Září 2010

Road Stories 2/5, Iva Pekárková - Péra a perutě (1989)

20. září 2010 v 11:07 | Text: Tlampač |  PIKSLA KULTURNÍHO MIXU - ANTIKVARIÁT
Pokaždé když čtu tuto českou On the Road, mám chuť projet stopem celou Severní trasu spolu s hlavní hrdinkou. Často se mi vybaví serpentiny nad Moravskou Třebovou, které mnohokrát prověřily brzdovou soustavu nejedné Liazky, nejednoho Volva. Stará silnice po vrcholu Hřebeč vede dodnes, ač doprava byla svedena do tubusu tunelu v útrobách kopce.
Nejen Severní trasou se v knížce svezete, je tu i velmi necudná trasa Jižní, po které kamiony a náklaďáky (říkalo se jim tehdy TIRáci) jezdily plné zboží ze Západu na Východ a naopak.
Vezly lákavé, voňavé a barevné výrobky zpoza železné opony. Zpátky pak třeba nábytek pro Ikeu. Němečtí, maďarští, švédští nebo turečtí šoféři kamiónů unavení a nevyspalí z dlouhých cest Evropou, daleko od svých manželek a partnerek rádi svezli hezkou českou holku. Mnohá přistoupila do kabiny proto, aby svůj klín vyměnila za spray Fa nebo šampon z jablkovou vůní, případně vylepšila svou výplatu z fabriky o několik stokorun.
Hlavní hrdinka knihy Viola stopuje tiráky záměrně, svou flirtující přítomností a příjemnou konverzací pomáhá zahnat únavu a ospalost řidičů výměnou za svezení "zadara". Často stopem utíká od bolševického marasmu a dobových konvencí, jindy zase jede nafotit přírodu vysokých slovenských hor. Honoráře za fotografie pro časopisy jí pomáhají přežít a zpříjemnit fádní život vysokoškolské studentky v komunismu, v budoucnu bez naděje na lepší profesní a společenské uplatnění. Jindy, stejně jako prostitutky - fabričky, nasedá do tiráku rozhodnuta vydělat vlastním tělem peníze, za které chce koupit invalidní vozík pro svého nejlepšího, bohužel však nevyléčitelně nemocného kamaráda. Všechny tyto Violiny cesty jsou touhou po osvobození a únikem od reality.
Péra a perutě to jsou: erotika, láska, touha, velkorysost, nenávist, špína, rasismus, nenávist...

Péra a perutě autorka vytvořila Iva Pekárková až po své emigraci do USA. Z rodné země odešla v roce 1983 a kniha poprvé vyšla v exilu v roce 1989 v nakladatelství 68 Publishers manželů Škvoreckých. Ze stránek na vás dýchne šedivé a špinavé komunistické Československo, atmosféra těch let je popsána dokonale. Autorka s odstupem člověka žijícího ve svobodné Americe si nebere servítky a vypraví o zemi plné fízlů, kádrováků, svazáků a rezignovaných lidí, o opíjení v hospodách plných bojovníků za pravdu a za lepší příští, o intelektu ponižovaném lůzou, o trapnosti a nesmyslnosti toho všeho kolem. Tak dobře jako Pekárková, dokáže život v normalizaci popsat snad už jenom Ivan Klíma.
PS Nedávno jsem s překvapením zjistil, že náš externí firemní psycholog jako velmi mladý jezdil s kamionem a dělal TIRáka. Živě mi popsal hřebečské serpentýny i motorest v Moravské Třebové. K bontonu českého řidiče dálkové přepravy prý tehdy patřila objednávka tzv. trojkombinace aneb guláše, kafe a kofoly. Docela jsem mu jeho zážitky záviděl. Dost možná, že někdy viděl stopovat i Violu.

Road Stories 5/5

a bonus:

Moje nejvíc kůl Najky

17. září 2010 v 0:55 | Text: Tlampač, foto: focus from Austria |  SNEAKERS
Jó, je to tak.
Tyhle boty byly moje nejvíc cool, co jsem kdy od Nike měl.
Jejich fotku jsem prvně viděl v časáku Sports Illustrated, co mi přivezlo mý děvče Danka z USA.
No a pak taky byly k vidění v reklamách na MTV.
Láska na první pohled.
Tak jsem vzal 3290.- Kč, což byly v roce 1995 docela velký peníze (výplatu jsem měl v tý době kolem pěti tisíc!) a zajel si pro ně do pražskýho PragueStore na Můstku.
Byl jsem jedinej, kdo je v našem městě nosil .
Pak si je teda asi za půl roka pořídil ještě jeden vokurek, ale beztak to wokoukal wodemě ...

Nové New Balance

16. září 2010 v 23:39 | Text: Tlampač |  BIWAK
Zakoupil jsem ve výprodejové akci velmi zdařilé běžecké boty mé oblíbené značky.
Z původní ceny 2999.- Kč byly zlevněny na velmi slušných 1399.-
Vlastnosti podrážky zatím hodnotím pozitivně, testoval jsem je po dešti v Modlivém dole na Potštejně a na kamenech a větvích se chovaly dobře, ani Gore-tex membrána XCR vlhkost do nitra obuvi nevpustila. Slibuji, že podrobnější recenze se tu zanedlouho objeví.


New Balance 1110

Muslimové vs. Hradec Králové

15. září 2010 v 11:01 | Text: Tlampač |  KONTROVERZE
Petice vzešla patrně ze zdejších křesťanských sdružení, od jejichž členů se mi do e-mailové schránky dostala zpráva o této petici. Z legrace jsem na výzvu k podpisu odepsal: Muslims Raus - Sieg Heil ! Ano, tak mi to přišlo nejvtipnější. V podstatě jsem jen spontánně reagoval na rychlokvašné řešení strachu z muslimů nějakou peticí. Ta petice bohužel ničeho nedosáhne a ani nerespektuje kontexty.
Proti obsahu Mirkova článku ani popel, stotožňuji se vším co napsal.
Nechápu však příliš hradeckou petiční hysterii.
Od dob osvíceného panovníka máme zakotven v zákonech země České toleranční patent a na něj navazuje ústava České republiky. Pokud vím, požadovat po někom v naší zemi, aby v něco nevěřil a někde se nescházel, je scestné a možná až ilegální. Hlavně to však splňuje rysy křesťanského fundamentalismu, jež stavím na roveň tomu muslimskému.   
Brána pro případný vstup islámu do života Evropy se musí vystavět (geo)politicky a musí tu panovat shoda a společný postup napříč všemi evropskými zeměmi, které se muslimského fundamentu obávají. Pokud islám v Evropě nechceme, musíme přepsat všechno (ústavy jednotlivých států i listinu základních práv a svobod) a říct jasně: JSI MUSLIM, POTOM TEDY ZÁKAZ VSTUPU ! 
Jistě s námi nebudou ve shodě všechny evropské země , protože například v zemích bývalé Jugoslávie žije velmi početná muslimská menšina a nikdo z tamních politiků si nemůže dovolit novou válku či genocidu na Balkáně.
Povšimněme si však Turecka. Zakladatel moderního tureckého státu nastavil velmi přísná sekulární pravidla pro jeho fungování a o Turecko se mimo jiné opírá i naše národní bezpečnost. Jsme s touto zemí v paktu Nato a díky Turkům se nepřímo podařilo vyhrát nad evropským komunismem (Rakety a zbraně USA nedaleko hranic Sovětského svazu pozn. aut.).
Nikdo z nás tedy nemůže říct, Turky tady nechceme, protože zdaleka ne všichni jsou praktikující - jsou li vůbec muslimové. 
I my tak musíme v legislativě naší země nastavit přísně sekulární pravidla ještě před příchodem imigrantů jakéhokoli vyznání a tato pravidla striktně vyžadovat od každého, kdo byť jenom pobývá v územních hranicích ČR.
Víru Vietnamců ani ikonovíru pravoslavných Rusů neřešíme, blouznění Jehovistů nás nechává v klidu, ani víra Afričanů ve vedlejším paneláku v nějaké voodoo nás nesmí děsit :).
My sami, každý jeden z nás musíme věřit v to hlavní - v pohodu, poklid a zákonné soužití všech občanů naší republiky. Případné jednotlivé excesy proti pravidlům a zákonům tvrdě popsat a okamžitě řešit. Pak se nám nestane to, co Francouzům nebo občanům Beneluxu, nebudeme řešit masové demonstrace a nátlak extrémního muslimstva.
Pravidla ve svých zemích určujeme my, občané. Nic nám nebrání říct vendeta ne, nasilí proti ženám s muslimským fundamentálním podtextem ne, krvavé rituály ne, atd.
Legislativu před očekávaným přílivem "nových občanů" můžeme pozměnit tak, aby byla přísně sekulární a každému bylo hned jasné, jak se bude a má v Česku chovat.
Pokud my jedeme do muslimských zemí, měli bychom se chovat tak, jak je tam zvykem. To samé musíme požadovat od muslimů v ČR. Žádné projevy muslimského fundamentalismu netrpěme. Bohužel blondýnky na postelové radovánky, pivo ani kořalku jim u nás zakázat nemůžeme :).
Případné excesy proti zákonům a obecným pravidlům je pak třeba trestat hned a přísně a hlavně je třeba přestat tvářit se tak kamarádsky a humanisticky, jako to doteď prezentuje celá EU.
Definujme jasně sobě i našemu okolí, kdo jsme a co se tady smí. Pak nebude moci vzniknout žádný větší problém, než na jaký bude stačit naše policie a potažmo justice. 
Budou li tu stát další minarety, než jen ten v Lednickém parku, nás pak nemůže vůbec děsit  ...

PS Pro petiční signatáře mám jeden filmový tip: Lámanou angličtinou

Další informace může poskytnout například web: EURABIA.cz

Grungemania a co bylo potom ...

12. září 2010 v 21:47 | Text: Tlampač, music: YouTube and grunge´s groups, picture is from oseduardos.blogspot.com |  PIKSLA KULTURNÍHO MIXU
ČLÁNKY NA WEBU TLAMPAČ UNIVERZÁLu JSOU INTERAKTIVNÍ A JE TŘEBA JE TAK ČÍST, KLIKEJTE NA ORANŽOVÉ ODKAZY.

Řekl mi Vojta metalák v roce devět jedna: todle si puč, podávaje mi kazetu. A fakt že jo. Ta kapela nebyla z Anglie jako všecky kloudný kapely, ale ze Seattlu nedaleko kanadskejch hranic. Ten zvuk, to bylo wono, na to se nedalo nic říct. Její dech beroucí píseň Smells Like Teen Spirit rozmlátila do té doby poklidné světové hitparády. Pak začali kucí celýho světa nosit kostkatý flanelky a rifle a k tomu farmářky nebo vojenský boty. Na palici kulicha a teple oblečený chodili zásadně i v parným létě. No a holky nosily tílka a potrhaný punčocháče a teplý fusekle a k tomu taky ty farmářky a bylo to fajn. Ta atmosféra trochu připomínala bájný šedesátý léta a marketingový specialisti rychle pochopili, kde se válej milióny dolarů :).

Strašně jsem se chtěl v tý době s každým kamarádit, jenže jsem nebyl uživatelem konopí a tak to s každým nešlo. Mý kámoši sjížděli kde co a já měl zatím hlavu plnou Božích přikázání a pocházel jsem z rozpadnutý rodiny a trpěl v mládí domácím násilím. To je pro grunge ta největší kvalifikace. Pracoval jsem tehdá jako prodavač ve večerce, sice ne v Seattlu, jen v jednom bolševickým městečku, ale prodávat ve večerce nebo bejt nezaměstnanej, to je dobrá image pro rozervance z let devadesátejch. Po práci na pivo, k tomu ta muzika, ráno jsem spal do dvanácti. Další slavná píseň tý skvělý skupiny se jmenuje Come As You Are. Zpěvák té kapely už to pak nějak neunesl a ustřelil si hlavu :(.

Čas bežel jako splašenej a z puberty se rodila adolescence. Snaha byla, kloubil jsem svou víru s realitou okolního světa a jiná grunge skupina hrála krásný Epický skladby a v názvu měla slovo nevěřit. Copak o to, věřil jsem jak svině, jenže nad tím svým trápením stále nevítězil a tak to nebylo A Small Victory :(. Byl to spíš velkej džem, snad i perlovej, ta muzika a všechna ta naděje ve mně vložená, zbytečně?
Jednoho dne kámoš Radar řekl: miluju Hácéčko. Hovno jsem věděl co to je, ale to už to můj "volkiš" Sony točil na cívkách. Takže HC není zkratka pro hokejovej klub, ale pro takovouto hudbu Take the Power Back. Bohužel, při poslechu týdle HC hudby jsem měl chuť sehnat někde Ruger 9 mm a vyřešit to se všema debilákama kolem navždy. Občas si to poslechnu i teď, ale VOPATRNĚ a rozhodně VŽDY STŘÍZLIVEJ ! Seklo mi to v basketovejch botách od Nike a v mikinách tý samý značky, prostě dokonalej Loser za hromadu tisíc. Kapuca na palici nasazená byla povinná.

Taky skupina jednoho hitu spolu s uchyláckým klipem vyjadřovala mý niterný pocity. Ta mizerná černá díra Black Hole Sun k mému nihilismu pěkně pasovala.
Papričky, jó to je nádherná hudba pro zjizvenou duši. Lenko soráč za ty excesy, Dano promiň za tu Lenku. Ještě jednu sem dám. Holkám v rokáči se líbilo, jak divoce grančově trsám, tehdá jsem porád ponocoval, k tomu trochu kalil, díky mami, že jsem nemusel spát pod mostem.
Hudba devět palců dlouhých hřebíků mě bavila taky, pokud byl splín, bylo to ideální do sluchátek. I tady u tý muziky se mě zmocňovala temnota, HC elektrobordel tomu říkám, podobnej sound pak jeli třeba Prodigy.

Není na světu kulatém jen fight a tak pohodovka od "Doktorů" mě dostávala tzv. do pohody. Do pohody, na pohodu, seš v pohodě? a různé variace téhle přiblblé fráze šly pěkně do kupy s těmito popěvky. Zelenej Den se mi nelíbil. Pak přišly jiný trendy a jiný skupiny. Všechno to sláblo.

GOOOOD BYE GRUNGE.

OTEVŘENÝ DOPIS HELENĚ VONDRÁČKOVÉ

11. září 2010 v 13:59 PIKSLA KULTURNÍHO MIXU
S velkým překvapením sledujeme Vaše soudní spory s paní Martou Kubišovou. Hodnotu peněz jste v nich povýšila nad přátelství i obyčejnou lidskou slušnost vůči člověku, který vám byl kdysi blízký, nikdy neublížil a přesto, že ho potkal nepříznivější osud než Vás, nepřestal se k Vám hlásit.
Jako by Vám, již pětačtyřicet let respektované umělkyni, byla cizí velkorysost a přirozená noblesa osobností, které něco umí a něčeho v životě dosáhly. Nechce se nám věřit, že Helena Vondráčková potřebuje usilovat o dosažení trestu pro Martu Kubišovou.
Žádné soudní rozhodnutí Vám nezajistí přízeň lidí, které tímto svým postojem lidsky ztrácíte. Zvažte podávání žalob a přejděte znovu svou řeku Jordán.


Zlata Adamovská - herečka
Pavel Batěk - herec
Vladimír Beneš - neurochirurg
Martin Bezouška - spisovatel a scénárista
Lucie Bílá - zpěvačka
Zuzana Bydžovská - herečka
Vilma Cibulková - herečka
Věra Čáslavská - olympijská vítězka
Nina Divíšková - herečka
Michal Dočekal - šéf činohry Národního divadla
Miroslav Etzler - herec
Fero Fenič - režisér a producent
Jan Fischer - bývalý premiér a viceprezident Evropské banky
Táňa Fischerová- herečka
Jefim Fištejn - publicista
Václav Havel - bývalý prezident, dramatik
Dagmar Havlová - herečka
Milan Hein - ředitel Divadla Ungelt
Iva Hüttnerová - herečka a výtvarnice
Vlasta Chramostová - herečka
Petr Janda - hudebník
Petra Janů - zpěvačka
Iva Janžurová - herečka

Kdo další dopis podepsal:
Jan Kačer - režisér a herec, Lucie Konášová - scenáristka, František Kop - hudebník, Aneta Langerová - zpěvačka, Martin Lehký - hudebník, Petr Malásek - hudebník, Ivo Mathé - rektor AMU, Stanislav Milota - kameraman, Vladimír Mišík - zpěvák, Kamila Moučková - moderátorka, Ladislav Mrkvička - herec, Jan Neckář - hudebník, Václav Neckář - zpěvák, Irena Pavlásková - režisérka, Michal Pavlíček - hudebník, Eva Pilarová - zpěvačka, Viktor Polesný - režisér, Luboš Pospíšil - zpěvák, Simona Postlerová - herečka, Chantal Poullain - zpěvačka, Yvonne Přenosilová - zpěvačka a moderátorka, Jan Schneider - básník a textař, Marta Skarlandtová - překladatelka a textařka, Olga Sommerová - režisérka, Dana Syslová - herečka, Ladislav Špaček - odborník na etiketu, Věra Špinarová - zpěvačka, Jana Štěpánková - herečka, Karel Štolba - hudebník, Naďa Urbánková - zpěvačka, Alena Vránová - herečka, Pavel Vrba - básník a textař Pavel Zbořil - hudebník, Zdeněk Zdeněk - hudebník, Stanislav Zindulka - herec

TLAMPAČ UNIVERZÁL SE K DOPISU PŘIPOJUJE, UŽ CHTĚL DÁVNO POSLAT HELENĚ V. NĚJAKÝ E -MAIL,
NEUDĚLAL TO A TEĎ ALESPOŇ VZKAZUJE:

HELENO V. NECH UŽ MARTU NA POKOJI. KUP SI JEŠTĚ JEDEN HAUSBÓT A JEĎ ZASE NĚKAM DO SOPOT, MY TĚ TADY NECHCEME A NECHCEME ANI TY DEBILNÍ PÍSNIČKY, CO NÁM POUŠTĚJ V RÁDIU A ...

AHOJDA TLAMPI UNI

Love will tear us apart !

11. září 2010 v 11:29 | Písně pocházejí od skupin Pixies, Joy Divison, The Cure, The Mission, Depeche Mode, The Wombats, Pet Shop Boys, Duran Duran a jsou přejaty z webu YouTube |  PIKSLA KULTURNÍHO MIXU
Zdravím všechny staré Nové romantiky, taky ňáký pankáče a další hudbymilovňáky a ostatním připomínám, že 80´nebyly a nejsou jen Holky z naší školky :)

Where is my Mind? a ještě jedna od týhle kapely: Here Comes Your Man

a jako bonus nová kapela s dobrým zvukem:

TREK vs. CUBE aneb Kostka Hoch Sázava tour

8. září 2010 v 14:03 | Tlampač z Karáčí k Vám s příběhem kráčí, dny jsou už totiž kratší |  ON THE ROAD AGAIN
Poněvadž a jelikož loni nám naši pravidelnou cyklopivotour zkazila zářijová zimička a deště, bylo Palcem rozhodnuto, že příště se pojede v Červenu. Loni jsme díky špatnému počasu za čtyři dny ujeli ÚÚÚŽASNÝCH šedesát kilometrů !!! Tak se pilo pivo, koukali jsme z wokna, hoši si četli pitomé obrázkové magazíny Tejden a jiné. Já magazínu nemaje, operativně jsem využil cvičebního nářadí uskladněného v sokolovně, kde jsme bydleli. K dispozici byla Swedish bedna i kruhy. Vymykal jsem výmyky a kupodivu si nic nevymyknul :). Zato letos Palečku trefa, zima zas jak sviňa červenečerven, větší snad než loni. Bobík letos opět nejel, šetřil na dovču s Fifinkou a Zaya si nechal poštelovat v našem špitále menisky. Jeli jsme jako duo.

Letos jsem však měl Kostku. Ano Kostku z chrommolybdénu, oldschool kolečko německé marky Cube. Stálo mě pětikilo, zadní ráf a výplet zařídil Bogan, špalky brzdový jsem si nainštaloval sám. Paleček nelenil a utratil několik desítek tisíc tisíců a koupil si novej Trek se žehličkou Rebou. Frája, natrhnu mu mikinu i se svým obstarožním, patnáct roků starým strojem. Tak to těžko Anežko (Hrůzová z Polný). Horní Sázava není dolní Posázaví, že. To jsou samý sjezdy a výjezdy po lesních cestách plnejch kamene. Tlampaček Spořínek vepředečku na kolečku nechal pláštík typu semisli(z)ck a dozadu osadil starej sjetej hrubovzor od Maxxisa. Takový obutí zavinilo tudíž lecjakou taškařici a Paleček tak měl stále navrch, žehlilo mu to kráááásně. Celou dobu jsem si přeříkával básničku: KDYBYS TAM DAL RITCHEY, NEBYL BYS FURT V P... ! :). IMPÉRIUM TLAMPAČ CUBE KLUB vrátilo úder až při výletě do N. M. n. M.

Cestou tam jsem trochu pobloudil a jel do Třech Studní namísto do Fryšavy, kde si tak stihnul Paleček spapkat polivčičku. Takže potupa number one, topografická k tomu. Potom kolem Medlovskýho rybníka a malebného mlýna Podmedlova. Pak nahoru do Kadova a kolem skal až do Studnice, kde měli veřejnej internet u místní hasičárny. Cestou jsme minuli výzkumné středisko SLOUPŮ A DRÁTŮ, který tam má ČEZ nebo ČEPS, nebo kdo vlastně. Namoutě fakt žejo, pár stožárů a na nich dráty odnikud nikam, na výzkum mrazů a větrů to prej slouží.

Pak přišla potupa dvojka. Ve sjezdu z té Studnice můj přední semislick na pevné vidli rozhodila brázda od traktorového kola, nočním deštěm notně promočená. Nevybral jsem to:). Celej bok od bláta a prachu a malíček naraženej, bolí syčák doteď. Palče ty paďoure se svou Rebou, jen počkej ! Pak ta slast a odplata přišla, mé zlé nitro se chvělo radostí. V N. M. n. M. si Paleček rozjel a rozbil sluníčkový brejličky. Dal si je totiž frajersky na bowden a najednou hapaly a křup. Ano, rázem měl pan Kostka Tlampač satisfaction. Spláchli jsme ty srandy Poličkou, jež vás v šestnácti stupních Celsia a osmi stech metrech nad mořem rozhodně nezahřeje.
Musíme do tý Polný Palče, loni jsi mi to slíbil. To bylo další den. Tak jsme jeli a povím vám rovnou, kromě toho Poldy Hilsnera se tam mnoho nedělo. Krajina vůkol však pěkná a jeli jsme na Pribináčekslav. V konzumu tam prodávali dobrý klobásy. Pekli jsme je cestou na wohni, co po dešti nechtěl hořet, hajzlák. Klobásy byly better než celá Polná!

Ten poslední den se udělalo teplo a hezky, zvedli jsme prdel a z tý Vysočiny dojeli na kole AŽ DOMŮ. Hodilo to něco kolem sta kiláků. Cestou kolem vypuštěného rybníka Jánuše jsme spatřili, jak jeřábníkovi spadly panely skoro na dělníka. Dělník naštěstí uskočil, byl to všímavý borec, tudíž mu nemohla být poskytnuta naše poslední pomoc. Veselej Kopec OK. Jeli jsme na Nasavrky. A ty se mě líbily. Hezký, na kopečku, tam bych klíďo jezdil na víkend. Pitomoučké ušmudlané Polabí se krčilo dole v područí Železných hor. Řeknu Vám, já to na tý Kostce dal a i Palec uznale pokyvoval hlavou. Bylo to 1:1.
A příšte Bobe a Zayo nesimulujte a pojeďte s náma. Ale fakt, ty vole!

Road Stories 1/5, Ota Hofman - Útěk (1966)

8. září 2010 v 12:51 | Text a foto::Tlampač |  PIKSLA KULTURNÍHO MIXU - ANTIKVARIÁT
Ota Hofman - Útěk
Útěk je určen dětskému publiku, přesto poetika vyprávění nutně zaujme i dospělého čtenáře.
Již v době svého uvedení zaznamenala kniha velký úspěch a stala se předlohou pro stejnojmenné filmové zpracování v hlavních rolích s Romanem Skamene a Ivanem Vyskočilem.
Vyprávění je plné napětí a místy trochu ponuré, přesto je tu místo i pro romantiku. Hofman dokonale vykreslil dětský strach, touhu po dobrodružství, klukovskou solidaritu. Z těch nemnoha stránek na Vás dýchne chlad podzimních dnů, budete s hrdiny spoluprožívat tajuplnost lesa, hodiny nesnesitelného hladu a stravující žízně.
Příběh desetiletého Saši, který kvůli průšvihům doma i ve škole zbrkle uteče z domova Vás zcela pohltí a dokonale vtáhne do děje.
Saša utíká zcela bez rozmyslu, dětsky spontánně. Venku už se stmívá a tak intuitivně volí bezpečí a jistotu dědečkova zahradního altánu. Všude kolem je tma, věci ve dne důvěrně známé jsou nyní zcela jiné, právě zde dojde k osudovému setkání ...
Útěk, kniha rozsahem malá a napsaná až úsporně, patří mezi ty nejlepší roadstory jaké jsem kdy četl.

Ota Hofman je autorem více jak desítky knih pro děti a mládež.
Mezi nejznámější patří Návštěvníci (rovněž předloha pro film, respektive seriál až kultovní), Chobotnice z Čertovky, Lucie postrach ulice aj.

Road Stories 5/5

a bonus: