Březen 2011

Road stories 5/5, Jack Kerouac - Na cestě (1957)

29. března 2011 v 9:41 | Text a foto: Tlampač, text písně: Stanislav Wabi Daněk |  PIKSLA KULTURNÍHO MIXU - ANTIKVARIÁT
Ze všech titulů představených v tomto seriálu jsou skutečným cestopisem pouze Modré silnice, ostatní knihy vyprávějí příběhy, které stvořila mysl a fantazie jejich autorů, ač třeba na základě skutečných prožitků při cestování. Potřeba takovou road story napsat vzniká z touhy vidět nové věci, podívat se za humna, zjistit něco o lidech kolem sebe, z potřeby sebepoznání a dost možná to bylo ono pověstné volání dálek, co přimělo pány spisovatele nasednout do auta a odrazit od krajnice.
Roadstory, o kterém se píše o pár řádků níž, je dodnes literárním fenoménem, povinnou četbou všech náctiletých i těch, co už procházejí krizí středního věku. Je to kniha, jež masám přiblížila do té doby jen tušený život podzemníků, oněch intelektuálů i vyděděnců zároveň.

Jack Kerouac se svým "románem ze silnice", nazvaným jednoduše Na cestě (On the Road), skvěle trefil do éry tzv. Beat generation (ideoví předchůdci Hippies, Punku, New Romans aj.), kdy by se tisíce mladých lidí nejraději sbalili a vypadli z domova někam ven za svým neurčitým snem, hlavně však pryč a co nejdále od konzervativismu, konformismu a maloměšťáctví své doby.
Poprvé jsem tuhle americkou klasiku četl (rukopis prý Kerouac psal na listy toaletního papíru a vypil přitom hektolitry kávy) až ve svých devětadvaceti a protože nemám gymnaziální vzdělání ani školu ulice, možná právě proto hodnotím děj této knížky přes své zkušenosti dospělce, no prostě zas taková pecka to nejni :). Hrdinové knihy, chlápci Dean a Sal, neustále jezdí z východního pobřeží USA na západní a pak zase zpátky, často kradenýma auťákama, občas se opijou, občas se válejí se ženskou v posteli, do toho poslouchají jazz a bop. A že se moc nenadřou, pořád jim chybějí dolárky. Takže takovej jako maglajs.
Jenomže! Přesně tak, je to příběh, který bychom chtěli když už ne prožít, tak alespoň sledovat zpovzdálí. Je to příběh napůl opravdový a napůl je jako sen, takový ten denní sen, který nás sice zbavuje reálného pohledu na svět, také nás ale před tím šíleným světem kolem chrání.

V české literatuře můžeme nalézt podobně laděnou a neméně kultovní knihu, A bude hůř … autora Jana Pelce. Pelc v ní popisuje prostředí českého undergroundu a daří se mu to skvěle, ač mnohé reálie jsou autorskou licencí, podobně jako u Jacka Kerouaca. I pro Pelcovy hrdiny je podstatná, mnohdy až sebezničující, svoboda jednotlivce, i zde je vše v pohybu, potkávají se zde desítky postav a postaviček, vypije se moře piva a vína, vše je jeden nekončící mejdan. Někdy je však třeba pro pochopení smyslu řádu a morálky prožít nejdříve právě takový mejdan, teprve pak může člověk říct: "Vím dobře, co mi nabízí svět, to už mám za sebou, možná se nabízí ještě nějaká další Cesta …"

Proč tedy znovu a zas číst Kerouacovo vandrácké blues Na cestě? Protože ne náhodou tato knížka ovlivnila stovky tisíc lidí, od prostých dělníků až po intelektuály. Mluví už k páté generaci čtenářů a zájem o ni nikterak neupadá. Je totiž velmi snadné stotožnit se s jejími hrdiny a mít chuť žít s lehkostí a neřešit, co bude zítra. Protože cesta je cíl. Protože to, co zažijeme na naší příští cestě bude prostě skvělý!

Jak zapůsobila slavná knížka na nestora českého folku Wabiho Daňka, si můžete dovodit z textu jedné z jeho nejslavnějších písní:

Stanislav Wabi Daňek - Na cestě

Kdysi u silnice stával, deku do půl zad,
ať si mával, jak si mával, nechtěli ho brát,
nikdy Kerouaca nečet' a neznal třetí proud,
přesto býval spolu s Deanem každej víkend on the road.

Nikdy neměl ani zdání, jak se hrával bop,
měl jen slinu na toulání a překážel mu strop,
životem na plný pecky a neubírat plyn,
tuhle víru na svý pouti vždycky vzýval Sal i Dean.

Tak mi řekni, na co vlastně mám
moudrosti vyčtený z knížek,
co je dobrý, na to přijdu sám,
co je špatný, za tím křížek udělám.

Tohle na cestě mi říkal, já ho jednou vzal,
potom zavolal jen "Díky!" a já frčel dál,
od těch dob jsem vždycky hlídal, ať kamkoliv jsem jel,
nestojí-li u patníku se svou vírou Dean a Sal.

Vždycky u silnice stával, vlasy do půl zad,
ať si mával, jak si mával, nechtěli ho brát,
nikdy tuhle knížku nečet' a neznal třetí proud,
přesto býval spolu s Deanem každej víkend on the road,
on the road ...
V seriálu Road stories jsem vám chtěl alespoň trochu přiblížit mé oblíbené knížky, které by rozhodně neměli uniknout vaší pozornosti. Začíná útlou dětskou knížkou - milují ji však spíše dospělí. Hofmanův útěk je o naší dětské duši, která si často nevěděla rady, někdy v nás proto rostla chuť utéci z domova od unavené mámy a od přísného otce, co s námi hrál tu falešnou hru, že nikdy jako malý kluk nezlobil a nikdy nic neprovedl. Seriál pokračuje jediným dílem z pera ženy, příběhem studentky Violy žijící v komunisitckém Československu. Viola, hrdinka Per a perutí od Ivy Pekárkové, nechtěla žít v absurdistánu a také volila útěk, raději byla stále na cestě a v kabině kamiónu, nežli v maloměšťáckém koloběhu jíst, spát, pracovat, na konci umřít.
Dva americké cestopisy, jeden skutečný (Modré silnice) a druhý (Toulky s Charleym) vyfabulovaný na konci života úspěšným autorem jsou doplněny bonusem, málo známým titulem Volkswagen blues, který ve svém ději odkazuje na knihu poslední, legendu a ikonu všech road stories, bibli všech tuláků, Kerouacovu On the Road.
Těm, kdo mají rádi poetiku železnic a jsou jim blízcí američtí vlakoví tuláci zvaní Hoboes, doporučuji k přečtení výběr Kerouacových povídek s názvem Říjen v železniční zemi. Vyšel v komunistickém Československu jako vůbec první vydání Kerouacova díla u nás. Tato útlá knížka se bohužel neshání zrovna snadno, možná však právě vy budete mít u vašeho antikváře štěstí ...


Road Stories 5/5

a bonus:

Nový Prostor - alternativa k bulvárnímu a novinově-komerčnímu vidění světa

28. března 2011 v 12:55 | Tlampač
Nový Prostor - jistě kameloty tohoto časopisu denně potkáváte v ulicích velkých českých měst. Možná si časopis pravidelně kupujete. Pokud nikoli, možná je to ze strachu, nechcete platit za neznámý titul. Mylně a nespravedlivě je Nový Prostor označován za artikl "bezdomáčů", tedy občanů bez domova. Bezdomovci skutečně tvoří rozsáhlou základnu prodejců NP, nicméně prodejcem se může stejně tak stát svobodná matka, které její bývalý partner neplatí výživné na děti, jako člověk s částečným invalidním důchodem, kterého nikdo nechce zaměstnat.

Obsah časopisu Nový Prostor se stále zlepšuje, zejména proto, že v něm zaznívají názory a pohledy na svět poměrně svobodně. NP nemusí jít na ruku vlastníkovi ani zadavatelům reklamy, to už dnes v Česku bohužel běžné není. Pan Alexandr Budka nebo "pan Fejeton" Jan Jirák či nověji Jan Stern, vás rozhodně nemůžou zklamat. Jsou to novinářští profesionálové a jejich styl skousne nejenom intoš :). Obrovský ohlas mezi čtenáři zaznamenal nedávný rozhovor s naším předním filozofem Václavem Bělohradským - ke stažení zde.

Časopis má za sebou velmi zajímavou historii. Před deseti lety vdechli Novému Postoru (prvních několik vydání se prodávalo pod názvem Patron) život lidé kolem paní Dagmar Kocmánkové (nynější výkonné ředitelky) a pana Roberta Sztarovicse. Pan Starovics se inspiroval podobným projektem v anglickém Manchesteru a myšlenka streetpaperu - okamžité pomoci lidem ve finanční tísni pomocí vydávání a následného prodeje časopisu - mu v hlavě utkvěla natolik, že jeho českou obdobu s malým týmem spolupracovníků na přelomu let 1998/1999 založil.

Byznysová(chcete-li prodejní) část tohoto sociálně rehabilitačního projektu (moderní slovo soc. rehabilitace, má vyjadřovat úsilí a snahu o začleňování lidí v nouzi a sociálně vyloučených občanů zpět do společnosti státní správou i neziskovými organizacemi) skutečně zkouší stavět na nohy lidi, kteří nesnadno nebo zcela vůbec nemohou najít práci. Všichni víme, že bez práce nejsou koláče a bez peněz se nikdo na nohy nepostaví, proto polovina z ceny časopisu jde na chod redakce, na realizaci a náklady, druhá půlka skutečně zůstává prodejci a tvoří jeho příjem. S rostoucí čtenářskou obcí se daří realizovat některé další inovace a podprojekty, přesto je pro NP nadále významná a důležitá i finanční podpora soukromých dárců a firemních sponzorů.
PS Být kamelotem NP je od prodejců mnohdy veliké hrdinství. Jejich práci doprovází a někdy i znemožňuje prudké slunce, déšť, mráz, sníh aj. Jsou vystaveni opovržení některých kolemjdoucích, někteří trpí i vážnými onemocněními pohybového aparátu a celodenní stání s časopisem v ruce, je pro ně velmi obtížné až bolestivé.

Nový prostor se nezdá být zajícem v pytli ani autorům známého webu LuFa. Zde nedávno zazněl pozitivní a upřímný PR prvního a nejznámějšího českého streetpaperu.


BULLI JE ZPĚT !

22. března 2011 v 7:00 | Text: Tlampač, video: YouTube |  PRODUCTS
Legenda a zakladatel segmentu MPV, "dodávka" Volkswagen Bus, se zřejmě vrátí v redesignované podobě na silnici. Na letošním Ženevském autosalonu byl VW Bulli v neustálém obležení návštěvníků a dlužno dodat, že se poměrně povedl. Koncept je však jedna věc a realita druhá, to že současné vozy VW prostě nemají sex-appeal je známý fakt. Pokud by se největší evropská automobilka chtěla trefit do černého, bylo by na místě zvážit výrobu vozu v podobě, v jaké byl vystaven, neboť jedinně tak může toto auto vydělat miliony Eur a přilákat dostatek zákazníků. Také by bylo na místě upustit od zbytečného luxusu a výbavy, aby mohl Bulli navázat na úspěch svého praděda T1. Nebude však tržně ohrožovat svého většího bratra T5(T6)?? Nebo se snad jedná o budoucí vzhled modelu Caddy/Touran? Počkejme si a uvidíme ...



Road Stories 4/5, William Least Heat-Moon – Modré silnice, Cesta do nitra Ameriky (1983, 1999)

18. března 2011 v 21:11 | Text:Tlampač, foto: Paseka.cz, other pics are from Google search |  PIKSLA KULTURNÍHO MIXU - ANTIKVARIÁT
Modré silnice, české vydání vydavatelství Paseka
Dvacet let po Steinbeckových Toulkách s Charleym, spatřila světlo světa kniha Williama Least Heat-Moona Modré silnice. Oba tituly jsou si v mnohém podobné, v mnohém se doplňují a v mnohém na sebe navazují. Zatímco John Steinbeck vyrazil na své putování v Rosinantě, tedy pick-upu značky GMC s dokonalou karavanovou úpravou, autor Modrých silnic putoval pro nedostatek financí v minimálně vybavené a upravené Fordově dodávce, nazvané indiánským jménem Tanec duchů. Pro oba dva pány však bylo podstatné vyrazit pryč od zaběhaného stereotypu, hledat své vlastní já, dívat se, naslouchat a pamatovat si.
William Trogdon alias William Least Heat-Moon 1983
John Steinbeck byl rodilý Kaliforňan, potomek německých přistěhovalců (Němce lze považovat za zakladatele turistiky a cestování pro zábavu, ozvaly se geny?), úspěšný spisovatel a movitý muž. Williamu Trogdonovi(občanské jméno Least Heat-Moona) rodákovi z Missouri, koluje v žilách krev indiánských a anglických předků a po studiích přednášel anglickou literaturu a žurnalistiku na univerzitě. Jeho cesta začala první jarní den roku 1978, vyjel po předešlé úvaze projet Amerikou mimo dálnice a hlavní tahy - zde se nabízí paralela se Svěrákovou Jízdou, ta je ovšem jen fiktivním filmovým příběhem, vzdávajícím hold americkému kultovnímu hippies filmu Bezstarostná jízda - s minimem peněz a bez jasné představy, jak dlouho tato cesta potrvá.
Tanec duchů
Na předsádce knihy je vytištěna mapka Moonovy cesty. Vytváří jakýsi kruh, tedy symbol a podstatu indiánské víry a napovídá tak, že i téma autorovy indiánské identity je v knize často zmiňováno. Rovněž polemika o amerických atributech svobody je překvapující, my Češi si často myslíme, že v Americe je svoboda pro všechny, všude a ve všem. Cestovatelova zkušenost s nepříjemně podezíravou policií a nutností mít se na pozoru také před všemožnými samozvanými strážci pořádku, úchyly, padouchy, pochybnými obchodními cesujícími, kazateli "pravé víry", agresivními majiteli soukromých majetků, nás vyvede z omylu.
Blue Higways - anglické vydání
Toulky s Charleym byly pro Williama Least Heat-Moona jasnou inspirací na rozdíl od Kerouacova románu Na cestě, který nikdy nečetl, k tomuto faktu se Moon doznává v doslovu doplněného vydání z roku 1999. Cesta po USA konce sedmdesátých let překvapila autora několika fenomény:
Od lidi, které potkával při svém putování se dozvídal o pokračujícím vzrůstání vlivu nadnárodních korporací, nastupující globalizační trendy už zničily tradiční způsob života i v mnohých amerických zapadákovech, setkával se s bankrotem a úpadkem kdysi slavných a bohatých sídel, nenalézal typickou architekturu těch kterých míst a obyčejným lidem se navzdory bohatství jejich země nežilo všude lehko (podobně vidí o deset let později Spojené státy i Radek John ve své knize Jak jsem viděl Ameriku). Na druhou stranu ale Least Heat-Moon objevil tradiční zvyky a pokrmy, potkal osobité a rázovité lidi, viděl věci o kterých předtím pouze četl. Stále ještě nalézal pouto mezi kdysi a svou dobou. Rovněž si brzy uvědomuje, že lidé se s člověkem na cestě ve většině případů rádi podělí o svůj stůl či střechu nad hlavou a k tomu jako návdavek odvyprávějí své životní příběhy.
Blue Highways - vydání v angličtině
Termín Modré silnice je nyní v USA pojmem slovníkovým a synonymem pro vedlejší silnice. Stejnojmenná kniha se postupem let stala bestsellerem, její poslední věty znějí takto:
Když mi pumpař napnil nádrž, podíval se na mé číslo a zeptal se: "Tak co, domů? A vodkaď?"
"Odtamtud, kde jsem byl."
"Vodkad vojinaď," opáčil.
Blue Higways - vydání v angličtině


PS Nabytí Modrých silnic mou osobou bylo opět netradiční - stejně jako nákup Volkswagen blues, v Česku tento titul vydalo v roce 2005 nakladatelství Paseka a na pultech knihkupectví byl za 349.-, našel jsem jej v poměrně velkém množství v regále firmy Levné knihy za Kč 59.- !!! A já trouba zakoupil jenom dva kusy … :)

Do češtiny knihu vynikajícím způsobem přeložil pan Rudolf Pellar se svou ženou Lubou (při jedné z mých On the Road Again jsem vedle tohoto páru seděl v rychlíku z Broumovského výběžku - bylo to nedlouho před úmrtím pana Pellara).

William Least Heat-Moon (William Trogdon) se jako "cestopisec" etabloval skvěle, jeho tvorba pokračovala a v průběhu devadesátých let minulého století na svou prvotinu navázal tituly Půda prérie a Říční kůň.

Road Stories 5/5

a bonus:

POMÍJIVOST, SAMÁ POMÍJIVOST

17. března 2011 v 7:52 | Text: Tlampač |  KONTROVERZE
Ta slova v titulku jsou z Bible, z knihy Kazatel. Další prima čtení je na samém konci Bible, Nové Smlouvy - prakticky samá hrůza píše se ve Zjevení a oddychu nebude! Že by už nastal Konec? Litosférické desky se pohly, moře ustoupilo a okamžitě se vrátilo s obrovskou silou. Statisíce lidí v několika minutách nemají své blízké, domov, obživu …

Se slzami v očích v televizi sleduji tu spoušť, příslušníci jednoho z nejbohatších států světa svému osudu(nebo je to snad prokletí až do čtvrtého pokolení-za ty hrůznosti druhé světové války?) čelí tak tiše a přesto vytrvale. Obdivuji je a zírám, nikdo nerabuje - to u nás na to musíme mít zákon :(, mezitím pár desítek techniků v elektrárně Fukušima páchá harakiri a obětuje se pro ostatní ve snaze odvrátit jadernou katastrofu(osobně bych do této práce povolal ty tisíce sebevražedných atentátníků - tady by se jejich "oběť" stala užitečnou).
Japonci se znovu musí bát atomové smrti, nyní ji z pumovnice nevypustí stříbrné Enola Guy, nyní je tou hrozbou nezkrotitelná? fabrika na energii. Zaznívají hlasy kritiků(vy blázni, dá se snad čelit silám Stvořitele?), Japonci přece v minulosti několikrát dostali od mezinárodních odborníků upozornění na možnou nebezpečnost svých jaderných elektráren při živelných pohromách, copak se na ně nemohli lépe připravit? Obejde se však světová ekonomická dvojka ve svém průmyslu automobilovém, chemickém, strojírenském, elektrotechnickém a dalších odvětvích, bez dostatku elektřiny? Asi těžko, že.

Také naši jižní sousedé nám neustále předhazují "vražednost" Temelína. Copak se ale v Alpské republice nesvítí elektřinou vyrobenou z atomu v Temelíně, Dukovanech a v německých jaderných elektrárnách? Elektřina je mrška, nedá se skladovat do zásoby a proto putuje po drátech napříč Evropou sem a tam, elektrická soustava je díky tomuto faktu mnohdy tak přetížena, že není daleko od Blackoutu(pokud by nastal, Darkeři zajásají). Náhle bude zima a tma a v nastalém zmatku se může stát, že temelínské záložní dieselagregáty odmítnou dělat svou práci, jednak to naštve Danu Drábovou(jaké má ta žena příznačné jmén, že?), jednak nás v té chvíli bude třeba jen pár hodin dělit od pominutí. Náhle se pominem.
Pojďme se raději spoléhat na Vyšší sílu, ať už jsme křesťané či šintoisté. Vše ostatní je totiž pomíjivost, samá pomíjivost.

Zemětřesení - Wikipedie


PS Našli tělo Aničky J. Zabolelo mě to a je mi to líto(kolik bolesti asi nesou zdrcení rodiče). Znovu se smiřuji s tím, že Zlo je na planetě denně s námi a toho, co je tak samozřejmé, se náhle může nedostávat.

Zaya´s Kozlov Freaktrip

11. března 2011 v 10:17 | Zaya |  ON THE ROAD AGAIN
Na tenhle trip jsem se těšil jako malé dítě, jsem furt v práci nebo na brigádě a v zimě jsem dost polehával,jsem nějak bez energie.Zato jaro mě fakt nabíjí. V České Třebové, cíli cesty, jsem navíc studoval na průmyslovce a tak jsem byl jak u vytržení, jak mnoho se tam změnilo. Byl jsem rád, že Dean přijal pozvání na cestu, i když on je výletovej a vždy připraven, já většinou plánuju dlouho dopředu a často mi to nevyjde
Výlet byl spojen se setkáním organizačního týmu Freakfestu, které se moc nevydařilo, protože jsme moc nedomluvili. Potěšil mě Rado, který má po rozpadu organizačního týmu opravdový zájem o udržení "festivalové značky". Jednáním jsme však ztratili nejlepší slunečné počasí, což bylo velké minus.
Původní plán pěší cesty do Litomyšle se změnil v malé sci-fi, ale pořád by to šlo zvládnout, kdyby nebyla taková zima. Vyšlápli jsme na Kozlovský kopec nad Třebovou a já byl ztracen, fakt jsem si to tam zamiloval. Švabinského chata poskytla kávu, jedinou tekutinu vyjma "poléfky" a piva (jo a oběda v Nároďáku), kterou jsem od rána pozřel….:)
Začalo foukat přímo tristně….fakt hnus. Nedaleká hospoda u Sitařů poskytla dva vysněné žejdlíky Poličského a taky nechuť kamkoli pokračovat, u kamen bylo nádherně…..naneštěstí se venku vyčasilo a Dean chytil turistickou slinu.
Taky mi Dean ukázal Hurtových hospodu bejvalou, Kozlovskou, a mě napadlo, že jsem je už dlouho neviděl. Byli o dva km dále v blízké vesnici a tak jsme za nimi vyrazili. setkali jsme se s nimi a psem na půl cesty ke Člupku. Chvíli jsme u nich poseděli a pak šli setkání oslavit do blízké ilegálně-imaginární nálevny, měli moc dobrého Radegasta. I nastal čas odjezdu, návratu z výletů….Annie nás s Miguelem odvezli do Třebové na poslední pomerančový express. V Opatovicích jsem byl ve 23h….no krása, jelo to jak po másle.
Výlet se vydařil, po slabším dopoledni jsme to docela rozjeli, ušli kolem 10km, poveselili se s přáteli a konečně s Deanem někam vyrazili…
Zaya

Outdoor novinka korejského Samsungu - Samsung Xcover 271 (GT - B 2710)

7. března 2011 v 10:19 | Text a foto: Tlampač |  BIWAK
Samsung Xcover GT - B 2710 je pokračováním řady odolných (outdoorových) mobilních telefonů a v obchodní síti je nabízen od loňského podzimu. Navazuje na to dobré, co přinesli jeho předchůdci, některé změny potěší, jiné zamrzí. Nakoupili jsme tři kusy této novinky do naší firmy, měl jsem tedy možnost telefony uvádět do provozu a přitom je malinko "proklepnout".
Nový telefon má větší vnější rozměry (proti staršímu modelu Samsung B 2100), jinak řešenou klávesnici, větší display s vyšším rozlišením, vylepšený firmware, vestavěný modul GPS, podporu webového protokolu GPRS, baterii s vyšší kapacitou (1300 mAh) - i proto se zvýšila hmotnost přístroje, vestavěná pamět je 15 MB a pomocí paměťové karty MicroSD až o 16 GB. Opět je vyroben v Koreji (žádná Čína, věřte i to je marketing). Přiložená nabíječka je ultralehká, cestovní.

Materiály, ze kterých je novinka vyrobena nepůsobí například proti staršímu modelu Samsung B 2100 již tolik "outdoorácky odolně". Ubylo železa a gumy a přibylo plastů, pro mě osobně zklamaní, neboť starší B 2100 je díky kovové výztuži a pogumování odolný jako německý tank a běžné pády mu nikterak nevadí. Výrobce tedy u novinky někde ubral a jinde přidal? Ano, tak to skutečně bývá, pokud na trh přichází nový produkt, vždy je třeba ekonomické náklady na výrobu podřídit i marketingovému hledisku a zisku. A kde tedy Samsung přidal?

Byl zvětšen display a jeho rozlišení - to v praxi znamená menší písmenka a číslice, tedy nic pro seniory, ti ani s brýlemi jásat nebudou. Menu více "zpočítačovatělo", lépe se lze orientovat v protokolech volání a sms i v dalších složkách a rychleji odmazávat nepotřebná data. Informace o příchozí sms či zmeškaném volání je řešena na displayi poměrně malou informační lištou, jak pro hodináře:(.

Klávesnice je doslova obrovská, masivní tlačítka jsou řazena do šípu a jsou poměrně vystouplá, centrální joystick se také zvětšil. Naprostým nesmyslem jsou dvě rýhy oddělující sloupce numerické klávesnice, bude se v nich ráda držet špína, v tomto směru klávesnici B2100 ani náhodou nepředčí. Odemykání klávesnice je malinko protivné, občas musíte příslušnou klávesu namáčknout vícekrát než je odemčeno, prodlevu automatického uzamknutí nelze nastavit. Proti B 2100 se změnilo postavení mezerníku, caps locku a volby SYM.

Mobil podporuje standartní webovou technologii GPRS, lze tedy mít přehled nad svou webovou poštou, na nějaké větší surfování se však nehodí, velikost displaye je omezující.
Vestavěný reproduktor hraje více vyšších tónů, zvuk lze ovlivnit přednastavenými korekcemi, např. nastavení Rock přinese do zvuku více basů, do sluchátek lze zapnout dokonce prostorový zvuk. Přehrávač hudby má poměrně příjemné uživatelské prostředí, z technických důvodů (vodovzdorná krytka konektoru) nenaleznete konektor pro připojení sluchátek s tzv. Jackem 3,5 mm. FM rozhlasový přijímač má dobrou citlivost, orientaci v množství frekvencí usnadní vestavěná RDS - na displayi se zobrazí název vyladěné stanice, které lze ukládat do paměti poměrně složitě. Obrovskou výhodou pro nespavce - tedy uživatele, kteří usínají za zvuků hudby či mluveného slova, je možnost navolit automatické vypnutí rádia nebo přehrávače po určité době (sleep).

Outdoorové vlastnosti Xcoveru 271 se oproti B 2100 rozšířily o vestavěný modul GPS, kompas a krokoměr. Tato trojice funkcí funguje bezchybně. Kompas po kalibraci ukazuje přesně. Čidlo GPS reaguje poměrně rychle a telefon zobrazí aktuální zeměpisnou polohu pouze s malou odchylkou, díky možnosti stahnout do paměti telefonu nebo on-line mapové podklady od Google, lze telefon použít jako navigaci. Není to sice žádný TomTom ani Garmin, avšak pro svou univerzalitu zajásají nad novým Samsungem hračičkové z řad turistů a mountain bikerů. I krokoměr bych bez obav použil ke přibližnému změření vzdáleností na pěších výletech. Zachována zústala stěžejní vlastnost odolných Samsungů, tedy voděodolnost, prachuvzdornost a odolnost proti pádům, není třeba se bát volání v průtržích mračen, pádů mobilu do piva či toalety (tímto fenoménem kdysi proslul můj tchán) ani jiných běžných i neběžných nehod uživatelů mobilů.

Vestavěná diodová svítilna má oproti minulosti jinak soustředěný paprsek světla. Zatímco u B2100 svítí spíše bodově, Xcover svítí více do šířky a když jsem ze vzdálenosti třech metrů namířil na bílou stěnu, byla bezvadně osvětlená téměř po celé ploše (4 x 3,5 m). Jako výhoda nebo spíše nevýhoda? je oproti minulosti jinak řešené zapínání svítilny. Opět má své vlastní tlačítko, nyní ovšem není blokováno zámkem klávesnice, což je sice dobré pro okamžité rozsvícení (je třeba stisknout cca tři vteřiny), ale velmi ošidné, pokud se svítilna zapne náhodně ve vaší kapse, baterie nechtěně vydá cenou energii, která pak může uprostřed lesů a skal chybět. Tlačítku svítilny také překáží konektor sluchátek, je zahnut do tzv. pistole a pokud posloucháte hudbu, jen obtížně si rozsvítíte v tmavé chodbě domu!

Fotoaparát disponuje rozlišením dvou megapixelů, fotografie jím pořízené mají subjektivně lepší kontrast a větší ostrost (oproti B 2100), objektiv je do těla mobilu zabudován tak, aby k čipu dopadalo více světla. Samozřejmostí je vyvážení bílé barvy. Foťák jednoduše přepnete na kameru, můžete pak bez obav obohacovat zpravodajství komerčních televizí či podpořit YouTube.

Zachovány zůstaly samozřejmě funkce organizační a kancelářské tj. úkolovník, kalendář (lze přepnout na přehledný diář), poznámkový blok, diktafon(má dostačující zvuk pro nahrávku přednášky) a další. Bluetooth se bez problémů připojuje k notebookům s Windows 7, bezdrátový přesun dat je tedy bez potíží.

Poměr cena/výkon je dobrý, nyní se Xcover B 271 prodává cca za 3000.- Kč. Čím déle bude tento model na trhu, tím nižší bude cena a až se bude pohybovat kolem 2000.- Kč, budou mít leckterý horolezec, turista, biker, motorkář, dřevař, řemeslník a další potencionální zákazníci o čem přemýšlet.

Technická specifikace:
Operační systém Ne
Čeština Ano
Možnost změny velikosti písma Ano
Připojení a přenos dat
Sítě GSM (MHz) 850, 900, 1800, 1900
GPRS Ano
EDGE Ano
3G Ne
HSDPA Ne
HSUPA Ne
Wi-Fi Ne
Infraport Ne
Bluetooth Ano
Připojení k PC Ano
Připojení k TV Ne
Typ displeje Aktivní, TFT
Počet barev 262 000
Velikost (v palcích) 2
Rozlišení (pixely) 240 x 320
Dotykový displej Ne
Pohotovostní doba (hodin) 600
Doba hovoru (minut) 1140
GPS Ano
A-GPS Ano
Vnitřní paměť Ano 15 MB
Slot na paměťové karty Ano
Typ paměťové karty microSD, microSDHC
Max. velikost paměťové karty udávaná výrobcem 16 GB
Digitální fotoaparát Ano
Rozlišení fotoaparátu (MP) 2
Digitální zoom 4 krát
Blesk (přisvětlovací dioda) Ne
Video Ano
Rozlišení videa 160 x 128
Formát 3gp, MP4, H.263, H.264
MP3 přehrávač Ano
FM rádio Ano
Příjem televize Ne
Java Ano
Přehrávání videa Ano
Podpora dvou SIM Ne
Videotelefonování Ano
Nahrávání hovoru Ano
Paměť adresáře 2000 kontaktů
Vícehlasé vyzvánění Ano
MP3 vyzvánění Ano
Vyzváněcí profily Ano
Hlasité handsfree Ano
SMS, MMS a e-mail
Paměť na přijaté SMS Sdílená
Odpočítávání při psaní SMS Ano
Dlouhé SMS Ano
Slovník T9 Ano
MMS Ano
e-mailový prohlížeč Ano
Budík Ano
Opakovaný budík Ano
Kalendář Ano
Opakované události v kalendáři Ano
Poznámky Ano
Upomínky Ano
Úkolovník Ano
Stopky Ano
Převodní měn nebo jednotek Ano
Synchronizace Ano
Internetový prohlížeč Ano
Prohlížeč Office dokumentů Ne
Prohlížeč PDF Ne
Diktafon Ano
Kalkulačka Ano
Rozměry a hmotnost
Rozměry (V x Š x H) 120,8 x 52,1 x 17,9 mm
Hmotnost 116 g

Obsah balení
Nabíječka Ano
Baterie Ano
Sluchátka Ano
Pouzdro Ne
Poutko Ne
USB kabel Ne
A/V kabel Ne
CD se softwarem Ne
Paměťová karta Ne