Road Stories 2/5, Iva Pekárková - Péra a perutě (1989)

20. září 2010 v 11:07 | Text: Tlampač |  PIKSLA KULTURNÍHO MIXU - ANTIKVARIÁT
Pokaždé když čtu tuto českou On the Road, mám chuť projet stopem celou Severní trasu spolu s hlavní hrdinkou. Často se mi vybaví serpentiny nad Moravskou Třebovou, které mnohokrát prověřily brzdovou soustavu nejedné Liazky, nejednoho Volva. Stará silnice po vrcholu Hřebeč vede dodnes, ač doprava byla svedena do tubusu tunelu v útrobách kopce.
Nejen Severní trasou se v knížce svezete, je tu i velmi necudná trasa Jižní, po které kamiony a náklaďáky (říkalo se jim tehdy TIRáci) jezdily plné zboží ze Západu na Východ a naopak.
Vezly lákavé, voňavé a barevné výrobky zpoza železné opony. Zpátky pak třeba nábytek pro Ikeu. Němečtí, maďarští, švédští nebo turečtí šoféři kamiónů unavení a nevyspalí z dlouhých cest Evropou, daleko od svých manželek a partnerek rádi svezli hezkou českou holku. Mnohá přistoupila do kabiny proto, aby svůj klín vyměnila za spray Fa nebo šampon z jablkovou vůní, případně vylepšila svou výplatu z fabriky o několik stokorun.
Hlavní hrdinka knihy Viola stopuje tiráky záměrně, svou flirtující přítomností a příjemnou konverzací pomáhá zahnat únavu a ospalost řidičů výměnou za svezení "zadara". Často stopem utíká od bolševického marasmu a dobových konvencí, jindy zase jede nafotit přírodu vysokých slovenských hor. Honoráře za fotografie pro časopisy jí pomáhají přežít a zpříjemnit fádní život vysokoškolské studentky v komunismu, v budoucnu bez naděje na lepší profesní a společenské uplatnění. Jindy, stejně jako prostitutky - fabričky, nasedá do tiráku rozhodnuta vydělat vlastním tělem peníze, za které chce koupit invalidní vozík pro svého nejlepšího, bohužel však nevyléčitelně nemocného kamaráda. Všechny tyto Violiny cesty jsou touhou po osvobození a únikem od reality.
Péra a perutě to jsou: erotika, láska, touha, velkorysost, nenávist, špína, rasismus, nenávist...

Péra a perutě autorka vytvořila Iva Pekárková až po své emigraci do USA. Z rodné země odešla v roce 1983 a kniha poprvé vyšla v exilu v roce 1989 v nakladatelství 68 Publishers manželů Škvoreckých. Ze stránek na vás dýchne šedivé a špinavé komunistické Československo, atmosféra těch let je popsána dokonale. Autorka s odstupem člověka žijícího ve svobodné Americe si nebere servítky a vypraví o zemi plné fízlů, kádrováků, svazáků a rezignovaných lidí, o opíjení v hospodách plných bojovníků za pravdu a za lepší příští, o intelektu ponižovaném lůzou, o trapnosti a nesmyslnosti toho všeho kolem. Tak dobře jako Pekárková, dokáže život v normalizaci popsat snad už jenom Ivan Klíma.
PS Nedávno jsem s překvapením zjistil, že náš externí firemní psycholog jako velmi mladý jezdil s kamionem a dělal TIRáka. Živě mi popsal hřebečské serpentýny i motorest v Moravské Třebové. K bontonu českého řidiče dálkové přepravy prý tehdy patřila objednávka tzv. trojkombinace aneb guláše, kafe a kofoly. Docela jsem mu jeho zážitky záviděl. Dost možná, že někdy viděl stopovat i Violu.

Road Stories 5/5

a bonus:
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama