Únor 2009

ZDEMOLOVAT!

20. února 2009 v 13:04 | Text: Tlampač Foto: Petiční výbor |  1435 mm
PŘEDSTAVTE SI NĚCO HODNOTNÉHO.
NĚCO, CO VYTVOŘIL ŠIKOVNÝ TVŮRCE A CO POSTAVILY RUCE DOBRÝCH ZEDNÍKŮ.
TAKOVÁ JE 135 LET STARÁ BUDOVA NÁDRAŽÍ V ÚSTÍ NAD ORLICÍ.
SLÁVKU JANOUŠKU ONI NÁM TO CHTĚJÍ ZBOURAT.
KOLEM PŘECE JEZDÍ PENDOLÍNO A TAKOVÁ STARÁ BUDOVA MU DĚLÁ OŠKLIVÉ KULISY ...

NEBO JE TO TÍM, ŽE NĚKDO ZNÁ NĚKOHO A TEN NĚKDO TOMU NĚKOMU UMOŽNÍ USKUTEČNIT PROJEKT ZA 2,5 MLD. Kč ?

BOURALI BY SVĚDKA HISTORIE NĚMCI, ŠVÝCAŘI ČI SNAD DÁNOVÉ?
NIKOLI. ÚCTA K TRADICI A KE SCHOPNOSTEM PŘEDKŮ BY VELELA: OPRAVIT A ZACHOVAT POTOMKŮM NA SVĚDECTVÍ.

PŘIPOJ SE K PETICI ZA NÁDRAŽÍ, SMÝŠLÍŠ LI PODOBNĚ JAKO JÁ.

A PAK SE PROJEĎ VLAKEM NA JEDNÉ Z NEJSTARŠÍCH TRATÍ V NAŠÍ ZEMI.


Pasťák

13. února 2009 v 14:39 | Text:Tlampač |  PIKSLA KULTURNÍHO MIXU
V cyklu Zlatá šedesátá bude zítra v České televizi uveden film Pasťák režiséra Hynka Bočana. Film Pasťák byl natočen podle stejnojmenné novely Karla Misaře na sklonku šedesátých let a díky svému obsahu se záhy ocitl v trezoru. Premiéra filmu proto byla až po Sametové revoluci, v roce 1990. Misařovu knihu Pasťák jsem si kdysi koupil v antikvariátu asi za dvacet korun. Syrový a drsný příběh, skvělý popis prostředí, na člověka padá pocit marnosti až nihilismu. Film uvidím poprvé a doufám, že bude alespoň zčásti tak dobrý jako jeho předloha. V současné době Hynek Bočan svůj talent bohužel spojuje s ne příliš zajímavými scénáři (Nemocnice na kraji města II. apod.).


Drážďany

11. února 2009 v 18:58 | Text a foto: Tlampač |  ON THE ROAD AGAIN
13. února si toto moderní velkoměsto s půlmilionem obyvatel znovu připomene zkázu, kterou přinesla letadla Spojenců na sklonku 2. světové války. Tehdy při leteckém náletu amerických a britských bombardérů zahynulo třicet pět tisíc lidí.
O hrůzách bombardování si můžete přečíst v knize Jatka č.5 od Kurta Vonneguta nebo shlédněte film Mapa lidského srdce, kde je nálet působivě zfilmován.
Pokud máte čas, vydejte se do Drážďan osobně.

"Kecáš, na jednu jízdenku dojedou tam a zpátky dva dospělí za tři sta šedesát vočí*?" "Nekecám voe, vopravdu to tak je!" "Novinka pro turisty, jmenuje se to SoNe plus." No tak pojedem ..."

Leden 2005.
Noční rychlík plný podivných existencí, vagóny prochází policejní hlídka, není si ani kam sednout. Slováci, Ukrajinci a my. Jede to na Prahu, tam to dvě hodiny stojí. Pak na Ústí, tam přesednout na Děčín.
Hranice, už aby byl Schengen!, ukazujeme občanky.
Schöna, Bad Schandau, Pirna, Dresden - HauptBahnhof. Všude kolem nás jsou jeřáby, svářeči, míchačky s betonem.
Obří staveniště nádraží, které to také tenkrát v únoru schytalo. Zaujala nás velikost staveniště. Připomíná to mravence v mraveništi.
V podzemních garážích pod nádražím jsme navštívili výstavu autoveteránů. I jeden jediný Mercedes by mi stačil, prostě nádherná stará auta, jako by právě sjela z výrobních pásů.
Od nádru jsme došli k paneláku dlouhému jako jezevčík. Opravdu hnusnej barák. Tři ulice od "jezevčího" paneláku vidíme blok od náletu pobořených domů. Dodnes svědčí svými mrtvými okny o válce a její zkáze. Pak nás míjí nádherná Němka (měla tak sto devadesát čísel výšky, byla vysoká jako já!) s dlouhýma nohama. Přerušuje nám chmurný tok našich myšlenek.
Pamatujeme doby bakelitové NDR, zatím jsme však nezahlídli jediného Trabanta. Po ulicích jezdí VW, BMW, Mercedesy, Toyoty, Mazdy, Hondy.
Jdeme se podívat na Elbe, zavelel jsem. My kluci, co pocházíme z městečka na Labi, jsme pěkně protáhli ksichty. To co teče u nás je jen potůček:).
Na poněkud "prázdné" panorama města je smutný pohled. Na smutek rychle zapomínáme na flomarktu na břehu Labe. Flomarkt to je to samé, jako u nás bleší trh. Nabízí se spousty nádherných i úplně nepotřebných věcí, prostě paráda! Nádobí, obrazy, cédéčka, hračky, pohlednice, gramodesky, uniformy a jiné militarie z dob NDR i Třetí říše (hákové kříže vždy pečlivě přelepené samolepkou, aby nebyl porušen zákon), stará elektronika, atakdále a všelijak podobně.
Kamarád si kupuje dvě staré černobílé pohlednice. Tak takhle to tedy vypadalo před válkou. O chvíli později nemůže přísahat na pověstnou německou čistotu a pořádek. ToiToika, do níž utekl utišit své střevní potíže, rozhodně čistoskvoucí není ...
Pohled přes hladinu řeky na nedaleký Frauenkirche a jeho zbrusu novou bílou kopuli, nám názor na německou důkladnost spravil.
Nádvoří Zwingeru hezký, jízda Saských kurfiřtů na průčelí historického domu hezká. Tolik Japonců není snad ani v Praze. Fotí všechno kolem sebe, každou chvíli nám někdo z nich cpe aparát, ať je cvakneme všechny pohromadě. Jdeme si sednout na břeh řeky, je zima, fouká vítr. Ty jo, proč u nás ve městě taky nejezdí parníky.
Stojíme na velikém náměstí. Právě tu probíhá trh. Z dodávek upravených na stánkový prodej, se nabízí uzenina, pečivo, svařené víno, sladkosti, ryby a další dobroty. Je tu obrovská spousta nakupujících lidí. Kdybych si měl dát všechno na co mám chuť, budu bez peněz!
Radši jdeme jinam.
Vidět nefalšovaného neonacistu není v Drážďanech zase tak veliký problém. Potkali jsme jich cestou celou skupinku a věřte, že jsme ani nepípli :). Vypadali vážně nazlobeně. Plešaté hlavy, obrovské hromady chlapů v bombrech. Na týlu tetování a nápisy Deutschland.
Zato ve čtvrti Neustadt to je pohádka. Atmosféra hippies, punku, rocknrollu a jiných svobodomyslných odvětví lidské kultury tu pohltí snad každého.
Potkáváme tatínka pankáče s čírem na hlavě. Doprovazí svoje civilně vypadající dítko na procházku městem. Dítě jede na perfektním dřevěném odrážedle.
Grafitti na omítkách budov a garáží, to nejlepší nalézáme na zdi zdejší základní školy. SK8 shopy, butiky s etnohadříky, punkhadříky, rockhadříky. Kavárničky, ateliery, galerie s uměním, Charita, vrak auta. Vojenský stan postavený uprostřed proluky mezi domy a doutnající ohniště před ním nás dorazili :). Všude kolem stanu se válí spousta lahví od piva, jasný to důkaz včerejšího velikého mejdanu. Z krámku arabského vzhledu duní hip hop. Prodávají tu arabské speciality a zmrzlinu. Zpoza rohu ulice je cítit marjánku.
Omšelé, staré knihkupectví s antikvariátem, uvnitř stojí moderní automat na kávu. Pejsci, kočičky, fretka. Jsou se svými majiteli na moderních psích záchodcích. Páníčkové sedí na lavičce a kouří, zvířátka konají potřebu do písku a na keříčky.Tak tohle u nás nikdy neuvidíme, náš národ psí hovna na chodnících zřejmě zbožňuje.
V jedné uličce parkuje stará obytná dodávka Barkas. Na boku má sprejem přeškrtnutý slogan Sex, Drugs, Rock´n´Roll. Pod tím je dopsáno Jesus Saves.
No Fimfárum plus Jiříkovo vidění.
Dostavil se hlad. Co si dáme? Něco echt Deutsch. Moc mi zachutnal Bratwurst, veliká saská klobása z telecího masa v bílém pečivu. Jen té prodavačce nerozumím, dává mi stále nějaké otázky. Trošku zakroutí hlavou, jako že jsem asi blbej. Pak mi na klobásu dá oba dva druhy hořčice.
V nedaleké modelářské prodejně jsme si prohlédli stavebnice a modely dětských vláčků. Mají tu snad úplně všechno a je tu spousta zákazníků. Viděl jsem na vlastní oči obří model lokomotivy pro domácí železnici, kde na cenovce u ní bylo napsáno 3989.- Euro! Došel jsem si raději pro další Bratwurst za pouhá dvě eura.
Pojďme na Prager Strasse! Plakáty zvou na kapelu Puhdys v KulturPalastu, no to je úlet. Všude je spousta lidí, v obchodech začaly výprodeje. Hele támhle prodávají kebap. Od tureckých stánkařů je chuťově nějak lepší, nežli u nás. Tak už zase jíme:).
Začalo se smrákat. V kolik nám to jede zpátky do Čech? Ve čtvrt na pět.
Pomalu se vracíme zpátky na "banhof".
PS: Za války netrpěli jenom obyvatelé východoněmecké metropole. Rád bych se jednou podíval i do polské Osvětimi. Jen do Coventry a Hiroshimy je to trochu z ruky.
ČÍM SE DO HISTORIE ZAPSALY DRÁŽDANY:
Jako první v Evropě tady začali vyrábět porcelán. Tady byl vynalezen papírový filtr na kávu a patentována první podprsenka. Stojí tady unikátní prosklená továrna Volkswagenu, firma AMD tu produkuje čipy do počítačů.

*Kdeže loňské sněhy jsou, současná cena jízdenky SoNe pro německé příhraničí činí 550.- Kč :(.

Proč bychom se netopili

11. února 2009 v 18:00 | Text: Tlampač Foto: ČT |  PIKSLA KULTURNÍHO MIXU
Určitě si pamatujete seriály jako bylo Velké sedlo a jiná podobná zvěrstva z dílny České televize Ostrava.
Nový seriál ostravské ČT Proč bychom se netopili, natočený podle veleúspěšné knížky Zdeňka Šmída je úplně jiný. Je skvělý. Díváme se celá rodina, mé malé dcery jsou vždy druhý den ospalé. Čtvrté pokračování nazvané Tajemná žebrovka, nás krásně děsilo :). Už úvodní píseň seriálu v podání Richarda Krajča (Jarek Nohavica se nepletl, když Krajčovi kdysi prorokoval velkou budoucnost.) navodí správnou letní atmosféru, melodii si často nevědomky pískám při práci. Režisér Petr Nikolaev (Báječná léta pod psa) umí. Svou zásluhu na pohodovosti a koukatelnosti seriálu má samozřejmě i herecké obsazení. Lukáš Vaculík vyzrál v herce, který přesvědčivě ztvárňuje lamače ženských srdcí, dobrodruha který už lecos zná a leckde byl. Václav Rašilov, bratr známějšího Saši, je velice autentický zakladatel party a její ideová podstata. Zralá dáma Tereza Kostková dovede dobře zahrát dvacítku z vodácké bandy. Arnošt Goldflam je v příběhu vodáckým patronem, pro mě osobně je také patronem celého Proč bychom se netopili. Líbí se mi vtip, nadsázka i ladění vizuální podoby seriálu do retrostylu. Točilo se na Lužnici, což je Mekka českých vodáků.
Je dobře, že se autoři nesnažili děj naroubovat na dnešní poměry. Nostalgicky můžeme zavzpomínat na dobu, kdy peněz bylo málo, nesmělo se do ciziny a lid si musel hledat zábavu doma v Československu. Neexistovalo dokonalé sportovní vybavení, kterého jsou dnes outdoorové obchody plné. Lidé si možná byli blíž a měli lepší vztahy. Dnes se kamarádství odbývá přes Skype a displeye mobilů.
Pochválit musím i souběžné uvedení seriálu spolu s pořadem Vodácká putování s Lukášem Pollertem. Pokud se oběma dílkům povede renesance pravého vodáctví v Čechách, bude to jen dobře.
Při každém novém dílu se výborně bavím, často se směju a "mám chuť tam bejt s nima". To se už dlouho žádnému tuzemskému seriálu nepovedlo.
Jako koncesionář ČT jsem spokojen a tvůrcům děkuji.




PS: Má vodácká průprava skončila několikerým přečtením knížečky Prázdniny na vodě od Václava Vlčka z roku 1972, vydané za socialismu nakladatelstvím Naše vojsko v edici Azimut. Jako puberťák jsem ji četl stále dokola. Ve své knihovničce mám také titul Na lodi křížem krážem po Čechách a Moravě od Fragmentu, z edice Tipy na výlety.

O vodě a putování po ní, byl natočen v osmdesátých letech film pro mládež Stav ztroskotání. Nezapomenutelné jsou rovněž vodácké scény z filmů Báječná léta pro psa a Svatební cesta do Jiljí. Také divácky úspěšný seriál Hop nebo Trop s Ivanou Chýlkovou má čím pobavit.

Tančil jsem Valčík s Bašírem

11. února 2009 v 11:29 | Text: Tlampač / Foto: Web |  PIKSLA KULTURNÍHO MIXU
Oceňovaný filmový komiks Valčík s Bašírem doporučuji nejen jedincům s militaristickými sklony. Snímek by měli vidět i tací, kteří tápou v palestinsko - arabsko - muslimsko - izraelském konfliktu. Protože z děje tohoto díla pochopí, že potomci přeživších židovský holocaust, mají také svá válečná traumata a s nimi spojená morální a etická dilemata.
Moderní válka neubližuje pouze civilistům v konfliktech celého světa. Ona zabíjí i nitra vojáků páchajících válečný běs. Převrací jejich životy a bourá jejich iluze a sny.
Ačkoli je film animovaný, kvalita animace rozhodně nemůže být porovnávána se známým studiem Pixar, neumenšuje to jeho vypovídající hodnotu. Kdo by tak čekal stravitelnější podobu válečného filmu, je na omylu. Spíše naopak. Dynamika děje, působivost obrazu, dokumentární charakter příběhu, zvolená hudba, stejně jako určitý vtip a nadhled některých scén, vybičují vaše emoce na maximum a donutí vás přemýšlet.
Valčík s Bašírem je spolu s Fahrenheit 9/11 a snímkem Země nikoho prvním dobrým filmem o moderní válce.
Moderní válka není počítačový simulátor, není to PC gamesa.
Sebelepší stíhačky, tanky s počítači, balistické vesty, chytré bomby a střelivo, nic z toho nezabrání prolévání krve a bolesti duše. Velké a mohutné armády s vynikajícím vybavením, začínají postrádat smysl v době dětských útočníků se Stingerem na rameni.
Válka je hrůza, co rozbíjí národy, rodiny, vztahy, přátelství. Trhá lidem těla, mrzačí je, zabíjí vše, co má na planetě Zemi smysl.
Válka je ztělesněním Ďábla - Lucifera, kterého bychom jinak nemohli spatřit, protože je nehmotný.
Bylo mým cílem popsat mnou shlédnutý film a napsal jsem spíše to, co ve mě film vyvolal. I tak doufám, že vás článek inspiruje k návštěvě kina.
Jsem moc rád, že jsem mohl tančit Valčík s Bašírem.
PS: Izrael je jediný stát světa, jež je permanentně ve válečném stavu. Těžko můžeme hodnotit, jak by měl Izrael politicky a vojensky postupovat do budoucna. Směšný mi ovšem přijde pan Sarkozy t.č. prezident Francie, který neomaleně zdvojoval politickou a diplomatickou aktivitu při nedávných incidentech v pásmu Gazy, aniž hodlal brát na vědomí, že toto je spíše kompetencí předsednické země EU.
Francie v minulosti dobře vydělávala na dodávkách zbraní oběma stranám letitého blízkovýchodního sporu. Je tak vlastně spoluviníkem konfliktu, stejně jako Rusko, USA, Československo a ostatní zbrojařské velmoci.

Tajemné Podbřezí

7. února 2009 v 22:42 | Text a foto: Tlampač |  ON THE ROAD AGAIN
VÝLET VHODNÝ PRO: PĚŠÍ/CYKLO
Výlet do Podbřezí můžete absolovovat již zítra, nemusíte čekat do jara. Je vhodný pro pěšího turistu i cyklistu, ten si však asi přece jen na jarní sluníčko počká:).

Naše putování začíná v Opočně, městečku se známým zámkem.
Zámek, stará čtvrť, zámecký park a obora. To vše je velmi lákavým cílem samo o sobě.
Naše cesta se ale bude ubírat po červené turistické značce, kolem rybníka Broumaru směrem na Podchlumí.
Terén není náročný, půjdeme vesměs po polních cestách, lemovaných lukami, poli a remízky. Místy přetneme místní silničky.
V Podchlumí zaujme lidová architektura, možná spatříte i pštrosy:).
Stále se držíme na červené značce, dovede nás až do obce Podbřezí. Hezkou ves, ve které zřejmě žijí spokojení obyvatelé (nedávno získala titul Vesnice roku!), obklopuje malebné okolí. Pověstný je zdejší starý židovský hřbitov. Je postaven u splavu, na samém břehu Zlatého Potoka.
Zlatý Potok se níže po proudu mění na říčku jménem Dědina a při povodni v roce 1998 potrápil mnoho obyvatel zdejšího kraje. Bytelné zdi které hřbitůvek obklopují, zabránily při velké vodě větším škodám ...
Podorlicko nabízí tichá, zádumčivá a tajemná místa. Hřbitov v Podbřezí je právě takovým místem.

Zámeček Skalka, který není veřejně přístupný, prý inspiroval i spisovatele Aloise Jiráska. Obci Podbřezí dodává potřebný Genius Loci. Po červené se nyní budeme vracet kousek zpět, v obci Chábory na nás čeká žlutá značka. Nenecháme si ujít bývalé poutní místo Studánka. leží skoro na trase :).
Žlutá nás přes Mělčany povede do Dobrušky, rodiště slavného F.L. Věka.
Dobruška je příjemné podhorské městečko. S okolním světem je spojené jak vlakovými, tak autobusovými linkami. Výlet tady končí, prohlídka města může umocnit celkový dojem z vašeho putování. Nenechte si ujít velkou kamennou kouli, unášenou vodním sloupcem. Najdete ji na náměstí, stejně jako zajímavou radnici.
Pokud se sem vypravíte, určitě budete spokojeni.