Braunau – Stern – Politz wanderer

31. ledna 2011 v 14:40 | Text: Tlampač, foto: Bogan a Tlampač |  ON THE ROAD AGAIN
Neskutečně a nepochopitelně jsem opět nestíhal vlak. Odjezd v sedm, to je blbej nápad! Nikdy toho potom nelituju, protože ranní ptáče dál doskáče. Posílám esemes o mém zpoždění Boganovi, píše zpět, že zaspal. Takže nejede?! Olin se dostavil jako obvykle po kalbě, na rameni má nějakýho podělanýho gibona. Ale alespoň se vůbec dostavil, občas jsem jel úplně sám.
Jedeme na jízdenku Iredo síťovou, můžeme tím pádem v rámci kraje jet všemi vlaky a některými busy. Za kilo na osobu to je celkem láce. Oline, Bogan píše, že přec jen dorazí. Ptá se, kde jsme. Olan protahuje ksicht, je mu špatně a chce se mu spát, jo pít se musí umět, na možný příjezd Bogana nereaguje ani mimicky. To by byla pecka, dát výlet ve více jak dvou lidech, je pak větší hlína. Odepisuju: Jaroměř, Náchod, HronOff, Mezáro. Bogan je esemeskař, píšeme si jak vzteklí. Nakonec dohoda zní, že jej počkáme v Brumlově.
V Mezáru (Meziměstí, Halbstadt) v nádražní čekárně je zima a tolik hambatých nápisů a telefonních čísel na puberťáky, že je co číst. Čekáme jak oslové na další vlak a ten jede až za hodinu něco. S náma čeká muž v bílých džínách a bílém klobouku, takový jako kovboj zřejmě. Je poměrně nasratý, když mu pokladní sděluje, že vláček jede až o něco déle, nežli čekal. Na jeho pitomou otázku: "A co tady mám jako celou tu dobu dělat?" zazněla od pokladní přiměřeně pitomá odpověd: "Jó, tak to já nevím milej pane". Milej pán/kovboj zapadl asi do nějaké herny, napočítali jsme hned dvě vedle sebe (asi aby měli místní Romos a další slabos sociálos skupinos kam investovat naše těžce vydělné peníze) a jisté je, že do Broumova s námi nedojel, tedy alespoň ne naším spojem.

Braunau, česky Broumov a po mojem Brumlov (nepleťte si jej prosím s Braunnau am Inn, které "proslavil" jeden tuze špatně vychovaný hoch.), je hodně staré kolonizační město slezského typu, leží na území bývalých Sudet a vybudovali jej převážně německy mluvící kolonisté, protestanti i katolíci. Dominantou města je klášterní komplex a i kolem v krajině samej Dienzenhofer, samý baroko. Nedivím se, že ty stavby svou monumentalitou děsili Jiráska a psal pak všelijaký Temna a jiný zbabělosti. Faktem je, že nebýt kláštera a oněch kolonistů, dál by tu byl asi hustý pohraniční hvozd a spousta divé zvěře. Taky jsme s Olinem vedli řeč o mniších a opatech. Jistě tu kolem běhá nemálo jejich potomků. Inu v drsném kraji jistě býval sex mnohdy jedinou zábavou. Ale kuš, nerouhej se Tlampi. Že byla obleva, viděli jsme v Broumově taky dosti lejn, pejskovejch, prasata jsou ty Češi fakt v celý republice. Pagan, můj broumovskej kamarád, mi esemeskou nahlásil smutnou mesidž: Nejsem ve městě!:(.
Bogan konečně ráčil dorazit, bylo právě poledne. Pod reklamou na autoškolu kalifornského guvernéra a jeho českého herecko-kuchařského společníka proběhla blesková operativní porada, co že jako budeme tady v tom Sudetenlandu robiť. Pojecháme na Zvjazdočku, da? A tak po nákupu lahvátorů (pomůcka turisty stř. věku) a po vylezení slunečního kotouče zpoza mraků, vyrazili jsme za pomoci navigace džípíes a mapových podkladů Gůgle směr Stern. Cestou byla legrace, protože z Olina se stal propagátor abstinence, to on má vždycky jen na výletech se mnou - pokud je after ape, takže byl protivnej jak prdel. My s Boganem měli ty lahvátory, čili případné neštěstí změnilo by se nám hravě ve štěstí. O to více, že Bogan měl sebou nerezovou kořalkovku plnou transformovaného ovoce. Cestou nebyly nikde žádné keše ani Johny Cashe, tak bys byla nejspíše smutná princezno Skovi. Já jsem mimo jiné zašlápl chlupatou housenku vibramovou podrážkou, což byl pro Olina Bursíka důvod k nenávisti vůči mé osobě. "Hospoda je otevřená a je to jen o čtyřista metrů dál", řekl nám běžec ve funkčním oděvu, když viděl jak na rozcestí v Křinici študujeme displeje všech těch elektronickejch šidítek.

Do knajpy na Americe jsme ovšem nezalezli, nás čekal brutální ledopád. Cik cak. Všecko na té cestě bylo zmrzlý. Kolem tzv. Sněžné kaple to ještě šlo, pak už míň, šikly by se mačky. Ne slovenský kočky, vy kašpaři, ale ty zubatý nástavce na pohory! Spolu s námi se nahoru vydaly i dvě rodiny s pětiletýma dětma, právě vylezly ze svých vyhřátých vozidel. No a děti to zvládli taky, pak jsme je na Hvězdě potkali, sice o dvacet minut déle, ale potkali. Prásknul jsem se do kolena o kmen stroma, jak mi ujela bota, jau.
Vyhřátá alpská restaurace, profík číšník. Objednáváme si KrKy - fenomenální Krkonošské Kyselo a třešňového Opata. Olin pochopitelně "nasere" číšníka objednávkou nealka piva. "Chápu Vás pane, také to znám", odvětil ten profesionál na Olinovu poopicovou argumentaci. Když mu pivo bez voltů donesl, ptal se Olina, jestli vidí tu orosenou sklenici. On sám, že sice ne, ale že Olin ji jistě zří. No jak Vám říkám, ve třech je na tripu dyckaj hlína! Celou dobu má Olin nakyslý pohled, řeší pořád dokola tu rozšlápnutou housenku, prý, jaký z ní mohl být krásný motýl! Argumentace lednovými mrazy, či sezobnutím pilného kosáka nepomáhá. Ty dva, teda náš Olin a pan vrchní si zkrátka sedli a to i do třetice. Olin, že by nějaký pamětní předmět zakoupil. Pan číšník mu donesl magnet s obrázkem kaple Hvězdy, takový ten typický poutní předmět, krerý kdesi vyštrachal. "Dvacet korunek pouhých pane" podává jej Olinovi. Olin magnet zaplatí a nevěřícně zírá na nás. Nám, mě a Boganovi, číšník pamětní magnety věnuje zdarma se slovy: "Pánové se jistě neurazí za malou pozornost", chechtá se u toho směrem k Olinovi a děkuje za návštěvu v jejich podniku. My s Boganem taky stěží zadržujeme smích. Co si ty dva udělali, ví jenom Bůh. Neuvěřitelná hlína, tlemíme se Olinovi ještě dva dny.
Protože máme v bágli vuřty, přemýšlíme, kde si je opečem. Začíná být kosa a smrákání se hlásí. Pak kdosi vypustil tu fámu, že dolů zanedlouho pojede autobus. Takže se do Police nad Methují svezem. Tvrdí to hlavně Bogan. Olin se k němu přidává, mě je to fuk. Piji pivo a užívám si svěží vzduch. Kráčíme z kopečka a pak na Bukovické zastávce čekáme, jak trotli, na ten bus. Mám hlad, vytahuji vuřty a kremžskou, no jako to prase, jím to studené! Bogan to také jí studené. Autobus ne a ne a nejede. Propuká hádka, kdože to zkazil a blbě se kouk do řádu a další dyskuze. Takže táhnem dál pěšky a v žaludku nás studěj ty vuřty. Další zmatky propukají v Polici, Bogan gůgluje přes mobil, kdy a co nám kam jede. Trošku propadá depresi, protože si usmyslil, že když byl v Broumově ve dvanáct, měl by být doma v kraji asi tak ve čtyři a to už dávno bylo. Nějakej navátej Rom (vysokej a kudrnatej) nám nakonec radí kudy na nádr. Chytá přitom balanc, tak stejně nevíme kudy, šermuje tam rukama ještě dávno po našem odchodu. Bogan už teď ale fakt nadává, jdeme potmě po totálně ledovatým chodníku a kdo Polici zná, dobře ví, v jaký že prdeli tam mají nádraží. Že jdu první a zarputile tvrdím, že vím kde to nádraží je, snáší se všechen hněv a obvinění na mě. Co jsem říkal, ve třech je dyckaj, dyckaj hlína. Bohouš řve do tmy sprosté nadávky, kloužeme se po tom chodníku jak pitomci a do toho Bogan stále gůgluje, jestli jdeme fér či anfér. Olin má rád tenhle adrenalin, kdy nevíme kam jdem, co nám jede a jestli uprostřed civilizace vůbec přežijem. Najednou poprvé ten den ožívá a po ledu takřka letí. Mijí nás autobus, Bogan tvrdí, že to je ten, co jsme na něj měli počkat na náměstí v Polici a ne se tady ….. po ledu. Nastupujeme a zbývající dva kilometry jedeme busem a potupně jej platíme, Iredo na něj nefunguje. Nejet však tím busem, nestihli bychom vlašinu.

Cestou dom už se nic podstatného nedělo, jen průvodčí vyhodil jakéhosi Roma, který jen tak v mikině a bez jízdenky přistoupil do vlaku. A jak už to tak bývá, průvodčí po něm chtěl, jako po každém jiném, jízdenku i s manipulační přirážkou za prodej ve vlaku. Rom přepočítal kovky v dlani a potupně sklopil zraky, s manipulačním "dyškrymynačním" poplatkem ve své utlačované mysli ani trochu nepočítal. "Dyg, si na něho budu stěžóvat, jag se menůje" řekl za průvodčím i nám všem okolo, aby bylo zřejmé, že on není jen tak někdo, že je Rom!, načež vystoupil do mrazivé noci na nejbližší zastávce. No co, Romové chodili pěšky po celá staletí …

A ty dva volové, Olan a Bogan ??? Druhý den od obou přišla esemeska, že to bylo super, že to byl konečně pořádnej trip, a že to jen tak nezažiješ, takový ty smířlivý kecičky. Takže dobrý, až na tu chudáka housenku:(.

 


Komentáře

1 zaja | 1. února 2011 v 19:32 | Reagovat

výborná slohová práce, s vybroušeným stylem, rád si to přečtu znovu a podrobněji, rozhodně máš dar poutavě vyprávět! zaja

2 alenka15987788 | Web | 19. února 2011 v 23:24 | Reagovat

Hodně dobré

3 TLAMPAČ UNIVERZÁL - With little help from my friends | Web | 22. února 2011 v 7:31 | Reagovat

alenko15987788 - Já a všichni mí přátelé Vám děkujeme za slova chvály.

4 Pagan | 22. února 2011 v 18:39 | Reagovat

:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama