Roztěkaná samota

25. února 2011 v 7:00 | Pagan známý též pod nickem 6thSUN |  VE STOPÁCH BEATNIKŮ

tlampač univerzál

Vám děkuje za přízeň

jen za včerejšek Vás tu bylo kolem stovky čtenářů

Jenže časy se mění

tlampač univerzál

JAKBYSMET

a tady za tím .

NOVÝ tlampač univerzál

můžete čítat na:

http://tlampacuniverzal.blogspot.cz/


Ozval se Pagan a povídal, že by pro mě měl nějaký písání. Tak jsem mu řek´jako že jo.
Takhle se profiluje na serveru Liter.cz (povídky tam uvádí pod nickem 6thSUN):
"Říká se, že není žádný osud, ale on je. Je to to, co stvoříte, a i když svět jde dál po věky věků, jste tu jen na zlomek zlomku vteřiny, většinu svého času trávíte tím, že jste mrtví nebo dosud nenarozeni, ale dokud žijete, ztrácíte roky marným čekáním, kdy zavolá, napíše, či na vás pohlédne někdo nebo něco a vše bude dobré. A nikdy to nepřijde. Nebo se vám to zdá, ale není to skutečné. Tak trávíte život mlhavou lítostí či mlhavou nadějí, že se přihodí něco dobrého, abyste měli pocit, že jste zapojeni, že jste celí, že jste milovaní. A pravda je, že cítím takový hněv, a pravda je, že je mi kurevsky smutno, a pravda je, že se už kurevsky dlouho cítím kurevsky zraněný a stejně dlouho se tvářím jako by nic, abych to vůbec snesl. Jenom nevím proč. Možná proto, že o mých strastech nikdo nechce slyšet, protože mají dost vlastních. Nuže, jděte všichni do prdele. Amen".

Synecdoche, New York (2008)

Roztěkaná samota

Jsem sám ve svým bytě a je mně smutno. Hnusnej pocit. Nemám ho rád. Tak se snažím na to nemyslet. Vžyť přece pořád čtu o tom, že člověk se musí nejdřív naučit být rád sám se sebou o samotě, aby mohl být vůbec někdy (a někde) šťastný. Aby si našel radost v těch nejmenších věcech a dokázal se z nich radovat. Tak se o to snažím. Snažím se zklidnit rej svých myšlenek, který sou přesným opak týhle touhy a pořád mě vracej do reality, kterou si pro sebe momentálně vykládám jako nešťastnou. Jenže zároveň vím, že je to všechno odraz mýho přístupu, mýho nitra. Takže se snažím bejčit v duchovní posilovně a změnit to. Změnit můj přístup. Naučit se mít rád sám sebe, aby byla moje přítomnost příjemná i pro ostatní. Protože takhle to prej funguje.
A na chvíli to postačí, chvíli jsem klidnej a říkám si, že to nakonec nebude tak těžký. Ale než se naděju, přistihnu se, jak hypnotizuju mobil, aby zazvonil a na druhý straně se ozval kamarádskej hlas s otázkou: "Co děláš, nepodnikneme NĚCO?" Jenže to se nestane. Vím to. Tohle se nikdy nestalo, když jsem to TOLIK chtěl. Stává se to, když chci bejt sám (ano, někdy to chci i dobrovolně), ale ne naopak. Což mým lítostivejm pocitům akorát nahrává. Tak si říkám, že nemusím čekat AŽ někdo zavolá mně, můžu bejt přece akční a zavolat někomu sám... Jenže to je taky nanic. Necejtím se osamoceně poprvý, takže to se ví, že už sem to takhle párkrát zkusil, ale většinou nikdo nikdy neměl čas, nikomu se zrovna nechtělo...jakoby ta TOUHA nebejt sám přímo sálala a všechno, co by to mohlo změnit hned spálila.
Prostě ne, dnes to zkusím překonat sám, bez vnějších impulzů. A na chvíli se zas uklidním...než mně dojde, že je teprve sobota dopoledne a přede mnou celej víkend. Jak vydržím bejt takhle v klidu celou dobu?! Vydržím, proč bych kurva nevydržel!? Vždyť se mně nic strašnýho neděje! Co je ňákej pocit samoty proti pocitu těch, který OPRAVDU trpěj? Třeba, že zrovna ztratili někoho blízkýho. Kdyby se to mělo stát mně, tak to bych si teprve uvědomil, jak mně teď bylo krásně, že se mně vůbec NIC nedělo. Tak proč ale uvnitř cítím ten hnusnej pocit rozervanosti, toho neklidu? A proč pořád přemejšlím, že zavolám těm kámošům a domluvíme se, že večer někam pudem? Už jen představa, že večer někam vyrazím, by mmě pomohla v pohodě přežít těch pár následujícíh hodin. Jenže 'někam večer pudem'. Jediný, kam vždycky jdem, je na pivo a to ne na jedno, ale pěkně se vožrat, což je jenom další mizérie. A za to těch pár hodiny jen málokdy stojí. A když se člověk vyloženě CHCE bavit, tak to nevyjde skoro nikdy. O to horší sou pak ty pocity, když člověk pro obelhání svýho osamění (ducha), oblbne (ožere) tělo. Ne, tohle taky není řešení.
Fajn, uběhlo dalších 10 minut. Takže co teď? Hry na playstationu už mám 5krát dohraný a stejně je to nejlepší ve dvou. Jó, když sem občas takhle pařil s kamarádem, to byla prdel! Tak dost!!! Už si to zase obracím ve svůj neprospěch. Někde v hloubi vím, že nemá cenu pořád chtít to, co není, ale stačí přijmout to, co se děje. A takovýhle dedukce tomu akorát bráněj. Takže PŘIJÍMÁM PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK... Hm, dobrej pokus, ale když to nejde zevnitř, tak to moc nefunguje. Proč proboha nemáme na těle ňákej čudlík, kterej by dokázal vypnout myšlení? Nebo ho aspoň ztlumit. To by asi bylo moc jednoduchý. Život je prostě boj, ve kterým si musíme tu vnitřní pohodu vyhrát. Možná je to i jeho smysl. I když sem zase čet, že podobný myšlenky, jako 'život je boj' sou jenom nástrahy ega, jak zamlžit skutečnost, že život je krásnej a dokonalej v každým okamžiku. Hovno! Já to takhle zdaleka necejtím (aspoň ne pořád), takže pro mě je to BOJ! Kdybych to moh' aspoň zaspat...jenže ve dne nikdy neusnu. A v noci s tím mám problém taky. Závidím všem, který dokážou usnout hned a všude. Dobrý, takže se zase lituju. Ne, je to SKVĚLÝ, mám se DOBŘE, stačí to jen všechno SPRÁVNĚ vidět. Takže si budu pořád dokola opakovat: jsem šťatnej, nic mi nechybí, jsem klidný a vyrovnaný...
Budu statečnej.
A telefon pořád nezvoní...
 


Komentáře

1 TLAMPAČ UNIVERZÁL - With little help from my friends | 25. února 2011 v 9:03 | Reagovat

Líbí se mi to, protože to prožívá dost často každej obyvatel planety Zem

2 Mirek T. | 25. února 2011 v 17:15 | Reagovat

Už dlouho se mi nestalo, aby názor druhého člověka tak přesně korespondoval s tím, co někdy cítím, a jak se s tím sám peru. Naprostá shoda. Kdyby byl tento článek peticí za více lidskosti a přátelství, hned bych ho mohl podepsat. Takto nemohu, protože bych vzal kus slávy jeho autorovi, a to rozhodně nechci. Sám bych nedokázal své pocity takto otevřeně popsat. (Leda tak po několika pivech.) Moc díky. :-)

3 zaja | E-mail | 4. března 2011 v 12:30 | Reagovat

pokud ti někdy bude zas takhle blbě, napiš,zavolej, já přijedu zaja :-)

4 Pagan | 5. března 2011 v 22:16 | Reagovat

Díky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama