Září 2011

LAST MINUTE???

30. září 2011 v 23:33 | Derek, nikoli Prince |  KONTROVERZE
V jedné kapitole Bible je psáno pár slov o fíkovníku a jeho čase. Když budu tento biblický text parafrázovat, tak fíkovník představuje Bohem vybrané etnikum (nyní státní útvar Izrael), které dostane plnost Božích zaslíbení, tedy slibů Bohem v minulosti daných příslušníkům této etnické skupiny. Věty o fíkovníku jsou slova, která mají nám všem nějakým způsobem naznačit, že se změní spousta věcí, od prosté proměny života na Zemi až po změny ve vesmírném systému. Spousta lidí mě teď doslova pošle do prd..e s takovými plky. Dělají dobře, není to článeček pro každé oči, ani pro každou lidskou bytost. Píšu tady těm, kteří mi rozumí. V té bichli zvané Bible je i pár slov o tom, že nakonec se stejně doba těch velkých změn nedá přesně určit, protože přesné datum a čas zná pouze Nejvyšší.
Situace naší civilizace je podivná, atributy jistoty, tedy třeba síla Spojených států amerických a jejich měny, či neustálé pokračování příprav "Matrixu", tedy rostoucí vliv internetu na životy každého z nás jsou jasným pučícím fíkovníkem. Amerika končí, je to tak zřetelné, prostě podlehne událostem a ty nemilosrdně přicházejí. Vojenská síla žádné armády nepřeváží sílu ducha Odpůrcova.
Představitelé státu Izraele v posledních týdnech znepokojeně zjišťují rostoucí izolaci jejich země, jak ve vojenském, tak politickém slova smyslu. Evropská unie, Turecko, Egypt a USA nakonec prodají svého spojence, přestane fungovat stigma holocaustu. Občané těchto celků, tedy USA a EU (brzy už budou mít ve svých rukách a čelech RFID čipy a budou GoogláckoFacebookovski jednotni v názorech na svět) a hloupě a nevědomě budou volat po světovém míru a konci všech trápení lidstva. To možná zajistí mírová smlouva všech zemí světa (překvapí nás Polsko, Německo a Česko???), Izraele a Palestinského novotvaru. Proč to najednou půjde? Protože se odkudsi vynoří sympaťák, charismatik nad Papeže, Dalajlámu a Obamu s Putinem větší a řekne: Pojďte za mnou, já cestu znám.

Takže sledujme ten fíkovník, opravdu to zkusme ...

PS Je tu spousta zvěstovatelů brzkého konce, statisíce. Jsou tu tací, kteří kromě prosté víry v Jsem, který jsem potřebují ostatní i sebe utvrdit, že co se stalo se opravdu stalo:
Na to může zase třeba známý český geolog promluvit v rozhlase a říci závěry zcela opačné:
Kašlete na to, co kde kdo vykřikuje a hlásá, věřte Beránkovi a prostě se dívejte na fíkovník, protože začíná LAST MINUTE.


STARSKY and HUTCH

25. září 2011 v 18:50 | Tlampač, video: YouTube |  PIKSLA KULTURNÍHO MIXU
Jsou tu dny podzimní, zatím svítí slunko a je teplo, brzy však bude sychravo a venku nevlídno. Ideální čas na knihu nebo video. A když video, pak veselé, takové nejlépe zahání chmuru.

Snímek Starsky a Hutch z americké produkce není žádná novinka, v roce 2004 jej natočil režisér Todd Phillips, který do hlavních rolí této akční komedie obsadil dva zkušené herce, Owena Wilsona a Bena Stillera.
Film je remakem slavného seriálu ze sedmdesátých let a vskutku povedený. Jednu z vedlejších rolí si vystřihl známý hip hopový zpěvák Snoop Dogg, jež úžasně hraje roli "šéfa čtvrti" Medvídka Huggyho a scény s ním jsou mimochodem ty nejlepší scény celého snímku.
Ben Stiller hraje svého obvyklého popleteňáka, ovšem nyní je v roli policisty idealisty. Sekunduje mu Owen Wilson, ten samosebou hraje toho divočejšího a lehce zkorumpovaného kolegu.
Ladění filmu je v moderním retro hávu, americky dokonalém, jak jsme u hollywoodské produkce zvyklí a podkreslený hudbou ze "sedmdesátek". Scény, kde Stiller napodobuje Johna Travoltu, nebo odkaz na Bezstarostnou jízdu, jsou dokonale udělané. Dál je to zápletka více než klasická: obchodník s kokainem, nenapravitelný padouch židovského původu dojde trestu a je dopaden za pomoci spolupráce Medvídka Huggyho a obou policistů.
Film patří k těm nejlepším komediím minulé dekády.

PS
Hudba je ve filmu zvolena velmi šťastně, klikněte sem, zahraje vám Brick to, co teď zkoušej hrát Opice mit Romča Skin :) a je li libo blues, tak pak sem Bill Whiters - Use Me.
Seznam všech použitých skladeb Soundtrack STARSKY and HUTCH


Nová země

18. září 2011 v 10:32 | PAGAN - 6thSun |  VE STOPÁCH BEATNIKŮ

Nová země

Verses from 6thSun alias Pagan

Zmatek v sobě nosím
v srdci tuhý žal
a tak Boha prosím
by mi sílu dal
najít vnitřní energii
v panoptiku cest
a duchovní magnólii
nechat volně kvést
odprostit se souzení
střihnout strachu otěže
nechtít něco co není
vždyť je přece dobře že
svět se stále točí
a slunce svítí všem
pohled něžných očí
poví mi že JSEM
a veškeré obavy
jsou jen trikem ega
který hrne do hlavy
že na kontě mega
je v životě nutný mít
a podobný žvásty
přitom stačí jenom být
a plnit žití plásty
láskyplným medem
pilně jako včely
to snad lehce svedem
dělat život celý
vždyť jen to je smysl
naší lidské pouti
zašpuntovat mysl
co nás pouze rmoutí
a probudit osrdí
které bilo netečně
brzy se nám potvrdí
že nežijem zbytečně
a oheň Bytí zaplane
v tobě jako ve mně
pak z popela povstane
zcela Nová země


JULIA

12. září 2011 v 10:19 | Ktecka (Kate Hare) |  VE STOPÁCH BEATNIKŮ
Julia, mladá ošetřovatelka docházela k paní Donovanové už léta. Staré paní skoro nic nebylo, jak by řekl doktor Howard, byla zdravá jak rybička. Ale po svém muži, bývalém důstojníkovi a vysloužilém vojákovi, získala spousty peněz a doživotní rentu, tak si trochu toho rozmaru mohla dovolit. Žila stále ve starých časech, kdy se ještě nosily živůtky a krinolíny, všechno se škrobilo a žehlilo želízkem, což je prototyp novodobé žehličky, jen se nahříval na kamnech. Bohužel i v této moderní době, paní Donovanová trvala na starých zvycích, což Julii zbytečně zdržovalo, ale za tu dřinu to stálo. Stará paní dokázala její práci náležitě ocenit. I když občas mívala vrtochy, které se Julii příčily, ale co mohla dělat. Na celé panství byla v podstatě sama, až na kuchařku a majordoma. I to se staré paní podařilo uchovat, ty staré názvy, z majordoma by dnes byl domovník, či cosi jiného, ale majordomus? Do Juliiny náplně patřilo obstarávat celý chod domácnosti, od zásobování potravinami, čisticími prostředky a ostatními nezbytnými věcmi. Úklid celého domu spočíval rovněž na jejích bedrech. To vše by zvládala s přehledem, nebýt toho, že si stará paní navykla, kdykoliv něco potřebovala, zazvonit na zvoneček. To Julia hned věděla, že se bude buď předčítat ze starých omšelých knih, které byly plné prachu, a když je otevřela, pokaždé se rozkašlala. Nebo že se budou pouštět staré desky a Julia bude muset sedět v křesle a předstírat, jak se jí ta hudba, kterou jaktěživ neslyšela, líbí. A potom se naklepávaly polštáře a duchna a do staré dřevěné kádě se napouštěla voda, bohudík už z kohoutků, to se starému pánovi před smrtí ještě podařilo prosadit. Zavést v domě elektřinu a vodoinstalaci. Kdyby to neudělal, ještě teď by svítili plynovými lampami a vodu nosili ve džberech ze studny. To už by bylo moc i na Julii.

Vždy když přišla domů vyčerpaná, a vzmohla se jen na to, aby se umyla, vykartáčovala si vlasy a ulehla do postele vedle manžela, ten se okamžitě probudil a zavalil ji výčitkami. Že se stará jen o tu starou bábu, která už je stejně nad hrobem, ale jestli ji baví ze sebe dělat šaška, tak prosím. Kdo to kdy viděl, aby si ve 20. století hrál někdo na služebnou a dokonce nosil i takové oblečení, černé šaty s bílým límečkem a bílou krajkovou zástěrkou. Ale Julia věděla své. Nejenže ji stará paní za poskytované služby platí více než královsky, ale dokonce jednou, když se Julia ochomýtala po domě s prachovkou, náhodou objevila závěť. Paní Donovanová všechno odkazuje ji, Julii!! Celý dům, všechny své úspory, prostě všechno. Tenkrát, když ten dokument objevila, málem se jí zastavilo srdce a samou radostí jí vyhrkly slzy. Ale i potom dělala svou práci svědomitě, a hlavně předstírala, že o ničem neví. Ale její vztah ke staré paní se nijak nezměnil. Nikdy ji neměla ráda a musela dát za pravdu manželovi, že je to stará vrtošivá bába. Ale kde by sehnala lepší zaměstnání? Pro tenhle dům se bude dřít až do úmoru.

Zvoneček zazvonil a Julia musela rychle vyběhnout nahoru, jinak by se paní Donovanová rozčilovala, co jí tak dlouho trvalo, vždyť zas tolik práce nemá. Tentokrát to bylo předčítání. Když Julia začala číst, obořila se na ní stará paní tak, že na ni Julia zůstala nechápavě koukat. Co že to prý čte, to v té knize vůbec není, tohle přece vůbec číst nechtěla. A vůbec nechtěla číst. A co tam Julia nahoře vůbec dělá, dovolil jí někdo vejít? Copak nemá své práce dost dole? Julia se pokusila oponovat, ale stará paní ji bez milosti vykázala z pokoje. A od té doby to šlo s paní Donovanovou z kopce. Přivolali k ní lékaře, ale ten neobjevil žádnou zjevnou příčinu jejího chování. Konstatoval, že bude nejlepší, když starou paní odveze do nemocnice a tam ji podrobí různým vyšetřením. Ale to paní Donovanová odmítla. Do žádné moderní nemocnice, kde je všude hluk, a blikají tam různá světýlka, a pobíhají tam sestry a doktoři, ještě by ji napojili na nějaké hadičky a to rozhodně nehodlá dopustit. Jestli má umřít tak doma a ve své posteli.
Jestli bylo s paní Donovanou předtím těžké pořízení, tak od této chvíle to bylo k nevydržení. Nadávala všem a na všechno. Občas se totiž uvolila opustit své království tam nahoře a sestoupila dolů ke svým poddaným, jak jim říkala. Jídlo bylo buď přesolené, či málo slané, nebo bez chuti, připálené, a došlo to tak daleko, že milou kuchařku, která ve Wethers house sloužila již 20 let, bez jakékoliv náhrady, na hodinu vyhodila. Za pár dní vyhodila i majordoma, protože byl stejně k ničemu, žádné návštěvy k nim nechodily, tudíž neměl koho vítat, komu přidržovat dveře, tak nač zbytečně vyhazovat peníze za dalšího příživníka.

