Dávejte pozor, ať vás nesežere divoká suburbanizace

23. března 2012 v 14:02 | Tlampač, foto: Domesi |  OBIWAK und DYZAJN

Všichni bychom chtěli bydlet dobře, vkusně, levně. A mnozí z nás mají pocit, že to i lze, zřejmě pod přívalem reklam a marketingu hypotečních bank a developerů. Pokud se ale budeme na věci dívat realisticky, tak všechny tři zásady není možné dodržet v mamutí a divoké suburbanizaci.

Ne vždy je možné zapojit se do takových stavebních projektů, jakými v době první republiky byla například kolonie Na Babě nad pražskými Dejvicemi. Navíc ne každý z nás je architekt, lékař, právník, hokejista, bankéř, ne všichni máme kapsy plné peněz na takové bydlení. Většina obyvatel Česka přes své předky pochází z venkovských sídel, máme tak v sobě zakořeněnou touhu po útulné chaloupce a zahrádce s jabloní, švestkou a ořešákem (jakkoli mnohé chalupy ve skutečnosti moc útulné nebyly). Proto pro většinu z nás, plebejců, je ideálem "maličký" domek se sedlovou střechou a zahrádkou. Ať tak či tak, jednu hodnotu bychom si měli pěstovat a hlavně uchovat pro budoucnost úplně všichni. Tou hodnotou je naše krajina, její nebývalá krása a po staletí zaběhané principy jejího fungování.
V dobách komunismu bylo celkem nepodstatné, jak vypadají lidská sídla, rozvoj venkova byl podřízen socialistické ideologii, městský urbanismus zmíral pod nedostatkem vůle, odborné erudice a financí. Docházelo k takovým hloupostem, jako bylo zbourání pražského Žižkova, jihlavského Špalíčku apod., vždy pod slibem, že to nové bude lepší, komfortnější, hodnější moderní doby.
S pádem komunismu jsme mnozí doufali, že v architektuře se vše bude ubírat jinou cestou, než stavěním obrsídlišť z panelů a skla. Dofali jsme v sílu ducha a invence a těch pár excesů podnikatelského baroka nás spíše rozesmívalo. Jenže s rostoucím bohatstvím země a jejich obyvatel došlo k tak překotné suburbanizaci, že dnes je zcela na místě se bát, kam až takový neřízený a nekontrolovatelný růst lidských sídel dospěje. Ke vší ohyzdnosti satelitních městeček je nutné připočítat i nedořešenou infrastrukturu a chybějící městský komfort. Bohužel "taxikářský životní" styl (tento název mě napadl podle fenoménu, kdy matky a otcové vozí své děti ze satelitních sídlišť do měst a zpět, sem a tam, jednou do školy, pak ze školy, pak do kroužku, poté na oslavu narozenin do McDonald´s. Každá taková rodina má dvě a více aut a nový dům v satelitu tak v podstatě slouží jen jako luxusní noclehárna) zatím neohrozila ani cena benzínu, ani nejistota ze ztráty zaměstnání v době hosp. krize v případě pořízení hypotéky.
Můžeme jenom doufat, že starostové mnohých obcí a městeček kolem velkých českých měst budou neuplatitelní a nekompromisní vůči urbanistickým zvěrstvům typu Jesenice u Prahy apod. Měla by být zavedena doktrína, kdy do schvalovacího procesu ke stavebnímu povolení přibyde klauzule zavazující investora stavby, lhostejno jestli soukromníka či developera, k participaci na zživotnění takového sídla. Tedy včetně odvodu daní od nových vlastníků nemovitostí v místě nového bydliště, přispívání k chodu obce finančně např. nakupováním v místních obchodech, ale také duševně, to jest podporou všeobecného rozvoje obce (spolky, hasiči, sport) a loajalitou k danému místu.
Taková klauzule by měla být právně závazná a každý, kdo by se s ní nehodlal smířit, nechť zůstane bydlet tam, kde bydlel a žil dosud.

PS Útěkem na venkov a do skvělých domů stejně neunikneme duchovnímu, mravnímu a intelektuálnímu marasmu, jež ovládnul v této době naši zemi, je třeba abychom se měnili my sami.







 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama