač: Ano, něco jsem o tom též zaslechl :). Co rekonstrukce bitvy? Zahrál jste si v ní?
T. Máša: Ano, samozřejmě, byl jsem raněn v 10. minutě boje a položil život za císaře pána a jeho rodinu. Poté co jsem byl zdravotníky přenesen v "agónii" do lazaretu, náhle jsem dostal chuť do života a zběhl k dělostřelectvu, neboli artilerii.
Tlampač: Máte Tomáši zřejmě několik životů, podobně jako kočka. Jaké přijetí se Vám dostalo od kámošů z klubů, po té něšťastné události z lešením(Tomáše život ani Pán Bůh opravdu nešetřil)?
T. Máša: I v osobním životě jsem dostal tu příslovečnou chuť do života, nedal se pokořit a to právě díky svému milovanému hobby, vojenské historii. Nebýt kamarádů, nebyl bych šťastným. Jsou mi důkazem, že kameradschaft je skutečná životní hodnota a moc jim za skvělé přijetí loni a letos děkuji. Jsou ohromní a mám je rád.
Tlampač: To co říkáte, mě dojímá. Není to dnes mezi lidmi úplně běžné. Co Tomáši plánujete do budoucna?
Tomáš Máša: Chtěl bych začít znova opravdově žít, dát si co nejvíce do kupy nohu po úraze, na vozík už to díky Bohu není. Chtěl bych zase začít pracovat, šetřit, koupit nebo pronajmout bydlení, být opět užitečný a spokojený chlap.
Tlampač: To Vám Tome ze srdce přeji a přeji rovněž už jen samé dobré dny. Díky za rozhovor.

Na fotografii skotské jednotky střelců je Tomáš Máša označen červenou tečkou

Malí neumětelové a nevkusáci staví velkým lidem pomníky - proč???

9. prosince 2010 v 8:19 | Text: Tlampač
Na otázku z titulku asi odpověď jen tak nenalezneme, můžeme se pouze domnívat. To, že je město českých královen obětí zkorumpovaných samolibců je holý fakt. Teoreticky vzato, pokud by páni z vedení města pouze hrabali a jinak za nimi byly vidět skutečné výsledky, asi by nikdo z hradečanů námitek nevznášel ... 

Petiční akce běží, čili pokud své občanství myslíte skutečně vážně, stačí se pouze dostavit a podepsat. Jedině tlak a očividný nesouhlas postraší namyšlené a sebejisté!
Petice
A jak to vidí studenti hradeckých uměleckých škol:
Vozíčkář a senila?
Jeden z nejhorlivějších obhájců Hanzíkova díla ve fotomontáži

TLAMPAČ UNIVERZÁL SLAVÍ 2. NAROZENINY!! Nová rubrika o jednom namyšleném maloměstě :)

26. srpna 2009 v 6:14
KÖNIGGRÄTZ
 
 

Reklama