Nakonec v domě zůstala jen paní Donovanová a Julia. Julia, už jí ani tak neříkala. Stará rašple, ty nemehlo jedno, ty budižkničemu, a Julia v tom prokletém domě málem zapomněla, jak se doopravdy jmenuje. Ale pořád doufala, že stará paní tu už dlouho nebude, a že všechno co měla po celá ta dlouhá léta kolem sebe, bude jenom její. Mezitím, co se dělo všechno to zlé, opustila Julia manžela, děti spolu neměli, a vlastně láska už je k sobě taky nepojila. Nastěhovala se do domu ve Wethers house a bydlela v pokoji, který byl dříve určen pro služebnictvo. Jak léta běžela, už se o Julii nedalo říct, že je mladá, pomalu jí táhlo na čtyřicet a pod tíhou všech povinností zestárla jak fyzicky, tak duševně.
Donovenka, jak jí Julia začala sama pro sebe říkat, začala pomalu bláznit. Psala pozvánky na plesy, které se za dávných dob v domě ve Wethers house odehrávaly. Snažila se oblékat do starých, od molů prožraných, plesových šatů, a proháněla se po domě tanečním krokem. Naštěstí se vždy Julii podařilo pozvánky zadržet. Nezbylo jí nic jiného než Donovance prohlížet poštu. Jednou při prohlížení dopisů k odeslání, narazila na dopis advokátovi, ve kterém žádala o změnu závěti. Vše chtěla odkázat útulku pro opuštěná zvířata. To Julia nemohla dopustit, ne za ta léta dřiny, ponižování a odříkání. Začala vymýšlet plán, jak se Donovanky zbavit. Nebude to jednoduché, protože k nim pravidelně docházel lékař, a ten by podezřelé úmrtí odhalil.
Čekaly ji dlouhé bezesné noci, kdy přemýšlela, jak se staré paní zbavit, aniž by na ni padl stín podezření. Doufala, že o původní závěti nikdo neví, a ona sama bude předstírat, že o ní neměla sebemenší tušení. A pak na to přišla. Stará paní opět psala pozvánky na dámské dýchánky, kdy se dámy bavily o literatuře a politice, aniž by k tomu potřebovaly mužskou společnost.

Opět se navlékla do těch starých omšelých šatů a tančila po domě. Dům už byl taky starý, schodiště a zábradlí bylo ztrouchnivělé, což Julia moc dobře věděla. Naplánovala si to tak, že se dopoledne ukáže ve městě na nákupech a až se vrátí do domu, najde paní Donovanou ležet pod schodištěm. Náhodou se při svém křepčení opřela o zábradlí a to se pod ní zlomilo a ona propadla dolů. Výborný plán, nikdo nebude mít podezření. Alibi jí poskytne půlka vesnice.
Ráno se tedy oblékla, šla za paní Donovanovou a řekla jí, že jde nakupovat. Jenže to by nebyla paní Donovanová, aby jí to prošlo jen tak. A co, že tak najednou, vždyť v domě všechno mají, zase chce utrácet její peníze? Jestli to takhle půjde dál, přivede ji na mizinu. Aniž by si to Julia uvědomila, postupovaly společně ke schodišti, kdy do ní s přívalem nadávek stará paní strkala. Najednou jakoby tentokrát doopravdy zešílela, začala Julii oslovovat Sophie, a křičela na ni, že jí za manželem nikdo chodit nebude, že je jenom její, a strčila do Julie tak, že napadla na zábradlí, to se pod ní prolomilo, ale na poslední chvíli se ještě zachytila jedné příčky, která byla stále na svém místě. Chytila paní Donovanovou za nohu a vší silou jí trhla. V tu chvíli se ta poslední příčka uvolnila a Julia padala dolů, držíc paní Donovanou za nohu.

Druhý den ráno, je obě nalezl lékař ležet obě na zemi pod schodištěm a dodnes nepřišel na to, co se toho dne vlastně odehrálo.

PROPAST - lehce hororová povídka

2. září 2011 v 21:23 | Text: Ktecka (Kate Hare), music: Pixies/Youtube |  VE STOPÁCH BEATNIKŮ
Mladý novomanželský pár Janette a Michael Davidsonovi bydlící přímo v srdci uspěchaného New Yorku se právě připravují na opožděné líbánky. Přepečlivá Janette má před sebou dlouhý seznam věcí, které je nezbytně nutné vzít s sebou, i když Michael si o tom myslí své. Zbytečně s sebou zase potáhnou plno krámů. Ale raději mlčí, nechce manželce kazit radost z nadcházející a tak dlouho očekávané cesty. Jedou přece někam, kde bude klid, někam kde nebude nikdo, kdo by je rušil, a hlavně budou pryč z velkoměsta. Přímo uprostřed přírody. A hlavně sami, to je na tom to nejdůležitější. Už má plné zuby rádoby přátel, kteří neustále volají, aby jim poblahopřáli k sňatku, a vůbec toho zbytečného plkání po telefonu. Nebo, a co je ještě horší, když k nim přijdou na návštěvu, sednou si na pohovku a pak se jich nemůžou zbavit. Občas by nejraději předstíral, že není doma, ale to mu Janette nedovolí, v tomto směru je jeho pravým opakem. Ráda se baví, ráda je středem pozornosti, vlastně je taková celou dobu, co ji zná. Už od střední školy. Musel přerušit tok svých myšlenek, to Janette, co prý si myslí o tom, kdyby s sebou vzala vařič. Michael odvětil, že je mu to vcelku jedno, auto budou mít velké dost na to, aby se do něho vešel celý jejich byt. Takže když už je v tom balení, tak může rovnou zabalit i všechno kuchyňské náčiní, a vůbec všechno co ji napadne. Kdoví, co se bude hodit. Manželka ("manželka", to slovo mu k ní vůbec nepasovalo) se na něj nechápavě a trochu i uraženě podívala, nicméně pokračovala dál ve svém úsilí. To on už měl dávno sbaleno, moc toho potřebovat nebude, a když, tak si to koupí cestou, peněz mají oba dost. Pomalu se začalo stmívat a nadešel čas jít spát, poslední noc v tomto bytě. Když leželi vedle sebe, Janette ta už dávno spala a on se převaloval ze strany na stranu a nemohl usnout. V hlavě se mu hromadily myšlenky, jedna přes druhou, až z toho vznikla jakási změť, která ho donutila vstát a jít do koupelny. Postavil se proti zrcadlu a podíval se na sebe. Přemýšlel o cestě, která je čeká a napadlo ho, jestli to překvapení, které pro ni chystá, bude to pravé. Sice všechno do detailu promyslel, ale čím víc na to myslel, měl strach, aby neudělal nějakou chybu a něco nepokazil. Ale když se znovu podíval do zrcadla, měl sám ze sebe dobrý pocit a pocítil takovou jistotu, že se klidně vrátil do ložnice, lehl si vedle ní a usnul.

Druhý den na to, naházeli všechny věci do auta z půjčovny, která byla od New Yorku, dost daleko na to, aby později někdo pojal podezření, pokud půjde o značku vozu. Jí o tom samozřejmě nic neřekl. Namluvil jí, že je z půjčovny hned za rohem. Pomalu se vydali na cestu. Chvíli řídil on, chvíli ona. Cestou ani jeden z nich nepromluvil. Ona se kochala krajinou. A on byl sám a utápěl se ve svých myšlenkách. Přemýšlel o tom, kdy ji vlastně začal nenávidět. Ano, ta prokletá střední škola. Kdyby jen věděla. Promluvila. Musel se jí zeptat, co říkala, jak byl zabraný sám do sebe. Ptala se ho, za jak dlouho tam dorazí. Typická otázka, ještě by mu mohla říct, že potřebuje zastavit, aby si mohla odskočit. Odvětil, že ještě asi tak hodinku a už tam budou. Však to pozná. Uplynula hodina a před nimi se objevila malebná krajina, a uprostřed ní stál srub. Janette se začala bouřit, že na tomhle se nedomluvili, že jí slíbil veškerý komfort, což podle ní bylo - koupelna se sprchovým koutem, kuchyňský kout, ložnice, obývací pokoj a nejlépe ještě pokoj pro hosty, kdyby je chtěl někdo navštívit.
Když ale vstoupili dovnitř, výtky okamžitě ustaly, protože tohle, tohle bylo nad všechna její očekávání. Otočila se k Michaelovi, objala ho a políbila. Pomalu začali vynášet věci z auta a zabydlovat se. Celý pobyt byl naplánovaný přesně na 3 týdny, to je dost času na to, si ještě všechno řádně promyslet.

Prvních 14 dní strávili potloukáním se po okolí a objevováním krás přírody. Ale Michaelovi se to už pomalu začalo zajídat. Chtěl, aby to už všechno skončilo. Janette na něj začala naléhat, jaké že to pro ni má překvapení. Ujistil ji, že se nemusí bát, že má všechno promyšlené do nejmenšího detailu.

Jednou večer, po dlouhé procházce, kdy už ona byla unavená a se slovy, že jde spát, odešla. Michael si sedl ke stolu, otevřel sešit, a začal psát, příběh svého života. Stejně to všechno později spálí, ale neměl nikoho, komu by se svěřil, a papír, ten nepromluví.

Byl celkem klidné dítě a spolu se svým mladším bratrem měli spokojené dětství. Rodiče je nechávali na pokoji, a co se výchovy týkalo, byli celkem liberální. On a jeho bratr si mezi sebou vytvořili až nezdravě blízký vztah. Jeden bez druhého nedali ani ránu. Když šel jeden na rande, druhý byl vždycky někde poblíž a buď mu objekt zájmu schválil, či neschválil. V tomto směru dali vždycky jeden na druhého. Než Stuart potkal Janette. Michaelovi se hned od začátku nelíbila. To kvůli ní se s bratrem pohádal. Všechno jen kvůli ní, a ona za to nestála. Ani se mu nelíbila. Byla přímo odpudivá, nejen tím, jak vypadala, ale i tím jak se chovala. Hrozně nahlas se smála, a smála se opravdu všemu. Michael to Stuartovi řekl, řekl mu, aby se s ní rozešel, jenže už bylo pozdě. Stuart se do ní zamiloval. Michael se mu to snažil rozmluvit, a překvapilo, že si bratr trval na svém, většinou ho ve všem poslechl. Jejich přátelství se rozpadlo, a každý si šel svou cestou. Každý odešel na jinou střední školu, Stuart samozřejmě na tu, kam chodila Janette.
Jednou večer, když byl Michael doma u rodičů, zazvonili u dveří dva policisté. Chvíli bezradně postávali u dveří, a potom řekli tu osudovou větu, že Stuart je mrtvý, a že zanechal dopis na rozloučenou. Michaelovi se zatmělo před očima, a málem omdlel, jeho mladší bratr, to přece nemůže být pravda.
Když přečetl Stuartův dopis, rozhodl se, co udělá, věděl, že je to nevyhnutelné.

Změnil si příjmení a přešel na střední školu, kde dříve Stuart studoval. Začal sledovat Janette. Zapsal se na všechny předměty, které navštěvovala. Vždycky se jen tak náhodou potkali na chodbě a on se na ní pokaždé usmál. I při hodinách, když se na něj náhodou otočila, usmál se na ni, nebo na ni významně pomrkával, jak to puberťáci dělávají, i když tohle období měl už dávno za sebou. No a pomalu to zašlo tak daleko, že spolu začali chodit na obědy, občas ji pozval na kávu či do kina. Brzy poznal, že se do něho bezhlavě zamilovala. Ale nechtěl nic uspěchat. Oba úspěšně dostudovali, a byl čas najít si práci. U ní to nebyl problém, plynule přešla do tatínkovy firmy, kde měla místo již dávno zajištěné. A Michael se vrátil zpět na své místo do banky, kde po dvou letech působení začal zastávat místo ředitele pobočky. Na chvíli se přestali vídat. Ale to byl přesně Michaelův záměr, vyvolat v ní ještě větší touhu, věděl, že potom nad ní bude mít absolutní moc.
Jednou jakoby náhodou, zašel pracovně do firmy jejího otce (věděl, že ji tam potká). Ona byla nadšená, že ho vidí, a pozvala ho na oběd. Od té chvíle se začali stýkat pravidelně. Svěřila se mu, že se jejímu otci zamlouvá, a že by nebyl proti, naopak by byl velice rád, kdyby se vzali. Michael nadšeně souhlasil. A pomalu začal vymýšlet plán na pomstu.
Uslyšel za sebou šramot a uviděl Janette rozespalou, rozcuchanou. Jak protivná a odporná mu byla. Jen slyšel, jak se ho ptá, proč je tak dlouho vzhůru, a co to píše. Odvětil, že nic důležitého, ať jde klidně spát. Když odešla, papír rozmačkal a hodil ho do zapáleného krbu a díval se, jak vzdoruje ohni, kroutí se, a pomalu hoří, až z něj nezbylo nic, jen prach.

Předposlední den třetího týdne řekl Janette, že dnes je ten pravý den pro slibované překvapení. Vyjedou si na vrchol hory, to místo už obešel, je tam nádherně, to pravé místo pro piknik. Dokonce už má všechno připravené a sbalené, stačí jen nasednout do auta a vydat se na cestu. Janette plná nadšení usedla na místo spolujezdce a jen tak pro sebe se usmála.

Když dorazili na místo, Michael na zemi roztáhl deku, rozložil po ní občerstvení a vyzval Janette, aby se k němu posadila a společně se najedli. Odvětila, že ani nemá hlad, a že se půjde podívat na okraj soutěsky, že jí vždycky lákali propasti a ta nekonečná hloubka. Michael ani netušil, že bude tak snadné ji dostat až na samotný okraj. Když se k ní pomalu blížil, aby ji uvrhl na dno propasti, propasti, ve které se celá ta dlouhá léta sám nacházel, náhle ho chytila za ruku, otočila se k němu a on náhle v jejích očích uviděl poznání, které ho vyděsilo. Ani nevěděl, jak se to stalo, ale najednou padal sám dolů, dolů do neznáma.

Janette stála na okraji a vzpamatovávala se z toho, co se právě stalo. Moc dlouho jí to netrvalo, vždyť to celé byl vlastně její nápad, Michael byl hlupák, který se do všeho nechal vmanipulovat a ta pojistka, kterou před smrtí uzavřela na jeho jméno, jí bude stačit do konce života. Nasedla do svého auta, které měla zaparkované v garáži a vydala se na cestu domů.

Vyústí nepokoje na Šluknovsku v rasovou válku?

2. září 2011 v 6:40 | Přemek Bis, music: ICE CUBE on the YOUTUBE |  KONTROVERZE
Mnozí rodiče českých prvňáků si možná včera oddechli, že jejich dítko nebude chodit do třídy s Romy. Přiznejme si, kdo by chtěl Romy za sousedy? Kdo z nás je klidný, prochází-li kolem skupinky hlučných romských spoluobčanů? Průzkumy veřejného mínění zas a znovu ukazují na obrovskou míru latentní rasové nenávisti Čechů k Romům, přestože absolutní většina českých Romů se hlásí k občanství českému. Proč se od svých politiků nemůžeme stále dočkat nějakých funkčních řešení těchto problematických skutečností?

Současné události ve Šluknovském výběžku evokují někdejší rasové nepokoje v USA. Podoba rasové nenávisti v naší zemi sice zdaleka nedosahuje podoby, jakou má rasismus ve Spojených státech amerických, nicméně se léta opomíjený problém má tendenci rozrůst v problém neřešitelný. V budoucnu se tedy klidně může stát, že ve městech a obcích budou čtvrti a místa natolik nebezpečná, že se do nich běžní občané z jiných čtvrtí nebo částí republiky vůbec neodváží. Taková situace může mít velký vliv na hodnotu a možnou neprodejnost nemovitostí v takové problémové čtvrti, může mít vliv také na obecnou důvěryhodnost člověka, který takovou čtvrť obývá a někde tuto skutečnost uvede a konečně velmi snižuje kvalitu života v takové čtvrti či místě obecně(strach z přepadení, strach o děti, strach z vykradení bytů a domů, neustálá přítomnost násilí aj.).

Doba se změnila a vlivem přetrvávající ekonomické krize se sociální napětí, dříve jen tušené, naplno projevuje. Nyní již nelze občanům v ČR tvrdit, že rasová a sociální segregace Romů v Česku neexistuje. Krádeže, loupežná přepadení, prostituce, drogové závislosti a gamblerství, nevzdělanost, nemožnost uplatnění na trhu práce a tím pádem nulový výnos z daňových odvodů - toto vše jsou fenomény s českými Romy související.

Co je třeba?
Začít mluvit o české rasové diskriminaci romského etnika. Skutečně se Romům ani nemůže podařit uspět, protože předsudky a nenávist vůči nim předáváme každé další nové generaci. Na druhou stranu je také třeba české Romy doslova přinutit k občanské zodpovědnosti. Je třeba Romům VÝRAZNĚ A OPRAVDOVĚ pomoci v přístupu ke vzdělání a k legální práci(i kdyby je měl všechny zaměstnat stát). Je třeba brát Romy v naší zemi jako fakt a chovat se k nim jako k lidem, kteří si život v Česku právem zvolili, souhlasí s právní podobou našeho státu a tím pádem se i rozhodují žít řádně a odpovědně jako každý z nás. Pro období změn v české společnosti je rovněž třeba zvýšit početní stavy policie ve vyloučených lokalitách, ne je snižovat.
Pokud se bude důsledně realizovat vše výše uvedené, bude to stát stamiliony korun.
Jestliže však bude Česko nadále pouze vyplácet sociální dávky, zavírat romské zločince do kriminálů a zaměstnávat nekompetentní bývalé rockery coby spasitele českých Romů, budou veškeré takto investované peníze daňových poplatníků doslova vyhazovány oknem.

Pokud řádní občané v místech se sociálně vyloučenými lokalitami přestanou věřit policii a státu a vezmou spravedlnost do svých rukou, může to roztočit vleklý kolotoč nenávisti a násilí. Náprava do stavu sociálního smíru pak bude těžká, ne-li nemožná. Zkušenosti ze zemí jako je Francie, Anglie nebo právě USA tomu jasně nasvědčují. V uvedených zemích je vždy po nějaký čas klid, aby pak násilí a nenávist znovu propukly.

Přejme si, aby zvítězila zákonnost, moudrost a spravedlnost. Přejme si, aby všem občanům vláda naší země doložila svou kompetentnost, sílu a legitimitu a nedovolila vznik vleklé rasové občanské války v ČR. Nedávné rozhodnutí pana ministra Kubiceho o vyslání policejních posil na Šluknovsko je příslibem, že by se tato přání mohla naplnit.


Shlédněte dva dobré filmy o přetrvávající rasové segregaci ve velkých městech USA:


RYCHLE VOLEJ

1. září 2011 v 21:10 | Tlampač
S novým školním rokem je možná na místě procvičit s Vašimi dětmi důležitá telefonní čísla.
S pomocí jedné malé slečny jsem před dvěma lety sestavil následující říkanku:

RYCHLE VOLEJ:

150 - STO PADESÁT, KDYŽ OHEŇ BUDE PLÁT

155 - STO PADESÁT PĚT, ZACHRÁNÍ TĚ HNED

156 - STO PADESÁT ŠEST, POLICIE MĚST

158 - STO PADESÁT OSM, ZLOČINCŮ JE OSUD

© copyright 2009 TLAMPAČ UNIVERZÁL