BYLO TO KRUŠNÝ

24. května 2011 v 16:55 | Text: Tlampač, foto: Bogan Krušnohorský |  ON THE ROAD AGAIN
Naše oldschool bikes před vietnamskou večerkou - Kovářská
Bogan von Komutau mě pozval do hor a že jsem od svých šesti v těch místech nebyl, kývl jsem. Espace je veliký vůz, naložili jsme naše Oldskůláče a Boganovi dcery a hurá to the North.
MicroTlampač
Dvěstadvacet kiláků uběhlo během krátkých stopadesáti minut a náhle jsem byl dva tisíce metrů od obrovské jámy s velkorypadly! Jo, je to tak, Boganův rodnej dům je prostě tam, kde se válí miliardy korun v podobě hnědýho uhlí. Svérázný tatík, svérázná maminka, Boganovy ségry jakbysmet. Vše to korunuje velmi svérázná Boganova babička, prostě Bogan je celej po ní(Bogan a Vilgy mají zásadní babičky - celej život poctivě makaly a proto ještě užívají života).
Když jsem do sebe nalil asi patery Svijany, stál jsem ve tmě pokoje a poslouchal rachot té těžby.
"Copak oni ani na chvíli nepřestanou?", naivní a blbská otázka.
"Ne, maj svý kvóty a je to Krups, ten se neporouchá."
"Kurva a jak si tady mohl usnout?"
"Si zvykneš"
"Ani na Vánoce nepřestanou, co na Štědrej den?"
"Ne, ty jedou furt."
"No do prdele!"
Do ticha noci kouří komín Prunéřova.
U Bogana za barákem I.
Do obličeje mi oknem vlezlo ostré slunce, zíral jsem do stropu, rypadlo rýpalo, rýp, rýp, rýpy rýp. Krušný ráno v Krušnejch horách nikoli po Krušovicích. Ne, nekouknu se na hodiny, hulím na to, hlava bolí z přemíry chmele. Ty vole, jak todle dám, pomyslel jsem si, spali jsme pět hodin a čeká nás osmdesát kiláků po horách. Bogan už taky procitnul, dali jsme si kávu a do báglu přihodili každej jednoho Bráníka a jednu Margotku, drsná snídaně na drsný hory jménem Erzgebirge.
U Bogana za barákem II.
Komutauskej nádr byl už v obležení turistů, do motoráku směr Weipert nasedli s námi nějaké cyklistky, máma s dcerou, taky postarší manželé s pudloušem v košíku, jeden trampík (hele Franky Dlouhán, zarejsnil si Bogan) a jeden Olin podle vzoru A bude hůř. Vlak se hnul a začal ukusovat první metry nehoráznýho stoupání. Stanice Domina, je to česky nebo německy, ptám se. Objevují se první rozhledy dolů do údolí, míjíme dredaře, co tu pase ovce, motají se nám na trati, dredařova chata, to je pravá alpská romantika. Hladina Přísečnice se v ranním slunci leskne a turbíny větrníků vyrábějí proud.
Ze zážitků na trati :)
Stanice Měděnec, vystupujeme, dál už jel jenom Olin (Olin je hrdina Pelcovy knížky A bude hůř a ten kluk z motoráku mu byl děsně podobnej, prostě mánička. A proč by ne, podle knížky tady kolem Klínovce Olin počítal fůry dřeva a dole pod Měděncem je vidět Klostrdlá).
Kaple na Mědníku pomáhala horníkům s vírou a je od ní vidět betonová monstrvěž novějšího dolu.
MicroTlampač
Takže? Takže jedem, tretry se zaklapnou do šlapek, nikde nikdo, deset stupňů Celsia a asfaltka je dokonale hladká a co víc, nejezdí tu takřka žádná auta. Sešupem do Kovářské, tady v té chalupě jsme se kdysi vožrali, povídá Bogan, byli jsme mladý a veselý, hlavou skákali do závějí. Domy jsou v sudetském horském stylu a moc jim to sluší i přes jejich stáří. Viet-Namci mají otevřeno, konečně si kupuji taky nějaké opravdové jídlo, ona je šikmo okatá a její čeština je plynulá, mile se usmívá a já jí dávám dýško za to že je otevřeno. Lup další dva Bráníčky do bágle, ionty jsou ionty.
Měděnec Station
"A dál je to kam? No do těch Vejprt, tam jsem se narodil," dí Bogan. Herzlich Wilkommen in Bundes Republik Deutschland. A je to krajina jak vyměněná, všecko je uklizený a zarovnaný, barevný a čistý a upravený, až mě to děsí. "Tam za kopcem je ještě jeden malej a pak už jen takovej na pohodu a pak už to bude vegáč." Jo, prdlajs. Na kopci nad Jöhstadtem stojí velký větrný park, otevíráme si pivko a čučíme do krajiny. Investor parku nebyl lakomej a postavil tady i turistickou útulnu a uvnitř kromě stolečků zaujme i infopanel s displeji a tam můžete sledovat výrobu elektřiny větrem naprosto se všemi detaily (u nás by jej Rokáni dovezli do sběrny, teda pokud by je to rovnou nepozabilo).
Vrthule v Nemecko
Nemecky informacny phanel u nemecke vrthule
Řidiči v té zemi na západ od nás mají k nám úžasný respekt, ani jednou nás nikdo neohrozil a všici zpomalují a objíždějí nás velkým obloukem. Dokonce ani motorkáři nejsou v té zemi psychopaty, ať už mají lítačku anebo Bavoráka krosku (Hej Čehúni, co vy na to?).
Železnice připomíná PIKO vláčky, jezdí s turisty z Jöhstadtu do Steinbachu a vše to vypadá romanticky, jen z toho pořádku vůkol - ten mi hlava nebere, vždyť to jsou "jen" Sasíci, prostě Dederóni - mi hrabe.
Jöhstadt depo, úzkokolejka Jöhstadt - Steinbach
Schmalzgrube, kolem projede parní lokotka, silnice má značku Schade Strasse - jaký šáde, takhle vypadaj všecky český trojky, dvojky a jedničky a na D11 roste dokonce i tráva. Tráva jako tráva, ne tráva jako tráva.
Tak a jedem dolů, z devíti stovek na pětikilo nad mořem, kurnik, kdo to bude šlapat zpátky? Jsem už grogy, nevzali jsme si vodu, pijeme jen to pivko, mazec, fakt že jo. Přehazuju, jenže už není kam! Bogane do háje, to nebylo v plánu, jenže vrátit se musíme, takže šlapem jako howada. Jak se blíží čára, kolem silnice přbývá bordelu, horský silnice jsou tu ale fakticky v cajku a richtig.
Parní lokomotiva vjíždí do Schmalzgrube, úzkokolejka Jöhstadt - Steinbach
Hora sv. Bestiána a do Kalku je to už jen kousek. Na odpočívadle, co jej zaplatili a vybudovali Němci pro všecky turisty světa, nějakej revanšista nastříkal barvu přes rozcestník - takhle se na ty Hitlerčíky musí, myslel si asi u toho ten českej vlastenec a fanda hokejovej vostrej.
Čím více se blížíme do Česka, tím více je na domech mříží a na plotech ostnatého drátu, srdečně vítejte v Kradačově. I dyž máte vostnatej plot a na vokně mřiž, seberem vám starýho černobílýho Merkura a taky tu sekačku z Kauflandu z tý vaší chalupy, more!
MicroTlampač
V Kalku si v hospodě dáváme domáci zelňačku a jak jinak, pivko. Boganův kamarád ale není doma a tak se jejich setkání po dlouhých deseti letech nekoná. Znovu jsme v sedle a najednou nás, safra, míjí holka jako lusk, zdraví nás(cyklisti se tady zdravěj!) a my ji. Já se navíc ohlížím po jejím elastickým zadečku a blond vlasech po pás. Ona to valí zčerstva a my už chcípem, tedy hlavně já, šedesát kilasů už máme za sebou.
Bez kotoučovek a odpružky se to brzdí špatně, špalky jsou v háji a dolů údolím potoka Kameničky to je skoro deset kilometrů, oldskůl Kostka mi za ten adrenalin stojí, jen je to jak v posilce, všecko to odmakám nejen nohama, ale i rukama, odpružuju to a žehlím.
Rozcestí nedaleko Blatna
Po návratu z kopečků dopíjíme ty sudový Svijany a Boganova maminka mi ohřívá fenomenální dančí svíčkovou. Dali jsme skoro devět pětek, povídá Bogan a slibuje mi křivku převýšení z GPS vystavit na Tlampače. Tak to jsem teda zvědavý.
Nevěřícný pohled do těžební jámy u Horního Jiřetína
Cestou zpátky do Polabí se rozhodujeme vidět, možná už naposled :(, hojně medializovaný Horní Jiřetín. Vylézáme z vozu a vyšlapeme na protihlukový val oddělující městečko od dolu. Pohled z valu do těžební uhelné jámy je děsivý, rýpy, rýpy, rýp. Nad kdysi malebnou krajinou se trápí zámek Jezeří. Co bude dál? To vědí jenom byznysmeni a ti si politiky i nás ostatní koupí. Ti z vás, co pořád ještě netuší, o čem že to tady mluvím, nechť shlédnou působivý dokument Milana Maryšky nazvaný Requiem za 116 vesnic.
Já se ovšem vracím domů zamilován. Severní Čechy forever!
MicroTlampač

PS Můj kraj Krušnohorsko pořad z cyklu ČT Večer na téma.
Uhlí má přednost - jako za Komoušů

PS ZWEI Na Skřivánčím vrchu nedaleko Chomutova byla otevřena nová rozhledna - nabízí zajímavé pohledy na krajinu poškozenou dobýváním uhlí.

Rozhledna na Skřivánčím vrchu - Krušné hory




 


Komentáře

1 TLAMPAČ UNIVERZÁL - With little help from my friends | Web | 24. května 2011 v 18:29 | Reagovat

Je to skvělý ty kluků. Seš děsně vtipnej a fakt taky dobrej spisovatel. Dávám ti padesát pět hvězdiček. Tlampači Univerzální. :-D  ;-)  :-)  :-(  O_O  [:tired:]  ???  :-!  :-P  :-x  :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama