Road stories 5/5, Jack Kerouac - Na cestě (1957)

29. března 2011 v 9:41 | Text a foto: Tlampač, text písně: Stanislav Wabi Daněk |  PIKSLA KULTURNÍHO MIXU - ANTIKVARIÁT
Ze všech titulů představených v tomto seriálu jsou skutečným cestopisem pouze Modré silnice, ostatní knihy vyprávějí příběhy, které stvořila mysl a fantazie jejich autorů, ač třeba na základě skutečných prožitků při cestování. Potřeba takovou road story napsat vzniká z touhy vidět nové věci, podívat se za humna, zjistit něco o lidech kolem sebe, z potřeby sebepoznání a dost možná to bylo ono pověstné volání dálek, co přimělo pány spisovatele nasednout do auta a odrazit od krajnice.
Roadstory, o kterém se píše o pár řádků níž, je dodnes literárním fenoménem, povinnou četbou všech náctiletých i těch, co už procházejí krizí středního věku. Je to kniha, jež masám přiblížila do té doby jen tušený život podzemníků, oněch intelektuálů i vyděděnců zároveň.

Jack Kerouac se svým "románem ze silnice", nazvaným jednoduše Na cestě (On the Road), skvěle trefil do éry tzv. Beat generation (ideoví předchůdci Hippies, Punku, New Romans aj.), kdy by se tisíce mladých lidí nejraději sbalili a vypadli z domova někam ven za svým neurčitým snem, hlavně však pryč a co nejdále od konzervativismu, konformismu a maloměšťáctví své doby.
Poprvé jsem tuhle americkou klasiku četl (rukopis prý Kerouac psal na listy toaletního papíru a vypil přitom hektolitry kávy) až ve svých devětadvaceti a protože nemám gymnaziální vzdělání ani školu ulice, možná právě proto hodnotím děj této knížky přes své zkušenosti dospělce, no prostě zas taková pecka to nejni :). Hrdinové knihy, chlápci Dean a Sal, neustále jezdí z východního pobřeží USA na západní a pak zase zpátky, často kradenýma auťákama, občas se opijou, občas se válejí se ženskou v posteli, do toho poslouchají jazz a bop. A že se moc nenadřou, pořád jim chybějí dolárky. Takže takovej jako maglajs.
Jenomže! Přesně tak, je to příběh, který bychom chtěli když už ne prožít, tak alespoň sledovat zpovzdálí. Je to příběh napůl opravdový a napůl je jako sen, takový ten denní sen, který nás sice zbavuje reálného pohledu na svět, také nás ale před tím šíleným světem kolem chrání.

V české literatuře můžeme nalézt podobně laděnou a neméně kultovní knihu, A bude hůř … autora Jana Pelce. Pelc v ní popisuje prostředí českého undergroundu a daří se mu to skvěle, ač mnohé reálie jsou autorskou licencí, podobně jako u Jacka Kerouaca. I pro Pelcovy hrdiny je podstatná, mnohdy až sebezničující, svoboda jednotlivce, i zde je vše v pohybu, potkávají se zde desítky postav a postaviček, vypije se moře piva a vína, vše je jeden nekončící mejdan. Někdy je však třeba pro pochopení smyslu řádu a morálky prožít nejdříve právě takový mejdan, teprve pak může člověk říct: "Vím dobře, co mi nabízí svět, to už mám za sebou, možná se nabízí ještě nějaká další Cesta …"

Proč tedy znovu a zas číst Kerouacovo vandrácké blues Na cestě? Protože ne náhodou tato knížka ovlivnila stovky tisíc lidí, od prostých dělníků až po intelektuály. Mluví už k páté generaci čtenářů a zájem o ni nikterak neupadá. Je totiž velmi snadné stotožnit se s jejími hrdiny a mít chuť žít s lehkostí a neřešit, co bude zítra. Protože cesta je cíl. Protože to, co zažijeme na naší příští cestě bude prostě skvělý!

Jak zapůsobila slavná knížka na nestora českého folku Wabiho Daňka, si můžete dovodit z textu jedné z jeho nejslavnějších písní:

Stanislav Wabi Daňek - Na cestě

Kdysi u silnice stával, deku do půl zad,
ať si mával, jak si mával, nechtěli ho brát,
nikdy Kerouaca nečet' a neznal třetí proud,
přesto býval spolu s Deanem každej víkend on the road.

Nikdy neměl ani zdání, jak se hrával bop,
měl jen slinu na toulání a překážel mu strop,
životem na plný pecky a neubírat plyn,
tuhle víru na svý pouti vždycky vzýval Sal i Dean.

Tak mi řekni, na co vlastně mám
moudrosti vyčtený z knížek,
co je dobrý, na to přijdu sám,
co je špatný, za tím křížek udělám.

Tohle na cestě mi říkal, já ho jednou vzal,
potom zavolal jen "Díky!" a já frčel dál,
od těch dob jsem vždycky hlídal, ať kamkoliv jsem jel,
nestojí-li u patníku se svou vírou Dean a Sal.

Vždycky u silnice stával, vlasy do půl zad,
ať si mával, jak si mával, nechtěli ho brát,
nikdy tuhle knížku nečet' a neznal třetí proud,
přesto býval spolu s Deanem každej víkend on the road,
on the road ...
V seriálu Road stories jsem vám chtěl alespoň trochu přiblížit mé oblíbené knížky, které by rozhodně neměli uniknout vaší pozornosti. Začíná útlou dětskou knížkou - milují ji však spíše dospělí. Hofmanův útěk je o naší dětské duši, která si často nevěděla rady, někdy v nás proto rostla chuť utéci z domova od unavené mámy a od přísného otce, co s námi hrál tu falešnou hru, že nikdy jako malý kluk nezlobil a nikdy nic neprovedl. Seriál pokračuje jediným dílem z pera ženy, příběhem studentky Violy žijící v komunisitckém Československu. Viola, hrdinka Per a perutí od Ivy Pekárkové, nechtěla žít v absurdistánu a také volila útěk, raději byla stále na cestě a v kabině kamiónu, nežli v maloměšťáckém koloběhu jíst, spát, pracovat, na konci umřít.
Dva americké cestopisy, jeden skutečný (Modré silnice) a druhý (Toulky s Charleym) vyfabulovaný na konci života úspěšným autorem jsou doplněny bonusem, málo známým titulem Volkswagen blues, který ve svém ději odkazuje na knihu poslední, legendu a ikonu všech road stories, bibli všech tuláků, Kerouacovu On the Road.
Těm, kdo mají rádi poetiku železnic a jsou jim blízcí američtí vlakoví tuláci zvaní Hoboes, doporučuji k přečtení výběr Kerouacových povídek s názvem Říjen v železniční zemi. Vyšel v komunistickém Československu jako vůbec první vydání Kerouacova díla u nás. Tato útlá knížka se bohužel neshání zrovna snadno, možná však právě vy budete mít u vašeho antikváře štěstí ...


Road Stories 5/5

a bonus:
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama