KATOLICKÝ PEDOFILNÍ SKANDÁL - HEZKÉ VELIKONOCE přeje Vatikán

1. dubna 2010 v 9:51 | Mirek T. / foto: vygůglováno |  KONTROVERZE
Blíží se velikonoce, jedny z nejdůležitějších křesťanských svátků v roce. V tomto období jsou křesťané ve společnosti vždy tak nějak více vidět. Kostely, které po vánocích až na čestné výjimky zely spíše prázdnotou, jsou opět plné, s jarem probuzené církve znovu vymýšlejí semináře tu pro muže, tu pro ženy, jindy pro manžele, pro mladé, pro staré, prostě pro kohokoli, kdo je s nimi ještě ochotný vést dialog.

Letos se však církvi podařilo probojovat se na titulní stránky deníků ještě z jiného důvodu. Ráda tomu určitě není, protože se jedná o nepříjemný skandál. Abych byl spravedlivý, musím hned dodat, že kromě jedné výjimky se jedná v podstatě o jednu církev - a to římsko-katolickou. K její hanbě se v posledních dnech nemluví ani tak o tajemství velikonoc, jako spíše o tajemství vatikánských archívů, kde jsou před okolním světem dlouhá desetiletí ukrývány záznamy o těch nejodpornějších skutcích, jakých se jen může dopustit dospělý člověk vůči dítěti. Určitě tušíte, co mám na mysli. Jedná se o zneužívání nezletilých chlapců a dívek katolickými kněžími, učiteli a vychovateli, a to buď přímo v kostele za Kristovým oltářem, na farách, nebo v katolických školách a internátech.

V minulém týdnu se provalilo, že o některých těchto závažných proviněních věděl také dnešní papež Joseph Ratzinger. Stalo se tak v osmdesátých letech, kdy byl Ratzinger ještě arcibiskupem v Mnichově. Viníka jednoho takového skutku přijal do své diecéze jako azylanta a dovolil mu tam pokračovat v činnosti. Církev tehdy jiný "trest", než přeložení, v podstatě neznala. Jenže onen kněz se své perverze dopouštěl i v novém působišti. Možná byste čekali, že tentokrát už církvi dojde trpělivost a delikvent skončí u soudu s trestem zákazu činnosti mezi mládeží. Tak by tomu bylo u běžného učitele, nebo vychovatele, ale kněz je zřejmě občanem vyššího řádu, a proto se na něj sekulární zákony běžně nevztahují. Církev se tak alespoň chovala, protože opětovně spáchaný skutek na policii ani tentokrát neoznámila, což je mimochodem i v Německu povinností každého, který se dozví o spáchání jakéhokoli trestného činu. Když pak Joseph Ratzinger povýšil a dostal se jako kardinál do vedení vlivné vatikánské Kongregace pro nauku víry (což je jen jiný název pro inkvizici), tak svého postavení opět zneužil k zahlazení vin kněží, kteří se dopustili podobně odporného jednání. Novináři mají písemně doloženu komunikaci pěti těchto postižených s Kongregací, v jejímž čele tehdy Ratzinger stál.

Jeden případ za všechny: Viníkem byl duchovní Lawrence Murphy, který v letech 1950-74 pracoval v prestižní škole pro neslyšící děti ve Wisconsinu. Zde tento "kněz" podle doložených svědectví zneužil velké množství sluchově postižených chlapců. Mluví se dokonce o 200 případech, ale ne vše je doloženo. Kardinál Ratzinger i tentokrát svým vlivem zařídil, že masový pedofil svému trestu unikl a zemřel poklidně v roce 1998 - považte - stále jako kněz. Církev jej v podstatě nikdy nepotrestala, ačkoli mu hrozila nejen exkomunikace, ale také trestní stíhání před civilním soudem a velmi vysoký trest, o které není v USA nouze. Jediným trestem tak pro Murphyho bylo (hádejte!!) -- přeložení do jiné diecéze -- kde dál pracoval s dětmi. Mimo jiné zde působil také v centru pro mladistvé delikventy. Tedy dokonalý příklad kozla, který se stal zahradníkem. V tomto případě jím byl dokonce jmenován se souhlasem Vatikánu. Když se vše provalilo, byl z toho nechutný skandál a církev, aby se vyhnula soudním tahanicím, musela obětem zvrhlíků v kněžském taláru vyplatit na odškodném celkem 436 miliónů dolarů. A to mluvíme jen o Spojených státech. Další případy jsou hlášeny z Německa (tam už jich je 250), Nizozemí, Polska, Rakouska a nebo Irska.
Je to jen pár dní, co dnešní papež Benedikt XVI. (neboli náš známý Joseph Ratzinger) napsal do Irska, kterým cloumá podobně obludný skandál, svůj pastýřský list. Mnoho lidí, včetně katolíků, bylo však psaním spíše pohoršeno, protože jim napsal člověk, který o mnoha těchto věcech dlouhá léta věděl a v podstatě neudělal vůbec nic. Pak si na ně náhle vzpomene, když církvi teče do bot, a napíše jim dopis plný frází. Je naprosto evidentní, že vyššímu katolického kléru, a vůbec celé vatikánské hierarchii, jde více o prestiž jejich instituce, než o obhajobu pravdy, upřímnou omluvu a dobré svědomí před Bohem. Jak pak ale chtějí být druhým lidem morální autoritou?

Jako slon v porcelánu se pak do celé záležitosti vložil také náš olomoucký arcibiskup Graubner. Začal soptit na adresu českých médií, že podporují hon na čarodějnice. Jeho výroky vzbudily značně negativní ohlas - a to dokonce i uvnitř katolické církve. Je zjevné, že pan arcibiskup nejen přestřelil, ale navíc dokázal, že postrádá cit pro historické souvislosti použitých příměrů. Proto bych mu doporučil, aby si o čarodějnických procesech nejprve něco přečetl. Například, že tuto hrůznou kapitolu našich dějin rozpoutala na Šumpersku (tedy právě v diecézi neobratného řečníka) sama římsko-katolická církev. Pan Graubner by si měl zjistit, kolik lidí tehdy zemřelo v ohni a kdo tomu z Olomouce žehnal. Ten, kdo žehnal vrahům, byl jeho předchůdce! Věrohodných dokumentů je v archivu mnoho. Navíc, dnešním sexuálním delikventům v kněžském taláru nikdo nezkřivil ani vlas, zatímco tito lidé ubližovali stovkám mladých chlapců a mnohé z nich natrvalo poškodili. Někteří z nich už ani nežijí, protože spáchali sebevraždu. Pan Graubner je skutečně "muž na svém místě".

Laxnost církve při řešení těchto skandálů a téměř mafiánské praktiky, kdy se někteří preláti neštítili použít dokonce i zastrašování obětí sexuálního obtěžování, pokud svůj případ zveřejní, svědčí nejen o špatném svědomí, ale také o velké míře bezcitnosti a arogance. Až se člověk diví, že se tito lidé nebojí Boha, o kterém tak často v kostelích mluví jako o spravedlivém soudci. Pokud si snad myslí, že jako jeho "vyvolení" budou souzeni podle mírnějších měřítek, jsou na velkém omylu. Bude tomu právě naopak. Tentýž Kristus, jehož kříž nosí tito lidé tak rádi na svém drahém obleku, totiž řekl svým učedníkům, že ten, kdo ublíží dítěti, by si měl raději najít vhodně velký kámen, uvázat si jej kolem krku a skočit do mořské hlubiny. Bylo to samozřejmě myšleno v nadsázce, která ovšem i tak zřetelně vyjadřuje Boží postoj k lidem, kteří se neštítí spáchat násilí na bezbranných bytostech.

Církev, která si neumí udělat pořádek ve svých řadách, může ostatním lidem jen velmi těžko něco říkat o Kristu a velikonocích. A to píši s vědomím, že mezi řadovými katolíky, kněžími, řádovými sestrami a dalšími služebníky je spousta (a snad i většina) slušných lidí, kteří si takovou hanbu opravdu nezaslouží. Podstatnou otázkou tedy je, zda bude mít Vatikán konečně vůli vše vyšetřit, viníky předat soudům, a veřejně se omluvit za dlouhá léta utajování a obstrukcí. Katolická církev je dnes možná na svém osudovém rozcestí, kde se rozhodne, zda-li se vrátí mezi respektované instituce, a nebo definitivně sklouzne do bahna, kam ji táhnou viny jejich služebníků. Pak by si ale neměla říkat církev a slovo "bůh" by měla ze svého slovníku raději vypustit.
 


Komentáře

1 Rejza1570 | E-mail | Web | 2. května 2010 v 8:13 | Reagovat

hezky napsáno!!!! :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama