JESTŘEBÍ HORY - CROSS COUNTRY

11. března 2008 v 12:52 | Text a foto: Tlampač |  ON THE ROAD AGAIN
Nedělní výlet do Jestřebích hor byl plný kufrování. Důležité je říct celou pravdu … My bloudíme velice často a pokud bychom byli vojáci ve válce, zřejmě bychom se při přesunu do bezpečí vlastních linií objevili přímo před laufy nepřítele! Ale té legrace co zažíváme, já i můj parťák. Tak například jdeme po turistické značce a najednou už po ní nejdeme! Pak ji po pár kilometrech, aniž bychom o to nějak víc usilovali, zase potkáváme. Nebo si myslíme, že délka výletu bude maximálně nějakých osm nebo deset kilometrů a on je to často dvojnásobek. Výlety si předem nepřipravujeme, mapu necháváme doma. Když víme kam jdeme, je to nuda ! Překřtili jsme tuto naši turistiku na moderní název CROSS - COUNTRY.

Brzy ráno nasedáme do rychlíku na Trutnov. Po hodině jízdy vystupujeme ve Velkých Svatoňovicích a hajdy do kopců. První zajímavá vesnice našeho výletu má název Markoušovice. Leží v Sudetech a v devětatřicátém se stala součástí Říše. Stojí v ní státem chráněný kostel s vynikající akustikou a přespal tu dokonce císař Josef II. Problém je pouze v tom, že jsme Markoušovice zcela minuli ! Zabráni do rozhovoru, jsme si totiž velmi nepořádně prohlédli mapu na místním infopanelu a zamířili jinam. Cesta to také byla hezká, ale ne záměrná !
Bohuslavice nad Úpou. Zažíváme pocity naprosté dezorientace. Naše pocity změnil svou radou až jeden místní kluk. Stál v Bohuslavicích na zastávce a měl namířeno autobusem do nedaleké Lhoty u Trutnova za svou babičkou. Jedeme a jdeme kousek s ním. Ze Lhoty jsme se rozhodli pokračovat přes Petříkovice směrem na obec Chvaleč. Nad silnicí do této vesničky se vine železnice. My jakoby trestem za předchozí topografické omyly šlapeme pěšky. Naše mávání na okolojedoucí automobilisty není správně pochopeno. Chtěli jsme někoho stopnout a ne jen pozdravit. Pěšky celkem dálka.
Chvaleč je plná zajímavých domů, rozhodně je na co se dívat. "Placatým" Holanďanům tady spekulanti nabízejí spoustu domů k prodeji. Asi se na tom pár Éček trhnout dá … V jedné garáži stojí hezká stará škodovka. Vytahuji foťák. Jsem vášnivý lovec snímků starých škodovek. Většinu mám vyfocenou na Ilfordu, tahle je po letech první digitální. Kousek za Chvalčí jsme u silnice našli prázdnou "kasírku", tedy velikou peněženku jakou používají číšníci. Je bohužel prázdná, až na účtenku z nějaké českobudějovické restaurace. Míváme často na našich výletech humoruplné nápady. Nápad máme i teď. Kasírtašku pokládáme na krajnici. Tak, aby vzbudila naději. Však on kvůli ní někdo zastaví a pěkně jej nasere, že je prázdná …
Pak můj parťák, největší stopovací genius co znám, mává na projíždějící Peugeot. Řidič je místní a ochotně nás doveze k hospodě v Radvancích. Ano v těch Radvanicích, kde bychom se bývali objevili už o tři hodiny dříve, pokud bychom nebloudili. V restauraci točí dvanáctku Krakonoše. Stojí čtrnáct korun! Hrozí nám velké nebezpečí takzvaného hospodského uvíznutí. Termín hospodské uvíznutí je vám dobře srozumitelný, ne? Cesta nás docela vyčerpala, dostavuje se hlad. Hlad je prý nejlepší kuchař, nám však nic neuvařil. My paní hostinskou prosíme o něco dobrého. Nabídla nám skvělou domácí tlačenku.
Z Radvanic, cestou kolem zrekultivované haldy po těžbě uhlí, vedou naše další kroky do neznáma. Jdeme po modré značce, za chvíli se nám bohužel někde ztratila z očí. Jakási lesní cesta nás plantážemi bledulí přivádí k rybníku. Měl nějakou havárii na stavidle a je zcela bez vody. Jen jeho prostředkem teče potok Jívka. Na dně jsou vidět mrtvé škeble a odpadky. Nacházím v bahně rybníka dvacet let starou pivní láhev dle normy ČSN. Klasický lahváč, ve kterém se za bolševika prodávalo pivo. Ten rybník se mi zdál radioaktivní a na fotce pořízené v protisvětle "atomově" také vypadá.
U hráze rybníka se náhle objevuje červená značka. Vyrážíme po ní, zase netušíc kam vlastně jdeme. Začínáme stoupat do kopce. Do prudkého, vysilujícího, pitomého kopce. Moira nestačí "moirovat". Jsme zpocení jako myši, když přicházíme na křižovatku značených cest pod Kolčarkou. Na turistickém rozcestníku se dozvídáme, kdeže to jsme. Zažíváme malé vítězství, protože slunce už pomalu zapadá. Dole pod kopcem jsou vidět Malé Svatoňovice a kruh se tak uzavírá. Cestou dolů, do Svatoňovic kouříme cíga a zpíváme písně Samsona Lenka a Vlasty Rédla. Euforie. Vlak domů nám jede za půl hodiny …
V okolí Malých Svatoňovic můžete navštívit další zajímavá místa např.: Jestřebí boudu, rozhlednu Žaltman, muzeum bratří Čapků aj. Také lokálka z Teplic nad Metují do Trutnova je pozoruhodná železniční trať, místy vede jen kousek od polské hranice. Průjezd vlaku Adršpachem je veliká paráda, koleje vedou těsně kolem pískovcových skal. Broumovský výběžek byl milovaným krajem mé třídní učitelky ze základní školy, jezdila sem s manželem na chalupu. Zažili jsme tu s ní také nejeden školní výlet, byla vášnivou turistkou. Paní učitelka bohužel už nežije. Kdykoli jedu do Jestřebích hor, vzpomínám na ni …
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama