Únor 2008

Ze Starkoče do Olešnice a ani o krok více.

26. února 2008 v 10:42 ON THE ROAD AGAIN
Právě minulá neděle byla nádherná a přestože byla únorová, bylo 15 stupňů nad nulu. Slunce lákalo pojeď ven, vyrazil jsem tedy do kopců.Vlak mě dovezl do stanice Starkoč na Náchodsku. Žízeň mi cestou stylově hasil polotmavý Primátor, který se v Náchodě vaří.
Moje mapa Orlických hor je z roku 1993, čili byla trochu potíž najít v terénu červenou turistickou značku. Stala se z ní během doby značka modrá. Vedla mě pod Starkočským viaduktem, kolem ohradníku s koňmi a pak lesem do obce Kramolna. Jen tu a tam, se stará červená s novou modrou dělily o práci. Bylo vedro, i dva motýli mě cestou potkali. Vzpomínal jsem na vojáky z války 1866. Hodně jich tu zahynulo při bitvě u Václavic. Odpočívají na Kramolenském hřbitově.
Kramolna je plná nových domů, ovšem pouze o některých se dá mluvit jako o architektuře. Zřejmě se sem stěhují náchoďáci zvyklí na panelák a asi je jim jedno, jak jejich dům zvenku vypadá. Hlavně, aby před ním stála dvě, tři auta a uvnitř byla plná lednice a vééélikánská "placatá" televíze. Zamrzí to, jsou to hezké stavební parcely. Krajina kolem by si zasloužila domy od dobrého architekta. Záviděl jsem kolemjedoucím na kolech. Já se šnečil v pohorách.
Šlapal jsem si to, teď už po červené, směrem k Červenému Kostelci. Vrcholek zvaný Kobylice nabízí perfektní výhled, panoráma s náchodským zámkem si račte prohlédnout na fotce. V lese bylo slyšet romantický řev terénních motorek, na vibramy se mi lepilo bláto. Přesto mě zaplavila jarní euforie. Možná to bylo tím polotmavým...
K rybníku Špinka jsem dorazil se západem slunce, začala se dělat zima, motýli nikde. Špinka a okolí ve mně probudili nostalgii Husákova dítěte(Chinaski). Nejvíc mě rozslzela budova plovárny, opuštěné chaty, zavřený kiosek a v lese vrak autobusu Robur. Představil jsem si sebe osmiletého, jak stojím hubený s vystouplýma lopatkama a v šeredných plavkách na pláži Špinky. Voda se blýská odlesky slunce a v jedné ruce držím Ledňáčka, ve druhé voskovaný kelímek s Kofolou. Hlavou mi zněla známá písnička kapely Vypsaná fixa. Probrala mě padající tma a vlezlý chlad. Nafotil jsem rybník a umínil si, že v létě si tady na Špince to retro sehraju.
Čekala mě Olešnice. Celou cestu jsem se těšil, jak do rubriky Hasičárna vyfotím místní požární zbrojnici. Hasičárna mě zas tak nenadchla, foťák zůstal v pouzdře. Zato mostek přes potok se sochou světce, ten se mi moc líbil. Hned u mostu je také čep. A čepují tam Staropramen. Na mostku stála slečna a koukala dolů do vrbiček na svého kluka. Řezal proutí, asi na pomlázku.
Olešnická zastávka se mi z vlaku vždy moc líbila. Ve skutečnosti je prostě famózní. Čistá, pěkně opravená, no paráda. Za zmínku stojí nedaleký viaduktík o jednom oblouku a kaplička. Padající soumrak jsem zkusil přelstít a zastávku pro vás vyfotil.
CELKEM JSEM UŠEL CCA 12 KM.
INVESTICE, VČETNĚ LOVECKÉHO SALÁMU, KNÄKEBROTU A LAHVE PIVA NEPŘESÁHLA 150.- Kč. KDYBY SE MNOU ŠEL NĚJAKÝ Z MÝCH PARŤÁKŮ ASI BY SE VYŠPLHALA VÝŠE, STĚŽÍ BYCHOM TOTIŽ MINULI TEN ČEP.
STAROU MAPU SEBOU, BUDETE PŘEKVAPENI.
NEČEKEJTE MOTÝLY, JEŠTĚ BUDE ZIMA!
PŘÍŠTĚ OSEDLÁM MTB, ODVYKL JSEM PĚŠÍ CHŮZI …

Sudislavská zbrojnice je krásná!

23. února 2008 v 9:56 | Text a foto: Tlampač |  HASIČÁRNY
Hasiči v Sudislavi, krásné vesničce vysoko nad řekou Orlicí, si postavili v minulém století (?) takovýto skvost. Ideální filmová kulisa.
PS Pokud vystoupíte z vlaku v Brandýse nad Orlicí, můžete pěšky pohodlně dojít přes Sudislav a obec Říčky až do Ústí nad Orlicí. cestou vás čekají pěkné výhledy na Orlické hory a na frekventovaný železniční koridor. Možná zahlédnete i Pendolino.

Hasičská zbrojnice / cukrárna v Dolní Dobrouči

21. února 2008 v 13:41 | Text a foto: Tlampač |  HASIČÁRNY
Dobrovolní hasiči v Dolní Dobrouči asi přezbrojili na cukrárnu...
Líbilo by se mi v takové budově bydlet, to by byla velká stylovka!
Dolní Dobrouč u Letohradu, podhůří Orlických hor.

Nádražní restaurace v Letohradě

12. února 2008 v 13:17 | Text a foto: Tlampač |  HOSPŮDKY, KRÁMKY a MÍSTA S GÉNIEM LOCI
Nádražní restaurace v Letohradě není klasická "nádražka" jak ji známe odjinud, tedy zahulená, zaplivaná a plná podivných existencí.
Kdykoli jedu kolem, rád se tu zastavím. Často tu začínám svoje výlety na kole i pěšmo.
Vaří zde totiž slušný výběr klasických hotovek za "dělnické" peníze, příbory mají z nerezu, interiér je poměrně útulný, rodiče dětí potěší nekuřácká jídelna.
Velikou radost mi udělali tím, že zde začali čepovat skvělé Svijanské, jedenáctku za 17.- Kč. Toto vynikající nepasterované pivo začalo svou ofenzivu po republice a začíná být nabízeno místo obligátního "G", které pro změnu pít nelze. Ještě se zmíním o svém údivu nad pivní pěnou, která nespadla až do vypití půllitru (chlapi pozor, pivo mi natočila sympatická dáma!). Dětem můžete koupit tři deci Kolčy (podobné Kofole) za Kč 9.-
Pozvat kamaráda na panáka také není velký problém, nápojový lístek obsahuje všechny důležité komodity.
Turisté i vandráci, boháči i chudáci: na svých toulkách a cestách republikou určitě zavítejte!
Resumé: Dávám pět hvězd z pěti možných. Gulášek s pěti za 52.- a moc dobrý, vynikající pivo, nekuřácké prostory, v opojení je to na vlak domů jenom kousek, snad jen párátka by mohla být zabalená ale nebudu hnidopich.
Majitel (provozovatel?) je podle všeho profík.
TLAMPAČ
PS: Nejvíc mě děsí den, kdy se v této skvělé restauraci "zaseknu" a až půjdu ven, na obloze už budou blikat hvězdy a nejbližší vlak pojede až ráno.