Listopad 2010

Samsung B 2100 Outdoor - viděno očima běžného uživatele

24. listopadu 2010 v 20:44 | Text: Tlampač, foto: Samsung.mobile / ukázky: Tlampač |  BIWAK
Od mého nákupu telefonu Samsung B 2100 uběhlo deset měsíců.
Sliboval jsem čtenářům Tlampače minirecenzi tohoto přístroje, nejsem profesionální publicista co se mobilů týká, vezměte tedy prosím zavděk tímto amatérským pokusem.

Telefon Samsung B2100 je outdoor produkt určený pro velmi aktivní spotřebitele a měl by obstát u všech uživatelů vyžadujících odolnost, prachotěsnost a voděvzdornost. Výrobce tvrdí, že to zvládne bez potíží, telefon produkuje přímo v Jižní Korei a otestoval jej dokonce podle norem americké armády. Já smělé tvrzení jihokorejského elektronického gigantu s klidným svědomím potvrzuji.

Těleso přístroje je poměrně masivní, vyztužené kovovým rámečkem, místy je telefon potažen plastem na omak připomínajícím gumu, po stranách a na zadní stěně je profilace zabraňující náhodnému vysmeknutí.
Telefon používám jako služební, ve ztížených hygienických podmínkách, absolutně mi vyhovuje možnost ponořovat jej pod vodu. Poprvé jsem mobil na voděvzdornost testoval při práci na zahradě letos na jaře. Vhodil jsem jej zkusmo do konve se studenou vodou, ta do přístroje nepronikla, jen se vlivem chladu, voda byla ze studny velmi chladná, orosilo sklíčko displeje. Kondenzace zmizela asi za deset minut. Telefonování v silném dešti tak není vůbec žádný problém. Pravidelně a po celou dobu používání přístroj omývám vodou s přídavkem mycího prostředku na nádobí, takže voňavý a vymydlený se mnou mobil může dokonce i do postele! Omyvatelnost telefonu je famózní vlastnost.
Nárazů a padů schytal Samsung nepočítaně, potvrzuji tedy další skvělou vlastnost tohoto outdoorového přístroje a to nárazuvzdornost. Na tělese mobilu je sice za dobu používání k nalezení pár drobných šrámů, nejde ale o nějaké masivní poškození. Dokonce ani sklíčko nad displejem není extrémně poškrábané, přesto bych uvítal jeho drobné zapuštění či použití nějakého odolného polykarbonátu. Zase se uklidním a přestanu fantazírovat, vždyť B 2100 se prodává za cenu pouhých dvou a půl tisíce korun!

Výbava a funkce neoslní manažera požadujíího mobilní kancelář, ale například novinář by Samsunga zřejmě uplatnil. Vestavěný hlasový záznamník funguje stejně jako běžné digitální záznamníky hlasu, záznam není příliš zkreslený a lze jej poslat do notebooku přes Bluetooth. Takový novinář by jistě uvítal i vestavěný rozhlasový přijímač, stanice telefon vyladí bez problémů a v dobré kvalitě. Zkoušel jsem jej jak v Českém Ráji uprostřed skal, tak na Českomoravské vrchovině, všude rádio hrálo bez problémů. Přiložená sluchátka mě vytáčejí špatnou ergonomií a v uších prostě moc nesedí nebo mám možná špatné boltce:), vestavěný reproduktor hraje srdnatě a dostatečně nahlas, poslouchat tak může vícero osob. B2100 má i slot pro MicroSD kartu a pokud si do telefonu nahrajete soubory Mp3 zastane i hudební přehrávač, opět nečekejte iPod, ale poslouchat se to dá.
Fotoaparát fotí poměrně slušně, samozřejmě to není žádná Leica, pokud si však vyfotíte odjezdy autobusů na zastávce nebo otevíračku nějaké restaurace, bohatě postačí (fotky zde uvedené jsou v originál. rozlišení). Videozáznam je velmi komprimovaný a nelze jej brát vážně, slouží pouze jako doplňek foťáku.
Klávesnice je fajn, píše se na ní dobře, tlačítka jsou nízkozdvihová a velmi přesná, mám velké ruce a poměrně dlouhé prsty, tady není co vytknout.
Vestavěná diodová svítilna je perfektní, používám ji denně, na vandrech mi tento mobil se svítilnou dokonce zcela nahradil do té doby používanou čelovku.

Akumulátor použitý v telefonu, vydrží i po deseti měsících častého nabíjení a vybíjení dva dny častého psaní sms a volání, poslech rozhlasu aj. Pokud se na displeji objeví symbol vybitého akumulátoru, přejde přístroj do úsporného režimu, sníží se jas displeje a velice se zkrátí prodleva zamykání klávesnice automatickým zámkem. I tak je přístroj schopen provozu ještě po několik dní, dokud se zcela nevybije.

Dojem a spokojenost s telefonem kazí jistá, zřejmě softwarová, chyba. Telefon se někdy i při plně nabitém akumulátoru odporoučí během hovoru a zcela se vypne. Záruční doba je dlouhá, zatím jsem Samsung B 2100 do servisu neposlal. Tato závada se projevila cca dvacetkrát a je poměrně nepříjemná, po zapnutí se mobil opět chová bezchybně. Bohužel všechny mnou dosud používané mobily měly nějaké mouchy a po opravě v servisu se u nich odstraněné závady brzy znovu projevily ...

Doporučuji Samsung B 2100 zejména všem sportovně založeným uživatelům jako jsou turisté, bikeři, vodáci a horolezci.
Protože je tento mobil docela levný a poměrně nerozbitný, je velmi vhodný i pro dětské uživatele.
Odolnost jistě ocení i záchranné složky - lékaři, hasiči, policisté a budou ji kvitovat i mnozí řemeslníci a lidé pracující a pohybující se v extrémních prostředích.



Tech. parametry:
rozměry a hmotnost: 113 × 49 × 17 mm, 103 g
displej: 1,8'', aktivní TFT, 128 × 160, 262 tisíc barev
sítě: GSM (850/900/1 800/1 900 MHz)
data: GPRS tř. 10, EDGE tř. 10
konekt.: USB, Bluetooth
paměť: 7 MB, paměťové karty microSDHC
baterie: Li-Ion 1 000 mAh
hudba: přehrávač hudby, rádio
fotoaparát: 1MPx (1 280 × 1 024), video



Mobilní hip hop o mladejch Češích

23. listopadu 2010 v 14:55 | Text: Tlampač |  VE STOPÁCH BEATNIKŮ

Mobilní hip hop o mladejch Češích

Ptáš se kámo jaký sou mladý Češi? Tak trošičku jiný, než jejich taťkové s pleší
jo jasně, chtěj mít pohodu nechtěj nic řešit, žádnej stres, all is goood a ne shit
místo v knajpě stále na Skypě, holky daj klukům maximálně tak na Facebooku
všichni furt studujou maj chytrý hlavy, pošlete další "Úkáčka" na mytí podlahy

Milujou Česko mají ho rádi, maj tu rodinu a kamarádi, jen nuda jim malinko vadí
tak utíkaj z Česka venku je víc možností, víc možností je k prachům předmostí
pak založit rodinku, baráček, pejska, hodnýho manžela - žádnýho hejska Aha!
Ale moc možností tě brácho semele, místo vysněný pohody do mainstream prdele

We are the Champions, To je ta krásná země, s mladejma Čechama vidím to temně
vydělat co nejvíc, kupovat levně! neřešit, zahulit, pak předat sémě. Fuck! Fuuuuck!
Donald Duck, kocour Mikeš, to máš tak, lepší než žvejka přečíst si Švejka - good luck
Na tyhle kulisy já prostě nemám, nesmíš se zlobit, todle já nedám, to nedám

Národní hrdost to je puk nebo hra s míčem, když to pak projedem sme hnedka f pýče
Mistři, Mistři, kdo neskáče není Čech, prohráli sme, to je pech. Co je vole, došel dech?
Jenže co se dá s tímhletím dělat, že namísto naděje je tady stádo telat, říkám to nerad
Namísto ladu vidím jen totální nelad, já vo tom diktuju - nechceš to poslouchat???

NEVADÍ - PŘELAĎ!

Fuj to jsem se lek!

19. listopadu 2010 v 14:25 | Foto: Tlampač
Jdu si takhle jednou po městě kolem pekařský dodávky a vtom se leknu jako svi.. !
"No není to magor, ten šoféééér?", zařval jsem.
Vřískot

Soumrak nad SoNe+ ???

18. listopadu 2010 v 12:50 | Text: Tlampač |  1435 mm
Oblíbená a hojně využívaná síťová jízdenka Českých drah SoNe od platnosti nového jízdního řádu ČD zdraží. Antologie ceny od doby jejího vzniku je od půvoních 130.- přes 160.- k dnešním 150.- Kč za variantu na osobní a spěšné vlaky. Pohyby ceny ukazují, že v minulosti po zdražení tohoto tarifu nastal odliv zákazníků a proto byla cena ustálena na dnešních 150.- Kč. Otázka zní, jestli se nová SoNe+, má se prodávat v cenách od 200 do 270 kč v závislosti na místě nákupu, bude vůbec ještě atraktivní.

Vzhledem k prostředí, které ČD k cestování nabízejí, začíná být cestování vlakem za stávajícího monopolu ČD opravdu nevýhodné. Špinavé, poničené a zastaralé regionální vlaky s nefungující a nevábně vyhlížející toaletou, bez tekoucí vody, mýdla a ručníků jsou bohužel stále realitou. Pranic tomu nepomůže těch několik ucamraných a poruchových Regionov, strojů to toliko pouze přestavěných ze starých motoráků typu 810 (z vlastní zkušenosti jezdím raději původní 810 než předělávkou Regionovou). Pokud by nárůst cen za osobní přepravu vlaky ČD byl vyvážen kvalitou cestování odpovídající soudobým trendům, bylo by vše v pořádku. Jakkoli je mi jasné, že ekonomické hledisko je důležité, z hlediska marketingu České dráhy opět prohrávají. Vlaky stojí, auta pojedou :(. Alternativa existuje v nákupu ojetého automobilu na LPG, cena za kilometr i praktičnost automobilu bohužel jasně vítězí nad železniční přepravou.

Mé racionálně ekologické a romantické srdéčko to bolí. Bohužel platit za nekomfort a špínu si nemohu dovolit. Vy ano?

Pochod Zombie v Hradci Králové - oslava smrti?

16. listopadu 2010 v 11:50 | Text: Tlampač |  KONTROVERZE
Koupil jsem nedávno na jedné burze knížku Rodina. Kniha je to známá především v USA a je chronologií skutků, osudů a posléze i zvěrstev, jichž se na konci šedesátých let dopouštěla skupina hippies (slippies) kolem mystika a psychopata Charlese Mansona.

Paradoxně se má četba knihy kryla s konáním jisté studentské akce v Hradci Králové. Mládež žijící v době "Matrixu" se svolala Tvítem (Twiterem) a Fejsem (Facebookem) a uspořádala "recesistickou akci" ve stylu Zombie.
Ano, mladí lidé se se smíchem bavili smrtí a věcmi kolem ní. Emoušové a Gothikové (příznivci nových lifestylových trendů pro dospívající) i stádní většina procházeli městem ozdobeni jako mrtvoly, stříkala umělá krev a ozývalo se až frenetické řvaní. Byla zablokována doprava a mnozí nezúčastnění lidé omezeni při průchodu průvodu ulicemi. Hlídky městské policie jsem neviděl, to kdyby se svolali nácíčkové, to by byly manévry, co? Místní týdeník o akci informoval s určitým předstihem a nabádal rodiče malých dětí k ukrytí drobotiny před šokem a děsem.
Říkal jsem si, co když si nějakej trouba mladej šoupne do nosu či žíly peří (pervitin), aby si to užil a trochu se odvázal a začne bodat svým skutečným nožem kolem sebe. Rázem by byla z průvodu vpravdě evropská a možná i světová událost

Chvilku předtím než jsem mrtvolné studentské procesí potkal, jsem v obchodním domě spatřil, že idiotský helloweenský Gothic styl ovlivňuje už i oděvy pro malé děti. No uznejte, chtěli byste své dítě nastrojit do oděvu podobnému tomu, jaký nosí lidé na svou poslední cestu? Chtěli byste, aby vaše dítě mělo vzezření nebožtíka? Co se to doprdele se současným světem děje, copak jsme se všichni už úplně zblánili?
Jasně, že tabuizování otázky smrti člověku škodí. Člověk by měl počítat se svou vlastní konečností, co ale naznačuje oslava smrti?? Hloupost, nevědomost, nezralost nebo špatnou rodičovskou výchovu? Smrt oslavují jenom pitomci. Zeptejte se třeba zpěvačky Anny K., jestli chce oslavovat smrt v podobném průvodu. Protože právě svádí boj s rakovinou, tak by ji to zřejmě ani nenapadlo.

Za sebe musím říct, že recese tohoto typu mi příliš nesedí. Není to tím, že bych snad nebyl tolerantní, jen jsem kdysi jako puberťák vyslechl na Hořickém náměstí zpověď vojáka cizinecké legie. Ten chlapík jako osmnáctiletý emigroval z komunistického Československa a nechal se naverbovat do Francouzské cizinecké legie. Jeho touha po dobrodružství skončila vyhaslýma očima a zničenou psychikou. Svého nejlepšího přítele a spolubojovníka nesl přes třicet kilometrů africkou pustinou s roztrženým břichem a vyhřezlými střevy, aby jej posledních pár kilometrů nevědomky nesl mrtvého. Byli spolu na průzkumu a přepadli je ozbrojenci, kamaráda zasáhli snad granátem nebo čím vlastně. Když kamaráda lékařům ve vojenském táboře předával, pořád silně věřil v jeho záchranu, když mu lékaři oznámili, že je již několik hodin mrtev, propukl prý v tichý pláč a několik dní nebyl vůbec schopen pohybu. Chtěl svého přítele zachránit, miloval jej, byl to v legii jeho nejbližší člověk. Ten voják veděl jak vypadají skuteční mrtví a jak hnusná je smrt, že to není legrace, když to opravdu přijde. Z legie toho muže propustili na krátkou zotavenou (v Čechách byl tajně, okamžitě by šel do vězení za zradu vlasti a republiky), za několik dní měl letět do Francie a poté do Afriky zpět ke své posádce. Na mě jeho vyprávění zapůsobilo skutečně silně.

Vrátím se k vrahu Mansonovi. Nejdříve byla pohoda, nějaké to LSD a MDA, do toho kila a kila marihuany, hodně volné lásky a sexu, ideály nového světového pořádku, byla léta flower-power. Potom přišly experimenty s rituály, čarováním a okultismem a ejhle, konec byl tristní. Sektářsky fungující parta vyhulenců a psychopatů z Kalifornie vraždila z potřeby šířit zlo a děs. Sám Ďábel přišel mezi ně a zbytek je už notoricky známý, několik bestiálně ubitých a života zbavených lidí, doživotní vězení pachatelů. Ze začátku to asi byla legrace a byla to jen hra, jenže síly dobra a zla skutečně existují a není jenom náš reálný svět.

Tolik k oslavovačům a služebníkům smrti.

A tradiční PS na závěr:
Server YouTube vás kdykoli odkáže na nesmírně explicitní materiál, smrt nahranou na mobily si zkuste prohlédnout, asi byste to emočně nezvládli. Jenže tak vypadá smrt. Nápad napsat tento kontroverzní článeček k tématu smrti jsem dostal, když jsem míjel heliport Královéhradecké nemocnice. Právě k přistavenému vrtulníku záchranné služby doběhli záchranáři a motor roztočil vrtuli. Obdivoval jsem je, měl v očích slzy a přál si, aby neletěli zbytečně ...

Vandr na starší kolena

8. listopadu 2010 v 21:55 | Text: Tlampač |  ON THE ROAD AGAIN
Cestou na Podtrosecká údolí
V rádyju hlásili déšť, pranic jsme na to nedbali, sbalili jsme si bágle a vyrazili směr Mužský. Roman se mi nemohl dovolat a zůstat doma se mu nechtělo, ještě že ty novodobý vysílačky máme ... tak jsme jej počkali na nádru v Turnově. A nemyslete si, povídá když dorazil, že budu někde šmajdat, spadla mi v práci na nohu traverza, bolí mě to jak sviňa.Totem - El ToroKoleje vedou vedle silnice a nad silnicí se tyčí hradba skal Mužského, vypadá to impozantně. Čekáním na Romana jsme se kapku opozdili, konečně vlak zastavuje v Březině nad Jizerou, je pořád poměrně hezky. Jsme kousíček od Svijanského pivovaru, takže jiné pivo tady necizopasí, hledáme čep a nalézáme jej hned v Olšině v hospůdce Pod Hrady. Jsme spokojeni, pivo je fajn, tlačenka je geniální. Nesedí nás tady pod stříškou zahrádky zrovna málo. Začínají padat první velké dešťové kapky, za chvíli voda teče po silnici proudem. Každý v hospodě, kromě nás ovšem, má svou hlavu kam složit. Pršet nepřestává, je zkrátka deštivý rok, povodně ještě neudeřily - až za měsíc ukážou potoky a říčky v Libereckém kraji svou sílu. Svijanského piva v našich útrobách tedy podezřele přibývá a já se maličkato obávám pochodu za hledáním bivaku. Vím, že hrad Valečov je sice nedaleko, přesto netuším, kolik je to přesně kilometrů. Odhaduju, že asi čtyři, no uvidíme.Pomníčky kamarádům - El ToroPrší sice míň, ale nepřestává, kluci si objednávají kořku, trochu se ochladilo, káva s vodkou zahřeje. Platíme a vyrážíme do noci, leje a leje. Romana nic a nikdy nerozhází, obdivuju ho, na sobě má džísku, pod ní tlustej svetr, batoh koupil teprve hodinku před odjezdem, naposled byl na vandru před dvaceti lety. Boty pracáky si chválí, vodu mu dovnitř nepustí. Olin má nepromokavou bundu, já vsadil na igelitový pončo z Tesca. Jedinej mám kloudný pohorky z Goráčem a s Vibramem. Jsem pitomej měšťáckej pantáta - tak je to. Cestou kecáme a je pohoda. Tak chlapi, vandr nám začíná docela dobře ne? Hlavně aby nebylo sucho v krku, že? S Olinem jsme spolu na vandru asi po deseti letech, užívám si to. Vytahuju sýr Tizian s kořením a zakusuji se doň, je po pivku to nej. Valečov odbočka, tma jak v ranci, prší, prší, jen se leje, jdeme kamsi do prdele, ty vole, to je dálka.Trampská osada El ToroPodium u Valečova je naštěstí prázdný, ze stran je chráněný stěnou, pokud foukne vítr, voda na vás stejně nemůže. Vytahuju mobil a pouštím na něm potichu rádio, lahváče z batohu jsou prima vychlazený. Olin chce spát uprostřed, dycky byl takovej, chtěl spát uprostřed i když jsme jeli jenom ve dvou … Roman má na hlavě šátek a leží na kusu kartonu, karimatku nevlastní, jeho péřák už taky něco pamatuje, to je u mě trampíř! Vykecáváme, postupně nás přemáhá únava, usínáme. Asi za hodinu přicházejí nějací lidi, holky i kluci, hledám rozespale dýku a jsem nasranej, pěkně řvou a pranic jim nevadí, že tu spíme. Jsou opilí a je jim tak sedmnáct, možná míň, ochrápaně je posílám kamsi. Řvou pak ještě víc, mít tak Ruger, snad bych jej pro výstrahu vytasil. Ráno nám docvakne, že to byli puberťáci z tábora u hradu, možná praktikanti. Oni jsou opilí, my už střízlivíme, zkouším spát, spacák hřeje jak pitomej, je mi děsný vedro, nemám nic k jídlu, lahvoně už jsou prázdný.
Kudykam
Ráno nás buděj myslivci, podium musíme vyklidit, bude tam dětský den. Valečovský kastelán nám v kiosku dělá kávičku, příbytek má plnej zvířátek, papoušci, kočky, psi, atakdále. Jdeme nahoru směrem na Mužský, na Drábský Světničky protentokrát kašlem, protože stále hustě prší. Stoupáme úzkou asfaltkou. Olin z nás jedinej byl až nahoře na Mužským, my jdeme dál a on nás pak přesvědčuje o naší velký chybě, prej výhled jako prase, což je těžko říct, protože je zataženo. Restaurace na Krásné Vyhlídce nás nebere, pivo drahý, jídlo drahý, prdíme tam na to, koukáme z vyhlídky do kraje pod náma, studujeme mapu. Vstupujeme do lesa, po chvíli terén přechází v pískovcové skalní bloky. Ani ten podělanej Vibram na tý mokrý skále nedrží. Zábradlíčka i železný žebříky kloužou, mám po opici vždycky prima závrať, výhledy dolů nechávám tedy na Romanovi a Olinovi. Hospůdka Pod Kaštany u Příhrazských skal nám dopřává doschnout, pijeme pivko, nechce se nám ven.
Křenovský šenk - letní hospůdka
Celkem dlouhým trailem doputujeme až ke hradu Kosti, konečně přestalo cedit. Chlapci vážně debatují o kvalitě různých značek cigaret. Jistý je, že Roman ty cigarety kupuje a Olin je kouří :). Hele vole Humprecht, co kdybychom spali v Liboškách na nádru??? Tak jo. V hospodě mají sice drahý utopence, ale pijeme dobrý Svijanský kvasničák. Bobe, ten by ti šmakoval. Olin pokořuje bednu a poplatí Romanovi cigára. Pak Olin a Roman čumějí na sci - fi pitominu v TV, zatímco mě se klíží víka z těch kvasničáků. Hospoda se plní, místní řízci pijou kořku jako vodu. Olin chytnul rapla, chce se prát. Vzal si do hlavy, že se někomu z místních zdá jako vhodnej terč, protože je hubený. Jdeme spát na to nádražíčko a jen Olin se chce vrátit a vyřídit to.
K Nebákovu
Budí nás ranní motorák, to musí bejt pohled na tři zakuklence spící na nástupišti. Tak dnes půjdem na Trosky, ať máme ten Ráj komplet. Cestou po červený přicházíme na El Toro, což je nádherná trampská osada, totem a pomníčky mrtvejch kamarádů, chata už něco pamatuje. Vše si prohlížíme v posvátný úctě a respektujeme přání osadníků napsaný u závory: na nic nesahat a oheň v kruhu u totemu je přísně zapovězen. Jo, stará trampská škola. Podtrosecká údolí, to je malebnej kout, jdeme směrem na ty Trosky, kolem starobylého mlýna a mostu. Došlo mi, že dva dny piju jenom pivo, beru si u pramene vodu, je sladká a chutná. Cestou se na verandě jedný chaty občerstvujeme, na Trangii uvařím polívku, kecáme. Olinovi náhle volá na mobil nějakej policajt a zve ho k výslechu, prej na udání. Je neděle po poledni, vykašli se na něj Oline … Olin je bez nálady, exmanželka se chová jako potvora a pořád mu ubližuje. Proč ta tvoje bejvalá je Oline tak pitomá? Jdeme dál, na Nebákov. V někdejší požární zbrojnici? objevujeme hospůdku - Křenovský šenk. Sedí tu trampíci, bikeři i chataři. Guláš je teda super, slunéčko hřeje, to je ráj, ten Ráj.TroskyNa Troskách je lidí jak much, ach jo, zase civilizejšn. Konec vandru je tady, celkem utahaní, máme v nohách za ty tři dny kolem čtyřiceti kiláků. Vlak jede dole v údolí, stanice Ktová, domů se Regionova šine dvě hodiny. Takže díky chlapi a pojedem letos ještě? Bohužel k tomu už nedošlo, nebyl čas.
Vandr na naše vlastní starší kolena se povedl, rád na něj vzpomínám.
Pramen - El Toro

U Čechů se chovají jako Češi

8. listopadu 2010 v 20:37 | Text: Tlampač |  PIVO, BIER, BEER, CERVEZA - In Vino Veritas, In Pivo Taky
V restauraci U Čechů v Hradci Králové - Malšovicích, nám točili Svijanské celý večer pěkně pod míru.
Kamarád z práce říkal, že se mu to taky stalo.
Kdyby to bylo pivo rychle natočený budiž, ale prst pod rysku u každého pivka je vážně moc! 
My jsme nedali výčepnímu žádnou dyškreci a jsou i jíný hospůdky, no ne?? 

Obrázky z výletu

7. listopadu 2010 v 13:40 | Foto: Mirek T. |  ON THE ROAD AGAIN
Souputník Mirek nafotil nějaké fotografie na výletě do Jestřebích hor, podělíme se o ty nej ... 
Cesta na Paseku
INRI
Markoušovice
Jestřebí hory
Svatoňovické nádraží
Luční enkláva Paseky - v popředí Jestřebí bouda
Objekt ŘOP
Hrázděná chalupa na Pasece
Železniční oblouk mezi Malými a Velkými Svatoňovicemi
Les nedaleko Žaltmanu
Jestřebí hory
Pohled ze Žaltmanu
Turista na Žaltmanu

WONI NÁS DYŠKRYMYNUJOU DYG WOLE

3. listopadu 2010 v 7:31 | Zaslal nám fanoušek webu Tlampač Univerzál |  KONTROVERZE


Realita z českého rozhlasového vysílání:

O problémech Romů se starostou Chocně:  

Redaktor: "Choceňští Romové si stěžují, že mají doma zimu  a že město
MUSÍ ze ZÁKONA svým občanům zajistit teplo. Proč jim  netopíte?"


Starosta: "Pane redaktore, když pominu to, že za teplo neplatí, tak Vám
musím sdělit, že jim netopíme proto, že se jim ve spánku  v letních měsících
ztratily radiátory!"
My máme hlad - legrácka z internetu z doby nedávných sociál. bouří na Slovensku

Zaslal nám fanoušek webu Tlampač Univerzál

Za Josefem II. a na Jestřebí boudu

1. listopadu 2010 v 10:31 | Text a foto: Tlampač |  ON THE ROAD AGAIN
Předpověď počasí slibuje pěknou sobotu. Vyměnili jsme si s Mirkem pár sms a rozhodli se pro návštěvu Jestřebích hor. Vždy vyrážím nahoru na hlavní hřeben ze zastávky Velké Svatoňovice, projdu půvabnou horskou vsí Markoušovice, až nahoru k Jestřebí boudě je to tak hodina a půl cesty. Náš rychlík však staví pouze na nádraží v Malých Svatoňovicích, nezbývá tedy, než jít o pár kilometrů delší okruh.
Malé Svatoňovice jsou rodištěm světového spisovatele Karla Čapka, jsou známé též dobýváním černého uhlí, historickým poutním místem a pomyslnou branou Jestřebích hor. Kráčíme na náměstí před muzeum bratří Čapků k turistickému rozcestníku, tam se rozhodneme kudy dnes půjdeme. Po krátké poradě o trase našeho výletu jdeme po vrstevnici, po žluté turistické značce kolem nedokončeného protiatomového krytu Ministerstva paliv, míjíme svérázná podkrkonošská stavení, vedeme vážnou debatu o exorcismu. Výhled dolů do kraje omezují větrem hnaná oblaka.
Mirek Markoušovice nezná, chci mu malebnou vísku představit. V roce 1881 místní obyvatelé nechali postavit pomník s litinovou sochou císaře Josefa II. Socha byla postavena na paměť sta let od zrušení nevolnictví a zároveň jako dík za pomoc panovníka. Osvícený vladař zdejší ves osobně navštívil a v době neúrody poslal do obce potravinovou pomoc. Jeden z chalupářů historický artefakt zachránil a postavil na zahradě u své chalupy, letos dostala socha nový lak a je velmi atraktivní. V chalupě také vybudoval svéránzné pohostinství pro turisty, pokud je přítomen, je s ním příjemná řeč. Markoušovice proslavil rovněž zdejší kostel s dobrými varhany, pořádají se tu pravidelné varhanní koncerty.
Z komínů chalup na stráních voní kouř, všude kolem je podzimní ticho, občas přervané řevem motorových pil - probíhají poslední přípravy na tuhou zimu. Na samotném horním konci Markoušovic se napojujeme na červené turistické značení, za našimi zády se černá Černá hora, kousek od ní starobylá sopka Schneekope, škoda jen že není dobrá viditelnost :(.
Studánka ve stráni pod osadou Paseka, kdysi krásně opravená skauty, je již zase v obležení pýru a na dně ji kalí bahno. Hodně jsem se těšil na doušek dobré horské vody, smutný jsem od studánky odcházel. Ještě pár kroků vzhůru a před námi se objevuje rozsáhlá luční enkláva s bezvadně udržovanými sudetskými chalupami.
Jestřebí bouda zve na koncert bigbítových kapel, velmi mě mrzí, že jsem se o jeho konání nedozvěděl dřív. Na letošní čtvrtý ročník pozvali skvělého Vlastu Třešňáka i s kapelou. V lokále je příjemně útulno a teplo. Žízeň nám zahání vychlazený Krakonoš dvanáctka - pivo jako křen. Objednáváme si k němu vepřový gulášek, který je naprosto vynikající! Umiňujeme si, že příští rok na hudební rozloučení s létem určitě dorazíme.
Slunce pomalu padá k obzoru, stíny se prodlužují. Pěchotní ŘOPíky na hřebeni připomněly neslavnou minulost našeho národa. Napadá mě, jestli tu vojákům nebyla za mobilizace v osmatřicátém zima, betonové kryty moc útulně nevypadají.
Na ochoz rozhledny Žaltman jsem stoupal rozechvěle, čas od času dostávám závrať. Vítr už kopce i údolí přikryl mlhou a mračny, větrná korouhev na rozhledně se zběsile otáčí. Rád bych šel po hřebeni klidně až do Rtyně, blíží se však soumrak. Mirek mi připomíná, že vlak nám jede v pět. Cestou dolů potkáváme turisty spěchající na koncert na Jestřebí boudu.
Poslední sluneční paprsky nás doprovodily až na Svatoňovické nádraží.