Květen 2011

Hudebník Gil Scott-Heron odešel ...

31. května 2011 v 13:17 | Tlampač / music: Gil Scott-Heron -Youtube |  PIKSLA KULTURNÍHO MIXU
Nechtěl, aby se mu říkalo kmotr rapu nebo otec hip hopu. Podobná škatulkující přízviska odmítal.
Dělal muziku, protože to tak cítil a muselo to z něj ven. Jazz, soul a funk, to byl jeho styl.
Jeho poslední album I'm New Here bylo výtečně přijato fanoušky i kritikou.
Gil odešel náhle 27. května a jak už to tak bývá, tak zrovna v době, kdy se mu opět začalo dařit.
Bylo mu 62 let.

listen: Gil Scott-Heron - I'm New Here click!



TLAMPAČ UNIVERZÁL - čtenářské skóre od úterý do úterý

31. května 2011 v 8:06 AVÍZO
Včera85107186
Neděle91157262
Sobota5480186
Pátek89137181
Čtvrtek6196177
Středa95135213
24. května 20115981209
V prvním sloupci je vidět, kolik jedinečných návštěv blog měl, v dalším pak jsou patrné všechny návštěvy.
Poslední sloupec ukazuje zobrazení stránek.





Do Probluzi na Paku - tip na malý nedělní výlet

29. května 2011 v 9:36 | Text a foto: Tlampač |  ON THE ROAD AGAIN
VÝLET VHODNÝ PRO: PĚŠÍ/CYKLO

Před časem na těchto stránkách zazněla kritická recenze na publikaci Stoleté hospody. Ač kniha není bez chybičky, její inspirační vliv na naše osoby se nezapře.
Sedli jsme tedy s Boganem po práci na kola a po vedlejších silnicích, přes obce Chaloupky a Bříza, doputovali do Probluzi, do zdejší stoleté hospůdky. Na čepu zde mají Plzeňské(28.-) a Novopackou jedenáctku(18.-). Interiér hospůdky je rázovitý, o nahé děvy také není nouze, byť se na Vás budou smát jenom z nástěnných kalendářů.
Cesta nahoru, do hospůdky, je náročnější, cesta dolů je pořád z kopečka. Pokud si už pivko dáte a jste cyklo, rozhodně pácháte minimálně přestupek, tedy taktně zamlčuji, jak jsme na tom byli my .
Pro turistu pěšáka je potěšující, že vlakem se dopraví do Všestar a odtud do Probluzi pohodlně dojde po modré turistické značce. Cesta pěšky nabízí zajímavé pohledy na bojiště z roku 1866 a vede přes Žižkův stůl, místo, kde skutečně kdysi odpočíval slavný husitský vojevůdce. Výlet není náročný a tak lze sebou vzít i rodinu s malými dětmi.
Přejeme příjemně strávenou neděli.


FRANTIŠEK STRALCZYNSKÝ - Na skleničku s Napoleonem, Lenkem a Linhartem (Monitor 1993)

28. května 2011 v 13:14 | Tlampač Nactiutrhač, foto: Gůgle nůdle |  PIKSLA KULTURNÍHO MIXU
Taky mu to chutnalo a navíc to nebyl žádnej pitomec.
Jeho desku nahranou u Monitoru ve spolupráci se Samsonem mám doma a když si ji pustím, tak vím, že tady František strašlivě chybí.
Jo chybí tady, ten poeta, ten skládač slova ke slovu a myslím, že i doktor.
Samson to tenkrát dokopal až do studia a já mám doma CD skvost nazpívanej chlapem, co věděl ...



Lahvové pivo Pernštejn v novém hávu

26. května 2011 v 8:02 | Tlampač |  PIVO, BIER, BEER, CERVEZA - In Vino Veritas, In Pivo Taky
Na regálech obchodů se objevilo pardubické lahvové pivo z pivovaru Pernštejn s novými etiketami. Nový design je zdařilý, moderní a troufám si tvrdit, že i "prodejnější", nežli lahve nesoucí starší etikety.
Samotný pivovar se rovněž přejmenoval na světově známější Pardubice - Pardubický pivovar, svět zná pojmy jako: Velká Pardubická, Pardubický perník a z pohledu budování značky se bude zahraničním zákazníkům jistě lépe vyslovovat slovo Pardubitz nežli jazykolam Pernštejn.
Pivo se také nově profiluje pomocí názvů a tak třeba Jedenáctka se ozdobila snadno zapamatovatelným jménem Vilém, marketingoví pracovníci se možná inspirovali Poličským Měšťanským pivovarem, který rovněž dává svým pivům mužská křestní jména.
Zatímco například pivo z Královéhradeckého pivovaru se nyní vaří na Vysočině, v pivovaru v Havlíčkově Brodě, Pardubické pivo přežilo dobu divoké privatizace a dál se vyrábí na původním místě.
A jaká je chuť piva pánů z Pernštejna? Osobitá, poctivá, v pohodě a TLAMPAČ UNIVERZÁL jej doporučuje k degustaci.



Vítej v zemi zaslíbené – MADE IN CZECHIA!

25. května 2011 v 10:47 | Tlampač, jedná se o Tlampačův upravený komentář na blogu:http://lukas.faltynek.com/2011/05/23/potupa/#more-6828 |  KDO NESKÁČE, NENÍ ČECH

Považte, jestlipak se cokoli změnilo v naší lidově demoGratické zemi od pádu Ruďochů, Nácíčků a Habsburků:
Doktoří chtějí ve stávkách víc prachů a my pacienti se v jejich ordinacích a čekárnách dál cítíme jako kusy hadru.
Prodavačky v krámech jsou nasraný, až se stydím, že to jejich zkurvený zboží pořád chci a ještě jim za to platím.
Dál se jezdí v obci kilo a na křižovatkách na červenou, sem tam někdo někoho vytlačí ze silnice.
Bolševici jsou legální stranou a hlásají si v klidu novou revoluci.
Cikány nikdo nemáme rádi a přesto nikdo naplno neřekne: pojďme jim pomoci a nějak to řešit(Je jich v ČR odhadem 350 000).
V hospodě ti klidně donesou podmíráka a vůbec je to nesere.
Všichni mávaj vlajkou kvůlivá ICE HOCKEYI a na státní svátek jsem věšel vlajku na celý pěší zóně akorát já a magistrát.
Lidi si nečistěj zuby a chtěj pak plomby zadara.
Vlaky jezdí pozdě a jsou pořád špinavý.
Na ulicích měst se válej tuny psích hoven a lidi na cyklostezce choděj čtyři vedle sebe - to by se člověk uzvonil, že.
V Tescu jsou pořád fronty a na kase jim skáče u zboží jiná cena, než jsi četl na regále.
Na ulicích se roztahujou dýlové s pikem a po kšeftu odjíždějí v eMLu.
Vietnamci dál kradou proud a trávu vyvážejí do SRN.
Martin Roman bere mego per měsíc za to, že jsme mu postavili z našich daní Temelín. Eletryku vyrobenou z atomu od nás pak levně kupují Rakušáci.
Ze státního rozpočtu se kupují samé bezvadné věci. Hlavně velmi potřebné a NEJSOU ANI TROCHU PŘEDRAŽENÉ.
Všude je neskutečnej bordel a každej si dělá co chce.
Až konečně budu v důchodu(Bude mi 70!!! let a hrome, pořád budu fit), tak si po poctivé celoživotní práci ten podzim života nádherně užiju, co říkáte?

Tlampači, tak už nejsi malej kluk a víš, jak to tady chodí, ne?

Vítej v zemi zaslíbené - MADE IN CZECHIA!
PS

BYLO TO KRUŠNÝ

24. května 2011 v 16:55 | Text: Tlampač, foto: Bogan Krušnohorský |  ON THE ROAD AGAIN
Naše oldschool bikes před vietnamskou večerkou - Kovářská
Bogan von Komutau mě pozval do hor a že jsem od svých šesti v těch místech nebyl, kývl jsem. Espace je veliký vůz, naložili jsme naše Oldskůláče a Boganovi dcery a hurá to the North.
MicroTlampač
Dvěstadvacet kiláků uběhlo během krátkých stopadesáti minut a náhle jsem byl dva tisíce metrů od obrovské jámy s velkorypadly! Jo, je to tak, Boganův rodnej dům je prostě tam, kde se válí miliardy korun v podobě hnědýho uhlí. Svérázný tatík, svérázná maminka, Boganovy ségry jakbysmet. Vše to korunuje velmi svérázná Boganova babička, prostě Bogan je celej po ní(Bogan a Vilgy mají zásadní babičky - celej život poctivě makaly a proto ještě užívají života).
Když jsem do sebe nalil asi patery Svijany, stál jsem ve tmě pokoje a poslouchal rachot té těžby.
"Copak oni ani na chvíli nepřestanou?", naivní a blbská otázka.
"Ne, maj svý kvóty a je to Krups, ten se neporouchá."
"Kurva a jak si tady mohl usnout?"
"Si zvykneš"
"Ani na Vánoce nepřestanou, co na Štědrej den?"
"Ne, ty jedou furt."
"No do prdele!"
Do ticha noci kouří komín Prunéřova.
U Bogana za barákem I.
Do obličeje mi oknem vlezlo ostré slunce, zíral jsem do stropu, rypadlo rýpalo, rýp, rýp, rýpy rýp. Krušný ráno v Krušnejch horách nikoli po Krušovicích. Ne, nekouknu se na hodiny, hulím na to, hlava bolí z přemíry chmele. Ty vole, jak todle dám, pomyslel jsem si, spali jsme pět hodin a čeká nás osmdesát kiláků po horách. Bogan už taky procitnul, dali jsme si kávu a do báglu přihodili každej jednoho Bráníka a jednu Margotku, drsná snídaně na drsný hory jménem Erzgebirge.
U Bogana za barákem II.
Komutauskej nádr byl už v obležení turistů, do motoráku směr Weipert nasedli s námi nějaké cyklistky, máma s dcerou, taky postarší manželé s pudloušem v košíku, jeden trampík (hele Franky Dlouhán, zarejsnil si Bogan) a jeden Olin podle vzoru A bude hůř. Vlak se hnul a začal ukusovat první metry nehoráznýho stoupání. Stanice Domina, je to česky nebo německy, ptám se. Objevují se první rozhledy dolů do údolí, míjíme dredaře, co tu pase ovce, motají se nám na trati, dredařova chata, to je pravá alpská romantika. Hladina Přísečnice se v ranním slunci leskne a turbíny větrníků vyrábějí proud.
Ze zážitků na trati :)
Stanice Měděnec, vystupujeme, dál už jel jenom Olin (Olin je hrdina Pelcovy knížky A bude hůř a ten kluk z motoráku mu byl děsně podobnej, prostě mánička. A proč by ne, podle knížky tady kolem Klínovce Olin počítal fůry dřeva a dole pod Měděncem je vidět Klostrdlá).
Kaple na Mědníku pomáhala horníkům s vírou a je od ní vidět betonová monstrvěž novějšího dolu.
MicroTlampač
Takže? Takže jedem, tretry se zaklapnou do šlapek, nikde nikdo, deset stupňů Celsia a asfaltka je dokonale hladká a co víc, nejezdí tu takřka žádná auta. Sešupem do Kovářské, tady v té chalupě jsme se kdysi vožrali, povídá Bogan, byli jsme mladý a veselý, hlavou skákali do závějí. Domy jsou v sudetském horském stylu a moc jim to sluší i přes jejich stáří. Viet-Namci mají otevřeno, konečně si kupuji taky nějaké opravdové jídlo, ona je šikmo okatá a její čeština je plynulá, mile se usmívá a já jí dávám dýško za to že je otevřeno. Lup další dva Bráníčky do bágle, ionty jsou ionty.
Měděnec Station
"A dál je to kam? No do těch Vejprt, tam jsem se narodil," dí Bogan. Herzlich Wilkommen in Bundes Republik Deutschland. A je to krajina jak vyměněná, všecko je uklizený a zarovnaný, barevný a čistý a upravený, až mě to děsí. "Tam za kopcem je ještě jeden malej a pak už jen takovej na pohodu a pak už to bude vegáč." Jo, prdlajs. Na kopci nad Jöhstadtem stojí velký větrný park, otevíráme si pivko a čučíme do krajiny. Investor parku nebyl lakomej a postavil tady i turistickou útulnu a uvnitř kromě stolečků zaujme i infopanel s displeji a tam můžete sledovat výrobu elektřiny větrem naprosto se všemi detaily (u nás by jej Rokáni dovezli do sběrny, teda pokud by je to rovnou nepozabilo).
Vrthule v Nemecko
Nemecky informacny phanel u nemecke vrthule
Řidiči v té zemi na západ od nás mají k nám úžasný respekt, ani jednou nás nikdo neohrozil a všici zpomalují a objíždějí nás velkým obloukem. Dokonce ani motorkáři nejsou v té zemi psychopaty, ať už mají lítačku anebo Bavoráka krosku (Hej Čehúni, co vy na to?).
Železnice připomíná PIKO vláčky, jezdí s turisty z Jöhstadtu do Steinbachu a vše to vypadá romanticky, jen z toho pořádku vůkol - ten mi hlava nebere, vždyť to jsou "jen" Sasíci, prostě Dederóni - mi hrabe.
Jöhstadt depo, úzkokolejka Jöhstadt - Steinbach
Schmalzgrube, kolem projede parní lokotka, silnice má značku Schade Strasse - jaký šáde, takhle vypadaj všecky český trojky, dvojky a jedničky a na D11 roste dokonce i tráva. Tráva jako tráva, ne tráva jako tráva.
Tak a jedem dolů, z devíti stovek na pětikilo nad mořem, kurnik, kdo to bude šlapat zpátky? Jsem už grogy, nevzali jsme si vodu, pijeme jen to pivko, mazec, fakt že jo. Přehazuju, jenže už není kam! Bogane do háje, to nebylo v plánu, jenže vrátit se musíme, takže šlapem jako howada. Jak se blíží čára, kolem silnice přbývá bordelu, horský silnice jsou tu ale fakticky v cajku a richtig.
Parní lokomotiva vjíždí do Schmalzgrube, úzkokolejka Jöhstadt - Steinbach
Hora sv. Bestiána a do Kalku je to už jen kousek. Na odpočívadle, co jej zaplatili a vybudovali Němci pro všecky turisty světa, nějakej revanšista nastříkal barvu přes rozcestník - takhle se na ty Hitlerčíky musí, myslel si asi u toho ten českej vlastenec a fanda hokejovej vostrej.
Čím více se blížíme do Česka, tím více je na domech mříží a na plotech ostnatého drátu, srdečně vítejte v Kradačově. I dyž máte vostnatej plot a na vokně mřiž, seberem vám starýho černobílýho Merkura a taky tu sekačku z Kauflandu z tý vaší chalupy, more!
MicroTlampač
V Kalku si v hospodě dáváme domáci zelňačku a jak jinak, pivko. Boganův kamarád ale není doma a tak se jejich setkání po dlouhých deseti letech nekoná. Znovu jsme v sedle a najednou nás, safra, míjí holka jako lusk, zdraví nás(cyklisti se tady zdravěj!) a my ji. Já se navíc ohlížím po jejím elastickým zadečku a blond vlasech po pás. Ona to valí zčerstva a my už chcípem, tedy hlavně já, šedesát kilasů už máme za sebou.
Bez kotoučovek a odpružky se to brzdí špatně, špalky jsou v háji a dolů údolím potoka Kameničky to je skoro deset kilometrů, oldskůl Kostka mi za ten adrenalin stojí, jen je to jak v posilce, všecko to odmakám nejen nohama, ale i rukama, odpružuju to a žehlím.
Rozcestí nedaleko Blatna
Po návratu z kopečků dopíjíme ty sudový Svijany a Boganova maminka mi ohřívá fenomenální dančí svíčkovou. Dali jsme skoro devět pětek, povídá Bogan a slibuje mi křivku převýšení z GPS vystavit na Tlampače. Tak to jsem teda zvědavý.
Nevěřícný pohled do těžební jámy u Horního Jiřetína
Cestou zpátky do Polabí se rozhodujeme vidět, možná už naposled :(, hojně medializovaný Horní Jiřetín. Vylézáme z vozu a vyšlapeme na protihlukový val oddělující městečko od dolu. Pohled z valu do těžební uhelné jámy je děsivý, rýpy, rýpy, rýp. Nad kdysi malebnou krajinou se trápí zámek Jezeří. Co bude dál? To vědí jenom byznysmeni a ti si politiky i nás ostatní koupí. Ti z vás, co pořád ještě netuší, o čem že to tady mluvím, nechť shlédnou působivý dokument Milana Maryšky nazvaný Requiem za 116 vesnic.
Já se ovšem vracím domů zamilován. Severní Čechy forever!
MicroTlampač

PS Můj kraj Krušnohorsko pořad z cyklu ČT Večer na téma.
Uhlí má přednost - jako za Komoušů

PS ZWEI Na Skřivánčím vrchu nedaleko Chomutova byla otevřena nová rozhledna - nabízí zajímavé pohledy na krajinu poškozenou dobýváním uhlí.

Rozhledna na Skřivánčím vrchu - Krušné hory





TLAMPAČ UNIVERZÁL - čtenářské skóre, 20. týden

23. května 2011 v 7:59 | tlampatch.blog.cz |  AVÍZO
V prvním sloupci je vidět, kolik jedinečných návštěv blog měl, v dalším pak jsou patrné všechny návštěvy.
Poslední sloupec ukazuje zobrazení stránek.
Včera
65
84
124
Sobota
67
87
109
Pátek
47
62
87
Čtvrtek
63
88
108
Středa
58
75
110
Úterý
67
83
140
16. května 2011
51
68
188





CHCEME JEŠTĚ ŽÍT!!! ANEB AIDS JE TADY S NÁMI ...

16. května 2011 v 12:27 | WEB České televize / dokument Radana Šprongla a Marka Vítka
Představte si, že námořník v přístavu Oděsa pomiluje ženu a ta se pak pomiluje s řidičem kamionu z Polska, který má nevěrnou manželku, která má ráda mladíky a na své dovolené v Krkonoších se s jedním sblížila. Ten mladík byl snowboardista z Prahy. Co když je ten mladík zrovna Váš partner???


Otio - Dom pri fare

13. května 2011 v 8:19 | ARCHIWEB.cz |  OBIWAK und DYZAJN

Otio
Dom pri fare

Otio - sebastian nagy architects, s.r.o | Nagy; 2010
Dražovce, Slovensko



ZOMBIE WALK V HK - rešerše

13. května 2011 v 7:52 | Práskač |  KONTROVERZE
Jsem už starý? Nebo nerozumím věcem kolem sebe? Mám pocit, že nikoli, prostě už mám věk na své pevné a racionální názory.
I tak mi pořád v hlavě znějí slova z komentáře pana Petra Vavrečky o mém špatném úsudku a zkostnatělosti(okamžitě asociuju, kosti - smrt :) ).
Proč ne, proto jsem Tlampače vyrobil, právě pro ty kontroverze.
Udělejte si rešerši o ZOMBIE WALKU V HK spolu se mnou:

Pochod Zombie v Hradci Králové - oslava smrti?

16. listopadu 2010 v 11:50 | Text: Tlampač | KONTROVERZE

Koupil jsem nedávno na jedné burze knížku Rodina. Kniha je to známá především v USA a je chronologií skutků, osudů a posléze i zvěrstev, jichž se na konci šedesátých let dopouštěla skupina hippies (slippies) kolem mystika a psychopata Charlese Mansona.
Paradoxně se má četba knihy kryla s konáním jisté studentské akce v Hradci Králové. Mládež žijící v době "Matrixu" se svolala Tvítem (Twiterem) a Fejsem (Facebookem) a uspořádala "recesistickou akci" ve stylu Zombie.
Ano, mladí lidé se se smíchem bavili smrtí a věcmi kolem ní. Emoušové a Gothikové (příznivci nových lifestylových trendů pro dospívající) i stádní většina procházeli městem ozdobeni jako mrtvoly, stříkala umělá krev a ozývalo se až frenetické řvaní. Byla zablokována doprava a mnozí nezúčastnění lidé omezeni při průchodu průvodu ulicemi. Hlídky městské policie jsem neviděl, to kdyby se svolali nácíčkové, to by byly manévry, co? Místní týdeník o akci informoval s určitým předstihem a nabádal rodiče malých dětí k ukrytí drobotiny před šokem a děsem.
Říkal jsem si, co když si nějakej trouba mladej šoupne do nosu či žíly peří (pervitin), aby si to užil a trochu se odvázal a začne bodat svým skutečným nožem kolem sebe. Rázem by byla z průvodu vpravdě evropská a možná i světová událost
Chvilku předtím než jsem mrtvolné studentské procesí potkal, jsem v obchodním domě spatřil, že idiotský helloweenský Gothic styl ovlivňuje už i oděvy pro malé děti. No uznejte, chtěli byste své dítě nastrojit do oděvu podobnému tomu, jaký nosí lidé na svou poslední cestu? Chtěli byste, aby vaše dítě mělo vzezření nebožtíka? Co se to doprdele se současným světem děje, copak jsme se všichni už úplně zblánili?
Jasně, že tabuizování otázky smrti člověku škodí. Člověk by měl počítat se svou vlastní konečností, co ale naznačuje oslava smrti?? Hloupost, nevědomost, nezralost nebo špatnou rodičovskou výchovu? Smrt oslavují jenom pitomci. Zeptejte se třeba zpěvačky Anny K., jestli chce oslavovat smrt v podobném průvodu. Protože právě svádí boj s rakovinou, tak by ji to zřejmě ani nenapadlo.
Za sebe musím říct, že recese tohoto typu mi příliš nesedí. Není to tím, že bych snad nebyl tolerantní, jen jsem kdysi jako puberťák vyslechl na Hořickém náměstí zpověď vojáka cizinecké legie. Ten chlapík jako osmnáctiletý emigroval z komunistického Československa a nechal se naverbovat do Francouzské cizinecké legie. Jeho touha po dobrodružství skončila vyhaslýma očima a zničenou psychikou. Svého nejlepšího přítele a spolubojovníka nesl přes třicet kilometrů africkou pustinou s roztrženým břichem a vyhřezlými střevy, aby jej posledních pár kilometrů nevědomky nesl mrtvého. Byli spolu na průzkumu a přepadli je ozbrojenci, kamaráda zasáhli snad granátem nebo čím vlastně. Když kamaráda lékařům ve vojenském táboře předával, pořád silně věřil v jeho záchranu, když mu lékaři oznámili, že je již několik hodin mrtev, propukl prý v tichý pláč a několik dní nebyl vůbec schopen pohybu. Chtěl svého přítele zachránit, miloval jej, byl to v legii jeho nejbližší člověk. Ten voják veděl jak vypadají skuteční mrtví a jak hnusná je smrt, že to není legrace, když to opravdu přijde. Z legie toho muže propustili na krátkou zotavenou (v Čechách byl tajně, okamžitě by šel do vězení za zradu vlasti a republiky), za několik dní měl letět do Francie a poté do Afriky zpět ke své posádce. Na mě jeho vyprávění zapůsobilo skutečně silně.
Vrátím se k vrahu Mansonovi. Nejdříve byla pohoda, nějaké to LSD a MDA, do toho kila a kila marihuany, hodně volné lásky a sexu, ideály nového světového pořádku, byla léta flower-power. Potom přišly experimenty s rituály, čarováním a okultismem a ejhle, konec byl tristní. Sektářsky fungující parta vyhulenců a psychopatů z Kalifornie vraždila z potřeby šířit zlo a děs. Sám Ďábel přišel mezi ně a zbytek je už notoricky známý, několik bestiálně ubitých a života zbavených lidí, doživotní vězení pachatelů. Ze začátku to asi byla legrace a byla to jen hra, jenže síly dobra a zla skutečně existují a není jenom náš reálný svět.
Tolik k oslavovačům a služebníkům smrti.

A tradiční PS na závěr:
Server YouTube vás kdykoli odkáže na nesmírně explicitní materiál, smrt nahranou na mobily si zkuste prohlédnout, asi byste to emočně nezvládli. Jenže tak vypadá smrt. Nápad napsat tento kontroverzní článeček k tématu smrti jsem dostal, když jsem míjel heliport Královéhradecké nemocnice. Právě k přistavenému vrtulníku záchranné služby doběhli záchranáři a motor roztočil vrtuli. Obdivoval jsem je, měl v očích slzy a přál si, aby neletěli zbytečně ...

Komentáře


1 Vavrečka Petr Vavrečka Petr | Neděle v 14:18 | Reagovat

Myslím, že tvůj názor je trošku zcestný ohledně Zombie průvodu, který se koná po celém světě už nějakých pár let. Jak si sám napsal, je to recese. Hlavně má pokuazovat na to, že lidé jsou v dnešním shonu, kdy se pomalu ani nepozdraví a neohlížejí na ostatní..jako živí-mrtví. To, že nějaký trouba si fetne..jsi totálně mimo. Sám mám z tím zkušenosti- pracoval jsem jako streetworker.Když má někdo potřebu, tak si dá kdekoliv a zombie průvod za to nemůže.Pořadatelé přímo zakazují alkohol a drogy v průvodu. Každy je zodpověndý sám za sebe a nožem sekat do lidí, to zdravý člověk neudělá.
Asi o mladých lidech moc nevíte, jenom se Vám to prostě nelíbí...generační rozdíly. Jako vysokoškolský student studující historii a archeologii..vím o tomhle dost. I my si budem stěžovat za 30 let na mladé..to už tak patří k člověku.
Ohledně tomu chlapíkovi z cizinecké legie. Nechcí říkat, je to výmysl pomateného chlapíka..možná je to opravdu pravda. Velmi mne ale zaráží příběch, který jakoby vypadl nedávno s filmovanému snímku o bojích v Africe. Už nevím přesný název..ale byl o dvou reportérech, kteří se vraceli na základnu..bouhchla bomba..střeva krev, jeden nese druhého..a dál to znáš:))) Přeji hezký den. :-) PS: letos jdu na Zombiewolk do Prahy a nestydím se za to. Nejsem žádný vyznavatel Satana, žádný Gothic ani Emo...ani vrah, či sadista. To si budte jist.


2 TLAMPAČ UNIVERZÁL - With little help from my friends TLAMPAČ UNIVERZÁL - With little help from my friends | Web | Pondělí v 7:58 |Reagovat

Děkuji za názor.
Teď něco k mým motivům k napsání článku o Zombies:
Je mi 35, střílel jsem už z bouchačky, říznul se nožem, krev já už znám.
Pracuju s lidma bez domova a znám ty příběhy. Některý jsou p.čov.ny, jiné mají reálný základ. Je mi uplně jedno, jestli někdo chodí v kterémsi průvodu kdesi ..., ale v případě, že půjde ten průvod mým městem a mou ulicí, budu vytočenej, protože jak jste sám již řekl, NELÍBÍ SE MI TO. Důvod je prostý, nemám rád smrt a nic funerálního. Asi to nějak nezvládám s tím umíráním, jsem měkkej? Jenže já jsem nečekal že mi umře děda a žena potratí v jeden den najednou, chvíli nato mě táta odešel v 53 na rakovinu střev a slinivky, když mi bylo 16, zastřelili mi kamaráda Dana Cikáni v Pardubicích, jinej kámoš z ulice se nedávno máznul, protože fetoval , nudil se, nevěděl kudy kam. Prostě už mi oděšlo moc lidí, které jsem měl rád. Takže my dva se neshodnem.
Pozdravujte Smrt, moje kámoška to není, to ví Bůh ...

Buďme spolu CHROMý

12. května 2011 v 9:43 AVÍZO

GOOGLE CHROM - rychle a zběsile


V MENU TLAMPAČ UNIVERZÁL NYNÍ OBLÍBENÝ VYHLEDÁVAČ TRAS KČT

12. května 2011 v 8:38 AVÍZO
DO MENU WEBU TLAMPAČ UNIVERZÁL, KONKRÉTNĚ DO SEKCE OBLÍBENÉ STRÁNKY, JSME PRO VÁS PŘIDALI VYHLEDÁVAČ TRAS KLUBU ČESKÝCH TURISTŮ.
ZAČÍNÁ OBDOBÍ VÝLETŮ A DOVOLENÝCH, PROTO VĚŘÍME, ŽE JEJ RÁDI VYUŽIJETE ...

VYHLEDÁVAČ TRAS KČT


Vyhlazení

6. května 2011 v 17:33 | 6thSun alias Pagan |  VE STOPÁCH BEATNIKŮ

Vyhlazení

Verses from 6thSun alias Pagan

Chyběj mi dotyky
jak párkům rohlíky
chybí mi hlazení
jak pivu chlazení

Jak oko Žižkovi
prstové bříškoví
silně mi schází
do depek hází

.

Nic mě tolik nedobije
jako ruční energie
kýblem lásky zpečetím
něhu horních končetin

Ačkoli jsem pacifista
jedna věc je prostě jistá
bez dotyků život není
nabízím se k vyhlazení!


5. KVĚTEN 1945 - PRAŽSKÉ POVSTÁNÍ

5. května 2011 v 14:53 | Shlédněte rekonstrukci boje o ČRo |  AVÍZO
VZDEJME ČEST PADLÝM SPOLUOBČANŮM !

U Andyho, Jonáš, Malý Růžek – Hradecké klasické hospody

4. května 2011 v 7:48 | Text a foto: Tlampač |  HOSPŮDKY, KRÁMKY a MÍSTA S GÉNIEM LOCI
Když jsem před dávnou dobou zakládal tuto rubriku, měl jsem iluze, kolik že toho o všech svých oblíbených podnicích nenapíšu. Nakonec trvalo bezmála dva roky, než jsem vzal foťák, nafotil hospody, které mám rád a vypotil alespoň krátký text o nich.
Hospody, či spíše hospůdky mého srdce jsou každá úplně jiná a žádná z nich nemá více než tři desítky míst k sezení, pokud nepočítám letní zahrádky.
Hlavním lákadlem je pro mě jejich genius loci a také pivo, které tu mají na čepu.

U Andyho, první nekuřácké hospodě v Hradci Králové, vás na první pohled zaujme skladba hostů, kteří se zde scházejí. U největšího zdejšího stolu můžete potkat partu trampů s kytarami a další týden tu svlažuje hrdlo třeba parta karatistů. Samozřejmě sem chodívají místní štamgasti, pánové kolem šedesátky a taky mlaďáci, tedy lidé kolem dvacítky. Docela slušnej návštěvnickej rozptyl, co říkáte?
Hospodu najdete uprostřed panelového sídliště Moravské předměstí, nedaleko továrny Petrof. Původně se jedná o rodinný dům na výčep předělaný, interiér je útulný, čistý, voní to tu pivem a dřevěným nábytkem. Letní zahrádka ve slunné dny hostí cyklisty, kteří právě dorazili z treku v Novohradeckých lesích, nepohrdnou jí však ani kuřáci, kteří by jinak zahynuli na nikotinový absťák. Kraluje tady pivo z Vysočiny - Rychtařík, tedy Rychtář z pivovaru Hlinsko. Pan hostinský občas nabízí i Rampušáka, což je rovněž pivo z hor a nejnověji se zde nabízí vynikající horský ležák Krakonoš 11, za na Hradec VY NI KA JÍ CÍ cenu 16.-Kč !!!
Hradecká hospodská legenda Malý Růžek, zdejšími občany nazývaná familiérně Malej Vingl, je hospodou mě nejbližší, myslím tím vzdáleností od mého bydliště :). Sice nemůže nabídnout letní zahradní posezení, zato je ze všech tří jmenovanných podniků věkem nejstarší, chodíval jsem kolem ní už jako pětiletý capart a uvnitř to vždy hučelo jako v úle. Lavička před hospůdkou je ideální pozorovatelna, půllitry pokládáme na plech za zády a glosujeme život a jeho trable. Na Malej Vingl se chodí na poličského Otakara 11, jednoho z nejlepších ležáků v Česku. Kope strašlivě a kolikrát již tři exempláře tohoto moku mění pohled na svět! Takže takový malý zázrak uprostřed Plačepského komunistického skanzenu Hradce K.
Interiér je klasicky hospodský, na zdi nějaké ty parohy, hlava kance, prut na ryby, staré skleněné lustry, v rohu TV. Prostě klasika všech klasik. Jen kdyby tu měli účinější čističku vzduchu, malý prostor se poměrně rychle naplní nedýchatlným vzduchem, neboť kouření jest povoleno. Pozor, ještě jedna klasická věc, zavíračka je ve 22 hodin. Jedinný pes, který sem může je ten výčepního, zapomeňte na moderní trendy tahání labradorů do putyky. Nově tu můžete ochutnat Hradeckého Votroka 10(pivovar Havlíčkův Brod).
Možná ještě jedna zajímavost: ve zdejším domovním vnitrobloku bylo původní sídlo hradecké hromadné autobusové dopravy.
"Já teď chodím do Jonáše", povídal mi před několika lety známej. Děsně to vychvaloval, tak jsem jednoho dne neodolal a zavítal. Udělal jsem dobře. Hospůdka Jonáš je také uprostřed panelového sídliště, podobně jako Andy. Jen tohle sídliště je nejstarší v Hradci a hospoda je zřízena v takovém tom středisku komunálních služeb z dob socreálu. Interiér je ovšem diametrálně jiný, velmi originální a osobitý. Čepují tady nejrůznější pivní značky a pivní speciály, vybere si opravdu každý. Výčepní Vlasta miluje bigbít a tak se tady z repráků ozývá tu Pink Floyd, jindy zase Eric Clapton. Jonáš, to je subkultura. Tady je směsice hostí opravdu přepestrá a dokonce sem cestu našli i gastarbeitři z východu, tak magickou atmosféru Jonáš má. Protože muzika a pivo k sobě patří, můžete si zde vyposlechnout i živé kapely. Pokud tu hrají třeba skupina Spektrum nebo Pink Floyd Revival, pak je tady tak plno a takovej mejdan, že to skutečně přeesahuje hradecké maloměšťácké zvyklosti. Letní zahrádka má poměrně velkou kapacitu, přesto se zde v létě občas nechytáte a pivo si vypijete na stojáka.
Hospůdka Jonáš je přátelská psům a také kuřákům, chce to silné plíce a druhý den všechno oblečení naházet do pračky.

Edit 29/8 2012: Hospůdka Jonáš je po několika měsících útlumu opět otevřená, interiér však doznal určitých změn. Nově je nekuřácká, ale připravuje se i kuřácká částSmějící se.

Kauza můstku nad Macochou

3. května 2011 v 10:34 | Tlampač |  BIWAK
Vyčůranej, vychcanej? Proč ne, je to legální.
Je až s podivem, jaké máme mezi sebou podnikavce. A tak se stane, že vyhlídková plošina nad propastí Macocha v Moravském krasu je v majetku státu, státem v nedávné době opravená a přesto na jejím "provozu" vydělává soukromá osoba. Prý si tento čipera průchod k plošině pronajal za 100 000.- Kč ročně a nikterak se nestydí za svůj byznys. Dospělí platí 20.- korun a děti polovic, za sezónu to může hodit slušný balík, co myslíte? Vítejte v právním státě Česko, kde každý máme právo "ojebat" ty druhé.
PS Pan Tichopád by měl zvolit tichý pád a s podobnými nápady vypadnout ...
Bivakujte v CHKO, můžete!
Jsem širákový treker a proto mě potěšila vysvětlující zpráva o legitimitě bivakového spaní v CHKO, pokud dodržím stanovená pravidla. Alespoň něco je v té naší zemi zadarmo.



PRVNÍ MÁJ

2. května 2011 v 7:43 | Tlampač |  KONTROVERZE
První Máj, každý by k němu něco rád řekl. Komunisté a Bolševici se sejdou na dechovku a jejich radikální, naivní a nablblá mládež bude někde vykřikovat cosi o spravedlnosti pro všechny a o potřebě války proti kapitalismu, kde se přitom mají docela dobře.
Naopak v hlavním městě země Moravské, se sejdou příznivci černé barvy a budou deklarovat svou odhodlanost bránit a prosazovat pravdu, jsou prý totiž jedinní, kdo ji mají. Pro úplnost své české vlastenectví doplní pochodem pod velkoněmeckými prapory v barvách Německého císařství …
Jsem škodolibě rád, že na ně na všechny asi bude lejt, pršet, padat voda. Jedině voda může zráchat a zchladit pitomé a horké hlavy, které jsou na tom našem světě vlastně úplně zbytečně? a proto bych je taky nejraději nějak eliminoval(zavřel do krabičky od sirek), což rudí a černí(před 70 lety bývali hnědí) chtějí dělat s námi ostatními, s každým z nás, kdo není rudý anebo černý.

Co je toužená ultra-levicová-pravicová likvidace názorových odpůrců proti jiné zaručené pravdě. Pravdě klerikálů z Vatikánu. Neopomněli pro upevnění své světské moci odebrat krev umírajícímu muži jména Jan Pavel. Jeho krev prý bude brzy vzácnou relikvií a bývalý papež bude prohlášen za svatého. Jako kdyby to na světě něco změnilo, jako kdyby to někoho přivedlo blíž ke skutečné spáse. Jako by krev mrtvého katolického činovníka nějak oslavila Ježíše z Nazareta, jemuž jedinnému patří čest a sláva. Já při takových zprávách z médií zatínám zuby a napadá mě, jak se chovali pohané v roce mínus 269 nebo v roce 605, protože jejich ritus, to byla krev a smrt a poklona malým bohům. Bože nejvyšší, vysvětli prosím všem katolíkům, kterým zpráva o zboštění skromného muže Karola Wojtyly udělá radost, že uctívání mrtvých je pouhý hřích. Proto byl přece vzkříšen Tvůj Syn, aby mohl být mezi lidmi v úctě protože je živý.

A když na Prvního Máje prší a zrovna nejdu v nějakém průvodu, lhostejno, jestli s mávátkem nebo pod vlajkou, raduju se z toho, že se nedá sekat tráva. Protože miliony Čechů tuze rádi sekají trávu a nám ostatním normálním lidem víří pod okny prach, květinám berou hlavičky a hmyzu potravu a životní prostor. Bédové Trávníčkové a Přemkové Podlahové od rána do večera opruzují hlukem sekaček a křovinořezů, stres se tak nedá ani vyplavit, nemožno relaxovat. A ve jménu čeho? Ve jménu slunce, které pak takový krátký a ubohý trávníček vypálí až na holou zem. Pravý Anglický trávník je dnes přepych i v Anglii a je to velmi pracná, časově náročná a finančně nákladná záležitost, ještě jsem žádný takový trávník vyrobený pouhým sekáním nakrátko neviděl!
Pamatuju, jak si táta koupil v tuzexu kosu Made in Finland a učil se na chalupě kosit. Protáhnul tak tělo a zpomalil svou mysl. Trávu kosil maximálně dvakrát za rok, víc se mu nezdálo třeba. Nám dětem se při hře dobře padalo do měkké voňavé trávy a čmeláci, včely a motýli se nám nezdáli vzácní.
Každý kdo kosí trávu kosou je prima člověk a to je moje jedinná, nezpochybnitelná Prvomájová pravda!